Neviditelný Pes

HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (65)

26.12.2018

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

65 Znamenití lékaři 1

Letos je tomu 140 let od doby, kdy vyšla v Londýně zajímavá kniha s názvem: Cesty doktora a paní Helfer do Sýrie, Mezopotámie, Barmy a dalších zemí, vyprávěné Matildou Paulinou, hraběnkou Nostitz (bývalou paní Helfer) a převedené do angličtiny paní George Sturge ve dvou svazcích. Navíc pět let předtím vyšla v Lipsku kniha téže autorky - Johann Wilhelm Helfers Reisen in Vorderasien und Indien (“Cesty Jana Viléma Helfera do Přední Asie a Indie“). Jak to vlastně všechno začalo a kdo byl MUDr. Jan Vilém Helfer (1810 -1840)?

Jan Vilém Helfer se narodil 5. února 1801 v rodině zámožného pražského obchodníka Josefa Helfera. Matka Franziska byla majitelkou domu, ve kterém rodina žila (dům vedle dnešního Platýzu na Starém Městě patřil jistě k prestižním majetkům). Měl ještě tři mladší sourozence, jejichž poručníkem se stal v roce 1834, když mu zemřel otec.

Jan Vilém se od malička zajímal o entomologii, snad proto se rozhodl pro studium medicíny. Studoval v Praze, ve Vídni a v listopadu 1832 získal doktorát z chirurgie a medicíny v italské Pavii, která byla tehdy součástí rakouské monarchie. V posledních studentských prázdninách se v Hamburku seznámil se stejně starou baronkou Pauline des Granges. Byla dcerou statkáře v Lužici, její předkové pocházeli ze Švýcarska. 24. června 1834 se oba mladí lidé vzali v Drážďanech, avšak usadili se v Praze, kde doktor Helfer začal vykonávat lékařskou praxi.

Jenže jeho touha po cestách do neznámých končin a zároveň sběratelská vášeň (brouci), byly silnější. A nakazil tím vším také svoji ženu, která se mu stala výtečnou průvodkyní a cestovatelskou partnerkou.

65 Znamenití lékaři 2

Baronka Pauline des Granges byla až dokonce dobrodružného života svého muže jeho oddanou průvodkyní. Osud vyměřil jejich společnému životu bohužel necelých šest let.

Počátkem roku 1835 předal Jan Helfer Národnímu muzeu svoji sbírku hmyzu. Ta představovala již tehdy přes pět tisíc druhů brouků a jim podobných. A sepsal poslední vůli, že vše co na svých cestách nashromáždí, odkazuje této české instituci. A v polovině dubna 1835 se manželé Helferovi vydali na velkou cestu plnou dobrodružství, úspěchů, ale také na cestu se smutným koncem. V červnu téhož roku se usadili ve Smyrně, kde chtěl dr. Helfer nějaký čas působit jako lékař. Smyrna (dnes v západním Turecku), jedno z nejstarších středomořských měst, na ně velice zapůsobila. Jenže Bejrút je o dva tisíce let starší než Smyrna a k cestě sem manžele Helferovy vyzvali dva podvodníci, kteří se vydávali na afghánské prince. Prodali jim mimo jiné i šperky, které se později ukázaly jako falešné. A tak se mladí manželé dostali nakonec i do Sýrie a do Iráku a po cestě se poznali s britským plukovníkem Francisem Rawdonem Chesneyem (1789-1872), který řešil spojení parníkem mezi Perským zálivem a Indií. Nakonec se dostali až do Kalkaty a díky doporučení plukovníka Chesneyho byl doktor Helfer přijat za úředníka Východoindické společnosti.

Což bylo terno. Šlo jednou z prvních akciových společností na světě se sídlem v Londýně (založena roku 1600). Zabývala se obchodem s čajem, bavlnou, hedvábím a jinými komoditami a také hledala místa s nerostným bohatstvím. Společnost pověřila doktora Helfera, aby zkoumal některé oblasti v Barmě. Což manželům vyhovovalo, protože s průzkumem neznámých krajů se doktor Helfer mohl věnovat svým koníčkům a být užitečným i jako lékař. A tak v lednu 1837 odjíždějí do Mawlamyine, hlavního města britské Barmy, pozdějšího státu Mon v jihovýchodním Mayanmaru.

V Barmě se doktoru Helferovi mimo jiné podařilo najít ložiska železné rudy, mědi, cínu a kamenného uhlí. Dostalo se mu od společnosti také patřičné odměny a zvýšení platu. Od léta 1838 žili v Mergui (dnes Myeik v jižní části Myanmaru), kde založili kokosové a kávovníkové plantáže. Paní Pavlína se na nich starala o více než 60 000 rostlin. Je to krásné místo s monzunovým klimatem a v té době nepoznanou přírodou. I zde pokračoval Helfer v průzkumných cestách, zejména v málo známém Mergujském souostroví a barmsko-siamském pohraničí. Byly to nebezpečné cesty, ale vždy jim přálo štěstí. Až jednou…

65 Znamenití lékaři 3

V lednu 1840 zamířili manželé Helferovi se skupinou pomocníků na do té doby málo známé Andamanské ostrovy (viz mapka). Jejich loď zakotvila 22. ledna 1840 u jejich pobřeží, kde chtěl J. V. Helfer provádět přírodovědecký průzkum. Poslední okamžiky života svého muže, popsala Pavlína Helferová takto: Netuše nebezpečí, rozhodl se Helfer proniknout hlouběji do krajiny. Tu náhle vyrazily houfy ostrovanů ozbrojených kopími, luky a šípy ze skupin kamení a křoví, kde leželi připraveni, a zaútočili se strašným řevem na společnost ze člunu. Ta, aby obyvatelům nedala žádný důvod k nedůvěře, nevzala při odjezdu na ostrov své střelné zbraně, nemohla se tedy pustit do boje s tak velkou převahou útočníků a byla nucena k rychlému útěku. Po překotném nastupování se člun převrhl a šlo nyní jen o to dostihnout lodi kotvící ve značné vzdálenosti plaváním. Divoši poslali za plovoucími déšť šípů. Všichni unikli smrtonosným střelám. Jen Helfer, ačkoliv jako zdatný plavec byl vpředu před ostatními, byl zasažen. Otrávený šíp mu projel hlavou, Helfer se potopil a už se na hladině neobjevil …

Stalo se tak 30. ledna 1840. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno (padlo zřejmě za oběť žralokům) a nemáme také žádný jeho snímek. Takže nevíme ani, jak doktor Jan Vilém Helfer vypadal. Pauline Helferová se po manželově smrti pokoušela dál podnikat na plantážích v Mergui, avšak po různých neúspěších se vrátila do Prahy, kde měla vlastně měšťanské právo. Něco z manželových sbírek (některé se ztratily při přepravě z Indie) se jí podařilo zachránit a předat dle jeho poslední vůle Národnímu muzeu.

Při té příležitosti se poznala s tehdejším prezidentem Národního muzea Josefem Dětmarem hrabětem Nosticem – Rieneckem (1794 - 1871) a o tři roky později se stala hraběnkou Nosticovou. Žili na panství Schöndorf (dnes v Rumunsku). Když Matilda Paulína hraběnka Nosticová ovdověla v roce 1871 znovu, přestěhovala se v roce 1879 do své vily v Tyrolsku, kde 12. července 1881 zemřela.

V Národním muzeu se traduje, že toho, kdo se bude zabývat sbírkou, kterou muzeu odkázal tragicky zavražděný doktor Jan Vilém Helfer, čeká ho smrt také. Posuďte sami:

Znamenitý český entomolog a mykolog August J. Corda (1809-1849), působící na přání hraběte Šternberka jako kustod v Muzeu království Českého, který shodou okolností katalogizoval právě sbírku doktora Jana Viléma Helfera, zahynul v roce 1849 ve Střední Americe při námořní katastrofě lodi Victoria, která se vracela s přírodopisnými sbírkami z Texasu. Otakar Brodský odborník na čeleď pestrokrovečníků, se sbírkou rovněž zabýval a zemřel na srdeční selhání při expedici do Vietnamu. A budějovický entomolog, vynikající sběratel brouků Stanislav Bečvář, byl zastřelen v Laosu.

Pochopitelně, že jde o události zcela náhodné. Avšak jak lze konstatovat, ani sběratelství není bezpečným koníčkem. O to více si vážíme těch, díky jimž můžeme poznávat svět i doma.

Příště: MUDr. František Cyril Kampelík



zpět na článek