Neviditelný pes

DENNÍ DEZINFORMACE: Zkreslování o Izraeli je novinářská rutina

13.4.2023

Zprávy z Izraele chtějí ukázat, že premiér se potřebuje udržet u moci navzdory svým korupčním aférám, a tak se rozhodl omezit moc soudů, proti čemuž prý protestuje většina obyvatel, včetně všech, kdo něco znamenají. Soudní reformy podporuje jen jakási menšina, která není moc vidět. Typicky lze číst, že „vše je špatně“ a že „Izrael je na dně“, a že reforma je podporována „náboženským sionismem, který představuje antisystémové strany“.

Někteří novináři vidí hlavní nebezpečí v ultrapravici a jiní ukazují, že podporovatelé reformy jsou lidé, co „mají strach z těch druhých, jako jsou izraelští Arabové nebo levice“. Kritizován byl stav izraelských médií, kde se údajně nedostává dost podpory veřejnoprávní televizi Kan (kanál 11), zatímco údajně destruktivnímu kanálu 14 se dovolí beztrestně působit. Provládní demonstranty prý vede hořkost, neboť jde o lidi z nižších vrstev, bez vzdělání a s nižšími příjmy. Žiji v Izraeli již 36 let a dovolil bych si s některými nepřesnostmi polemizovat.

Používá-li někdo vůči druhým označení „ultranacionalista“ nebo „ultrapravičák“, charakterizuje spíš sám sebe než ty druhé. Prostě na sebe prozradí svoji pozici v politickém spektru. A nejlepším argumentem proti kritice ze strany levice (pokud se zrovna nenalézáte v jejich vězení) jsou čísla. Je dobře shrnout znovu výsledky nedávných voleb v Izraeli, v procentech židovských hlasů. Strany v pravicové vládní koalici Bibi Netanyaha dostaly 58%, centristické strany v opozici proti Bibimu dostaly 33%, pravicová strana ruských přistěhovalců (dříve dokonce označovaná levicí za fašistickou, než se postavila proti Bibimu) dostala 5%, Strana práce (poslední levicová strana z těch co kdysi dostávaly přes 60%) dostala 4%. Arabské strany dostaly 8% všech hlasů.

Pravicové strany celkem tedy dostaly 63% židovských hlasů. Je potřeba zde žít, aby bylo jasno, že vůdci centristických stran jsou bez výjimky bývalí spolupracovníci Bibiho, a jejich voliči představují v politickém spektru střed – vůbec ne levý střed, ale spíš pravý střed. Všichni v tom středu vyjadřovali v minulosti odpor proti svévoli soudů a žádali reformu. Voliči středu jsou typicky (ne vždy) měšťáci, kteří si chtějí užít pohodlí kapitalismu, cestují po světě několikrát za rok, žijí kolem Tel Avivu, podporují legalizaci drog, jejich největším ideálem je mírové soužití s Arabskými sousedy (jen teoreticky, prakticky se Arabům vyhýbají) a mají nedůvěru v náboženské spoluobčany, neboť se bojí, aby jim v budoucnu neomezili jejich totální svobodu.

Z čísel je jasné, že odpůrci reforem mohou představovat jen menšinu obyvatel. Jak jsem již vysvětloval, čtvery volby v Izraeli v rozmezí několika let byly pouze výsledkem převedení hlasů pravicové strany ruských imigrantů ke koalici proti Bibimu v důsledku svévolné politiky ruského vůdce strany Avigdora Liebermana (zde). Protivládními demonstracemi (soudní reformy jsou těmto lidem dost lhostejné) doufali odpůrci Bibiho zvrátit volební výsledky a dovést zemi k dalším volbám. Takže podporovatelé reforem určitě nad odpůrci převažují, pouze se spoléhali spíš na volby než na pouliční násilí, ale přesto se plánuje „milionová demonstrace“ na podporu reforem na 27. duben. Takže provládní a protivládní síly jsou dnes v poměru 63:37 (proreformní a protireformní síly jsou v poměru asi 96:4).

Jako izraelský patentový zástupce dovedu číst soudní rozhodnutí a musím dosvědčit, že žádný nezávislý soud by nemohl odsoudit Benjamina Netanjaha za žádný z vymyšlených přestupků. Ohledně citovaných nesmyslných tvrzení zmíněných novinářů, sionismus je v Izraeli státní doktrínou, takže náboženský sionismus nemůže představovat antisystémovou ideologii. Podle mé zkušenosti není pravda, že podporovatelé reforem se bojí Arabů; naopak, oni většinou žijí v jejich těsném sousedství, a spíš se Arabů bojí telavivští měšťáci. Já i velká část mého okolí podporujeme soudní reformy, a není pravda, že jsme bez vzdělání a že máme nižší příjmy. Navíc, denně poslouchám večerní zprávy na všech čtyřech izraelských TV kanálech, a jedině po mnoha letech povolený pravicový kanál 14 vysílá objektivnější zprávy, destruktivnosti jsem si nevšiml.

Naopak, údajně ne dost podporovaný kanál 11 poskytl 8. dubna večer prostor otci teroristy, který najel den předtím v Tel Avivu do lidí a zabil jednoho a zranil sedm. Otec izraelského Araba se rozčiloval, že jeho syn najel do lidí plnou rychlostí pouze omylem a že policie ho zcela svévolně zastřelila, takže by měla arabská rodina za tento zločin dostat náhradu; redaktor veřejnoprávní televize chápavě přizvukoval. Levicové televizní kanály jsou pod ochranou soudů, a soudy jsou hájeny televizí. Vznik prvního „pravicového“ (ve skutečnosti neutrálního) TV 14 kanálu byl umožněn jen mnohaletým právním úsilím, proti vůli deep state.

Nejvyšší soud má za sebou stovky skandálních rozhodnutí, které uškodily izraelskému státu i mnoha soukromým osobám (mnoho příkladů zde lze přeložit). Jejich rozhodnutí obvykle zmírňuje tresty pro levičáky, teroristy a pro deviantní vrahy. Pod tlakem nejvyššího soudu odstoupila izraelská vláda část pobřeží s nalezištěm plynu ve prospěch Libanonu 27. října 2022, čtyři dny před prohranými volbami (zde). Podle kapitulantské smlouvy, která nemá v historii obdoby dostala proiránská teroristická organizace Hizbulláh v Libanonu smlouvou obrovskou morální a finanční podporu. Levice si slibovala od smlouvy klid od útoků na severu, ale již 6. dubna zaútočili Libanonští teroristé na Izrael desítkami raket.

Každou chvíli zabije arabský džihádista izraelského občana. Například 10. února přejel bojovník proti sionismu dva bratry, 6 a 8 letého. Před pár dny zastřelili tito bojovníci dvě sestry, 16 a 20 letou i s jejich mámou; záběr z pohřbu ukazoval, že pozůstalí spořádaně plakali, žádné náznaky pravicového a nacionalistického teroru ze strany pozůstalých jsem nepostřehl, ani touhu po pomstě. Všichni tito zavraždění však byli náhodou příslušníci oněch údajně nižších tříd, které jsou podle obav některých novinářů nejvíc nebezpeční pro izraelskou demokracii; byli z náboženských rodin, které mají rády svůj stát (ultrapravicoví a nacionalističtí). Rodiny zavražděných se, na rozdíl od telavivských měšťáků, Arabů nebály a žily blízko nich (a to se jim nevyplatilo).

Chápu, že člověk se musí nějak živit a že je dobré mít nějakého koníčka, například překládat z izraelských anglických levicových textů (The Times of Israel, Jerusalem Post) a být tak odborníkem na Izrael. Ale hromadění mnoha malých nepřesností nakonec pomáhá těm velkým lžím, které podávají Izrael jako hlavního zloducha této zeměkoule. Pamatuji se, jak český prezident Miloš Zeman navštívil před několika lety Izrael a říkal, že Česko je největším přítelem Izraele na zeměkouli a Bibi Netanjahu ho s úsměvem opravil: „možná ne na zeměkouli ale na východní polokouli“. Zeman sliboval přesunout české vyslanectví do Jeruzaléma, tzn. do hlavního města tak, jak je zvykem. Bojím se, že záplava systematických drobných zkreslení ze strany mnoha novinářů sotva pomůže přesvědčit českou veřejnost, aby Česko svou podporu Izraeli projevilo opravdovým činem.

gut

Naopak záplava drobných zkreslení o Izraeli všude po světě se přidá k těm velkým historickým lžím o Izraeli a Židech (Protokoly sionských mudrců, Mein Kampf, Korán, Mnohé rezoluce OSN, atd.) a pomůže světovému zlu v dosahování jeho cílů. Ona drobná zkreslení jsou hezky ukázána v karikatuře dnes kolující na internetu (vpravo)

https://www.hegaion.cz/



zpět na článek