Rozhodování lékařů během pandemie covid-19 určitě není o tom, „kdo půjde doprava či doleva“
Článek Tomáše Vodvářky Už je to tady může vyvolat u čtenářů závěry, které neodpovídají skutečnému stavu jím diskutované problematiky. Ale nejenom to – navozuje falešnou a velmi nebezpečnou představu o nutnosti volit postupy euthanazie při současném stavu obsazení nemocničních kapacit s odkazem na materiál výboru České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Zmiňovaný dokument nabádat lékaře ke „zvážení perspektivy nasazení intenzivní terapie“ nemusí. To dělají lékaři na všech pracovištích intenzivní péče denně, bez ohledu na to, zda v České republice (ČR) pandemie covid-19 probíhá či nikoliv.
Rozhodování o účelnosti zvažovaných léčebných postupů bylo, je a vždy bude nedílnou součástí klinické medicíny. Klinickému stavu odpovídající odborně správná péče neznamená nutně využít vždy vše, co má moderní medicína k dispozici.
Je nepochybné, že aktuální stav (k 15. 1. 2021) obsazení nemocnic v ČR se blíží limitům systému, důvodem je jednoznačně nedostatek zdravotnického personálu - zčásti jako projev dlouhodobého nedostatku, zčásti v důsledku izolace nebo karantény nakažených zdravotníků. Úroveň péče pak musí odpovídat objektivní skutečnosti nedostatku kvalifikovaného personálu a pro udržení co největšího možného rozsahu zdravotní péče u co nejvyššího počtu potřebných pacientů dochází logicky ke snížování obvyklých organizačních, ošetřovatelských nebo diagnosticko-léčebných standardů. Do dnešního dne Národní dispečink lůžkové péče, který koordinuje využití lůžkových kapacit na úrovni celé republiky, zajistil na základě požadavků nemocnic umístění všech pacientů na odpovídající lůžko. Jinými slovy: do situace nemožnosti umístit pacienta do nemocnice jsme se ještě nedostali, přestože jsou takové situace v mediích uváděny.
Výše uvedené neznamená, že k situaci typu „dva pacienti na jedno lůžko (nebo jeden ventilátor)“ nemůže dojít. Může, jakkoliv to není pravděpodobné. Kapacita lůžek v nemocnicích je v přepočtu na počet obyvatel v ČR sice jedna z nejvyšších v Evropě, žádný zdravotnický systém však nemá nevyčerpatelné medicínské zdroje a dostupnost kvalifikovaného zdravotnického personálu, lůžek a přístrojů je vždy limitovaná a konečná. Pokud by došlo k absolutnímu vyčerpání kapacit a vystavili bychom naše lékaře těmto situacím - i na to jsme jako lékaři připraveni. Nikoliv tak, jak uvádí Tomáš Vodvářka („... bude nucen určit, kdo půjde doprava nebo doleva“), ale způsobem, který i v těchto situacích garantuje odbornost, soulad s právem a etickými principy medicíny, jak je uvedeno podrobně ve Stanovisku výboru České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 13/2020 „Rozhodování u pacientů v intenzivní péči v situaci nedostatku vzácných zdrojů“ (zde).
Doporučoval bych autorovi článku důkladně si daný dokument přečíst, než bude příště psát o předmětné problematice způsobem, který bych čekal spíše na stránkách bulvárního tisku než na Neviditelném psu.
Autor je předseda výboru České společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny