Mimochodem, když se minule mluvilo o Franzi Josefovi I. Říká se o politicích: „to byl tak slavný politik, že po něm zůstal i jeden vtip“. O Jeho císařském Veličenstvu zůstala mimo ironického pojmenování Starej Procházka, další překrásná historka. Povídá se, že v době těsně před první světovou válkou na císařských manévrech mocnářova suita uctivě následující mocnáře při osobní prověrce vojska strnula, když v lesíku za houštím narazil mocnář na lajtnanta, zrovna jak „šuká“ z německého „die Schaulken“, nějakou mladou dámu.
I zastavil se letitý císař, se zájmem shlédl na památnou scénu, otočil se na svůj doprovod a pronesl historickou větu: „Oni to lidi ještě dělají?“
Vždycky když nastoupím v Rakousku na sedačkovou lanovku a na prvním podpůrném sloupu si přečtu výstražný nápis „Nicht schaulken“, vzpomenu na starého mocnáře. Čest památce jeho i jeho říše. A teď k tomu jídlu:
Vídeňský řízek
Suroviny pro 4 osoby:
4 tenké plátky z telecí kýty
hladká mouka na obalení
Tuk na smažení – nejlépe přepuštěné máslo (Ghí)
strouhanka
1 vejce, mírně rozšlehané
2 lžíce másla
sůl a pepř
citrón, nakrájený na čtvrtky pro ozdobu
Příloha: brambory na všechny způsoby, nejčastěji vařené nebo bramborové pyré
Postup přípravy:
Z masa odstraníme blány a veškerý tuk. Plátky masa vložíme mezi zdvojený a složený voskovaný papír anebo lněný ubrousek a naklepeme je paličkou. Každý plátek obalíme ze všech stran v mouce. Přebytečnou mouku setřeseme, pak ponoříme do rozšlehaného vajíčka, a nakonec obalíme ve strouhance. Strouhanku přitlačíme dlaní na povrch plátku.
Usmažíme na středně rozehřátém tuku z obou stran dozlatova.
Usmažené řízky položíme na papírový ubrousek k odstranění přebytečného tuku – na tohle se většinou zapomíná a obal řízku se pak nestane na povrchu mazlavým.
Řízky připravujeme až těsně před podáváním, aby zůstaly na talíři ještě na povrchu křupavé. Rozpustíme máslo a když je horké a světle hnědě zbarvené polijeme jím řízky na talíři. Ozdobíme zeleninou a měsíčky citrónu.
Na rozdíl od uvedeného klasického způsobu přípravy vídeňských řízků, jsou někdy plátky masa obalované v rozšlehaném vejci nastaveném olejem nebo malým množstvím smetany či mléka. V českých zemích je v oblibě řízek připravený stejným způsobem, ale z lacinějšího a dostupnějšího vepřového masa.
Takže, přátelé, to, co jsme jedli na výletech, vložené mezi dva chleby maminkou anebo manželkou, většinou byla jen česká lidovější nápodoba Wienerschnitzelu původně z telecího, u nás z vepřového. Ovšem, chutnaly také báječně.
Chci-li si skutečně pochutnat, dám si svíčkovou, pravil česko-rakouský kamarád a nechal si donést v restauraci U Švejka „svíčkovou“. Dojedl, mlaskl a pravil, že to šlo, ale takovou, jakou dělala z jedné strany rodiny „babička“ a z druhé „grossmutter“, to tedy není. Ani nemohla! A abychom nezapomněli, jak taková skutečná svíčková chutná, udělejme si ji podle následujícího receptu. Co bude zítra.
Václav Vlk st.
Pokud vás vyprávění a recepty zaujaly, mám ještě posledních pár kusů na skladě pro Vás s výjimečnou cenou. Objednat můžete na kaiserova@jonathanlivingston.cz.
Cena 100 Kč + 70 Kč poštovné, pokud zaplatíte dopředu. Na dobírku 100 Kč + 120 Kč poštovné. Bohužel pošta nám podražila.