Rudá planeta je projekční plátno úspěchů Západu
Tušíte, že polovinu existence už máme za sebou? Ne jako společnost, stát či lidstvo, ale jako planeta. Při apokalyptickém strašení pandemií či klimatem se to nezdá, ale lebedíme si v době meziledové a máme se tak, že by nám lovci mamutů záviděli. Jenže za pět miliard let se Slunce dostane do fáze rudého obra a blízké planety pohltí. Podle pesimistů i Zemi, optimisté namítají, že ji jen sežehne. Ať tak či tak, zabrousí-li sem potom mimozemšťané, po lidstvu a jeho civilizaci nenajdou ani památky. Nebo že by snad něco přečkalo?
Ano, pár věcí může skutečně přečkat. Třeba kosmické sondy, jež přistály na Marsu, Saturnově měsíci Titanu či asteroidech. Sondy o velikosti auta jako americká Perseverance (Vytrvalost), která přistála na Marsu ve čtvrtek večer, aby na něm pátrala po pozůstatcích života. V éře kosmických letů žijí už tři generace lidí, což posiluje klišé, že úspěšné přistání na jiné planetě je banalita. Není či aspoň nebývala. Ještě když v roce 2012 letěla k Marsu sonda Curiosity (jeho povrch zkoumá dodnes), činila úspěšnost misí k rudé planetě jen 47 procent. Od té doby je stoprocentní, tedy z pohledu sond amerických (v roce 2003 selhala evropská, v roce 2011 ruská a čínská, v roce 2016 evropská).
Jinak řečeno. V době, kdy Západ propadá sebemrskačství a mnohým se jeví jako upadající, patří planetární výzkum k dodavatelům vzpruhy. Po konci raketoplánů byla Amerika deset let bez pilotované lodě, což ji muselo ponížit. Jenže lety automatů k jiným planetám ukazují, že tady svůj náskok zvyšuje.
Nepleťme do toho ideologii. Připomínalo se 15. prosince, že před 50 lety uspělo vůbec první přistání na jiné planetě? Skoro ne. Asi proto, že uspěli Rusové na Venuši (ti o pět let později získali i první snímek z jiné planety, též z Venuše). To je ideologická zaslepenost a chyba. Faktem ale je, že přiletí-li sem za miliardy let „emzáci“, najdou po nás jen takové zbytky, jako je vozidlo Perseverance na Marsu.
LN, 20.2.2021