HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (106)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Mezi nemocniční zařízení velmi vysoké úrovně v naší zemi patří nesporně i jihlavská nemocnice (viz celkový pohled na snímku). Ta si letos připomíná 170 let od svého vzniku v roce 1849. Přesněji řečeno, její základní kámen byl položen 15. srpna 1849.

Jihlava byla již ve středověku místem dvou špitálů, avšak vlastní městskou nemocnici v klasickém slova smyslu získalo město až v prosinci 1802. Nesla název „Městská nemocnice u svatého Lazara“ (Bürgerspital zu Skt. Lazar) a zpočátku měla pouze několik desítek lůžek, která svým počtem koncem první poloviny 19. století naprosto nestačila.

A tak se město rozhodlo postavit nemocnici novou, protože stávající nemocnici nebylo lze z technických důvodů rozšiřovat. Potřebné finanční prostředky získalo město výhodným prodejem sídla krajského úřadu a posmrtným odkazem jednoho z jihlavských měšťanů Pavla Ankera. A to vše završil velkorysý dar majitele nedalekého statku Plandry, svobodného pána Václava Petra II. Dobřenského z Dobřenic (1809-1862). Ten městu věnoval hektarové pole. Za rok a čtvrt od položení základního kamene (sic!) byla na tomto poli nová nemocnice slavnostně vysvěcena (26. listopadu 1850) a započal její provoz.

Franz Julius Grüner

Od počátku byla velice moderně řízena jak po stránce hospodářské (první správce Anton Polzer) a rovněž i po stránce odborné. Prvním primářem byl jmenován třiapadesátiletý doktor Franz Julius Grüner (1797-1879), který předtím získával ostruhy v původní městské nemocnici, později také jako soudní lékař. V roce 1830 zemřelo následkem cholerové epidemie v Jihlavě 753 obyvatel. Mohlo jich být možná ještě více, nebýt obětavé práce městského lékaře doktora Franze Julia Grünera. Ten byl 12. dubna 1832 jmenován čestným občanem Jihlavy a o rok později byl pozván na městský magistrát, kde mu bylo vedením města oficiálně poděkováno za nesmírně obětavou práci v době cholerové epidemie.

Ve vídeňské národní knihovně se dodnes nachází dizertační práce nazvaná „O kořenech a jedovatých prostředí“ z roku 1824. Sepsal ji čerstvý absolvent lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, tachovský rodák (6. dubna 1797) Franz Julius Grüner. Ten se již v době studií mimo jiné zabýval botanikou, zejména pak výzkumem mechových rostlin.

V Praze se také seznámil se svojí budoucí manželkou Luisou Herbstovou, která ho následovala na jeho první (a poslední)lékařskou štaci do Jihlavy, kde nutně sháněli městského lékaře. V roce 1827 přišel v Jihlavě na svět jejich prvorozený syn Franz Julius, který se rovněž vydal na medicínskou dráhu.

Primář Franz Julius Grüner byl v dubnu 1864 vyznamenán „Zlatým záslužným křížem s korunou“.

Zásluhou primáře Grünera získala nová městská nemocnice v roce 1856 statut „všeobecné“. Vytvářela se postupně jako ústav pro léčení chorob, které vyžadují nejen ošetření, ale také hospitalizaci. V tomto směru byla všeobecná městská nemocnice v Jihlavě oproti podobným zařízením v zemi o hodně napřed.

V roce 1850 založil císař František Josef I. nové vyznamenání, jímž se stal mimo jiné Zlatý záslužný kříž s korunou. Byl určen občanům monarchie za dlouholetou veřejnou službu a současné také za zvláštní zásluhy o obecné dobro. Není tedy divu, že tento řád byl ke 4. dubnu 1864 udělen primáři Grünerovi.

Ten dovedl dva roky poté opět nevšední práci při likvidaci následků cholerové epidemie, kterážto vznikla v době pruské okupace českých zemí v roce 1866. Opět se mu dostalo přijetí a poděkování na magistrátu města.

V roce 1869 se cítil dvaasedmdesátiletý lékař poněkud unaven. Mohl v klidu odejít na odpočinek, protože ho okamžitě nahradil jeho syn Franz Julius (1827-1887). Ten po medicínských studiích a po krátké kariéře vojenského lékaře nastoupil do jihlavské nemocnice ke svému otci, který mu byl nejlepším učitelem. A mohl také realizovat některé otcovy představy, na které nebyl čas.

A tak byl postaven v roce 1877 na zahradě nemocnice provizorní infekční pavilon, čímž kapacita ústavu byla rozšířena na 118 lůžek. Dva roky poté bylo do nemocnice zavedeno plynové osvětlení a postupně byly prováděny přípravy na její napojení na městský vodovod, což se realizovalo těsně před odchodem druhého primáře Franze Julia Grünera. Toto napojení znamenalo možnost zřízení koupelen, splachovacích WC a prádelny.

Toho se tatínek Grüner již nedožil. Přišel se ještě podívat na plynové osvětlení nemocnice, ale zanedlouho poté, v srpnu 1879, opustil tento svět.  Další lékaři pak v jeho stopách úspěšně pokračovali. A pokračují dodnes. Jen jméno čestného občana Jihlavy, primáře Grünera v seznamu význačných osobností Jihlavy (na internetu) bohužel schází. Inu, i tak svět odplácí.

Příště: profesor MUDr. Josef Bohumír Mikan