ASTRONOMIE: Její zářivá jasnost Jitřenka

Planety viditelné očima opustily večerní oblohu a postupně se stěhují na tu ranní, kde se seskupují okolo Venuše, aby na jaře zahrály několik představení pro ranní ptáčata. To je topocentrický pohled na vesmír v březnu 2022.

Venuše nejdále od Slunce

Nejjasnější z planet je i v březnu nepřehlédnutelnou Jitřenkou, dosahuje v tomto měsíci tzv. maximální západní elongace. Znamená to, že při pohledu ze Země je v největší úhlové vzdálenosti od Slunce. Nejde tedy o největší vzdálenost fyzickou, ale o období nejlepší viditelnosti na naší pozemské obloze.

Spolu s Venuší se na ranní obloze nachází také Mars, který je ale mnohem slabší a mnohem níže nad obzorem, takže se poněkud ztrácí v červáncích. Ke vzájemné konjunkci, kdy si byly obě planety úhlově nejblíž, došlo 6. března 2022.

6. 3. 2022 - konjunkce Venuše a Marsu ráno nad jihovýchodním obzorem. (www.stellarium.org)

Maximální elongace nastává 20. března, ale vzhledem k tomu, že v únoru dosáhla Venuše nejvyšší jasnosti, je celý březen obdobím její nejlepší letošní viditelnosti. Na konci března najdeme na ranní obloze spolu s Venuší a Marsem, také planetu Saturn, která byla na počátku tohoto kalendářního měsíce ještě úhlově příliš blízko ke Slunci. Na samém konci března se k planetám přidá srpek couvajícího Měsíce.

Poslední zimní úplněk

Na začátku měsíce, 2. března 2022 v 18:34 SEČ, byl Měsíc v novu. V první polovině března tedy dorůstá na večerní obloze. První čtvrt nastává 10. března v 11:45 a úplněk 18. března v 8:17. To bude poslední zimní úplněk.

Jarní rovnodennost, která zahajuje astronomické jaro, letos nastává 20. března v 16:33 SEČ. Ve škole se většina z nás učila, že jarní rovnodennost přichází zpravidla 21. března a že při rovnodennosti je noc stejně dlouhá jako den. Ani jedno z těch dvou tvrzení však není pravdivé.

Kdy začíná jaro?

Jarní rovnodennost nastává zdaleka nejčastěji 20. března. Například do konce 21. století se už jarní rovnodennosti 21. března vůbec nedočkáme, nejbližší připadne až na rok 2102. Naopak několikrát za toto století nám astronomické jaro začne už 19. března. Graficky vypadá statistika jarní rovnodennosti takto:

20. 3. 2022 - jarní rovnodennost. Mezi lety 2001 a 2100 drtivě převažuje začátek astronomického jara 20. března (zelený sloupec). Druhý nejčastější začátek je 19. března (žlutý), teprve třetí je ve statistice 21. březen (červený). (Jan Veselý)

Musím ovšem přiznat, že jedno století je z hlediska této statistiky nedostatečně velký vzorek. Měli bychom sledovat celý 400letý cyklus gregoriánského kalendáře. V celém cyklu se 21. březen ocitá na druhém místě a v posledním století před výjimkou z výjimky se četností dotahuje na 20. březen, nikdy jej však nepřekoná. Více o tom v blogu Včera, dnes nebo zítra? Tam se také dozvíte, jak je to s tou výjimkou z výjimky.

V neposlední řadě je také potřeba dodat, že uvedená statistika platí pro začátky jara v SEČ. V časových pásmech ležících dále na východ se 21. březen prosazuje poněkud více, ale nikde na zeměkouli nepřevažuje.

Opravdu rovnodennost?

Detailisté si jistě dávno všimli, že při rovnodennosti nejsou dny a noci stejně dlouhé. Například letos je 20. března den o 10 minut delší než noc. Věc má fyzikální příčinu. Obklopuje nás totiž vzduch, v němž se sluneční světlo láme. Díky tomuto jevu – atmosférické refrakci – vidíme při západu a východu Slunce nad obzorem vlastně jen jeho obraz. Skutečný sluneční kotouč je už nebo ještě celý pod obzorem. Díky tomu, že nám refrakce ráno i večer Slunce poněkud „přizvedává“ nad obzor, máme o rovnodennosti delší den než noc. Dohromady ovšem mají stále svých poctivých 24 hodin.

Představa o stejně dlouhých dnech a nocích při jarní a podzimní rovnodennosti je tedy jen přibližně správná, ale na základní školu patří. Skutečná definice rovnodennosti je totiž pro děti (a nejen děti) poněkud hůře stravitelná. Rovnodennost je okamžik, kdy se Slunce ocitne v uzlu své zdánlivé dráhy mezi hvězdami, tedy na průsečíku ekliptiky a světového rovníku. Jak to vypadá při pohledu ze zemského povrchu definice neřeší.

20. 3. 2022 - jarní rovnodennost. Simulace z programu Stellarium ukazuje, že Slunce se v okamžiku jarní rovnodennosti nachází v průsečíku rovníkové a ekliptikální souřadnicové sítě. (www.stellarium.org)

Ranní konjunkce

Fáze Měsíce na jaře pokračují poslední čtvrtí 25. března 2022 v 6:36 SEČ. Další nov nastane až počátkem dubna.

Ještě v březnu však, týden po začátku astronomického jara, nastane jiné neštěstí. V noci z 26. na 27. březen u nás zavedeme tzv. „letní čas“. Loni to při jeho zavádění vypadalo takto:

Letním časem budou poněkud poznamenáni pozorovatelé ranní konjunkce Měsíce s Venuší, Marsem a také Saturnem, který se nad jihovýchodním obzorem začíná vynořovat právě koncem března. Setkání Měsíce s trojicí planet budeme moci sledovat 28. března okolo 6:15 SELČ nízko nad jihovýchodním obzorem. Ve skutečnosti bude teprve 5:15.

28. 3. 2022 - setkání Venuše, Marsu, Saturnu a Měsíce ráno nízko nad jihovýchodním obzorem. (www.stellarium.org)

Jupiter je zatím nepozorovatelný, ale až se v dubnu přidá k ranním planetám, máme se na co těšit. Měsíc se na jaře s planetami množícími se na ranní obloze setká ještě několikrát. Pro netrpělivé: stručnější celoroční přehled dění na obloze a ve vesmíru najdete na serveru astro.cz. Tak se tedy těšme. Snad bude na jaře i v tom „letním“ čase líp.

Převzato z blogu se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy