Pobočný závod národního podniku Rudý říjen byla nízká budova stulená pod Krušnými horami, obklopená bezinkami a zbytky betonových panelů a ozdobená nápisem „Úkoly XV. sjezdu KSČ čestně splníme!“. Pracovalo v ní 12 zaměstnanců - 11 mužů a 1 žena. Účetní Jaruška byla dosud svobodná a ke všem přiblblým narážkám a žertům se stavěla chladně.
To se však změnilo v den, kdy v rámci spolupráce mezi státy RVHP dorazil z NDR zcela nový materiál: balíky látek ze skelných vláken na laminování. Nikdo zásilku příliš nezkoumal, protože bylo 8. března, kdy se v celé ČSSR slavil Mezinárodní den žen a práce musela jít stranou. Jaruška dostala kytku a sadu mýdel, dílenský výbor ROH pak opatřil chlebíčky, tyčinky, sušenky a především dostatečné množství chlastu. Mohlo se tak kolem velkého pracovního stolu slavit. Díky alkoholu byla nálada stále veselejší, došlo i na všeobecné tykání. Někteří pracovníci pak odešli ke svým rodinám a ve slavení svátku pokračovalo tvrdé jádro.
„Ty tu musíš zůstat, když jsi tady jediná ženská,“ přesvědčovali muži oslavenkyni, když se zvedala ze židle. „Co bychom si tu bez tebe počali?“
Jaruška se nechala přemluvit. Pila stále víc, až se totálně zpumprdlíkovala, všemu se smála a všechno jí bylo jedno. Zábava přitvrdila, začalo se hrát na fanty. Kdo neuhodl otázku, musel sundat jednu část oděvu. Jaruška všechno věděla, ale zrovna si nemohla vzpomenout. Když odložila postupně svetřík, blůzku, punčochy a sukni, odboráři žasli, jaké skvělé tvary se skrývaly pod jejím pracovním puntíkovaným kabátkem, ač se to dalo předpokládat. Nakonec na sobě neměla vůbec nic a ostatní na tom byli stejně. Pracovníci otevřeli jeden balík z NDR, rozprostřeli látku na stůl a na ní pak s Jaruškou prováděli orgie.
Nebyl to dobrý nápad - hned druhý den ráno se všichni sešli u závodního lékaře s rudými a svědivými odřeninami různě po těle.