Čtyři měsíce a dva týdny navíc uplynuly od památného třináctého března, kdy na nás padla koronavirová deka restrikcí. Co se změnilo? Hodně, skoro všechno.
Počet nemocný je teď stejný jako v dubnu, aspoň nějakou konstantu že máme. Jinak je ale všechno odlišné. Především se zdá, že virus jaksi zkrotl. Páteční zpravodajství hlásí, že v Praze je pouze jeden pacient ve vážném stavu. To opravdu není námět pro katastrofický film. Nejhorší je situace na Karvinsku, ale ani tam se neodehrávají scény z hororu. V některých momentech se žánr změnil natolik, že připomíná grotesku. To například, že v pražském klubu Techtle Mechtle se při narozeninové párty nakazilo šedesát lidí jedním vrzem. Dokonce mnozí z nich jedním brčkem, jak ukázalo následné hygienicko-epidemiologické vyšetřování.
Nejde ale jenom o změnu žánru. Mění se i postoj veřejnosti. Zatímco na jaře se po domácnostech šily roušky a jen málokdo cekl, dnes se poměr brblajících prudce zvýšil. Nejvíc jich je zase na severu Moravy, kde lidem nejde na rozum, proč se mají ocitnout v koronavirové leproserii tam, kde žádné nebo takřka žádné pacienty nemají. Na vysvětlení, že je to důsledek krajského uspořádání a že to jinak nejde, reagují hněvivě. V Praze se bude konat demonstrace muzikantů a lidí z branže. V dopise Babišovi uvádějí, že profesně je všechna ta opatření postihla jako první, i teď aktivity běží na patnáct procent. Rozhořčení vyvolal zákaz ostravského Nefestivalu. Ten přišel jako blesk a epidemiolog Rastislav Maďar řekl v televizi, že organizátoři podobných akcí musí s něčím podobným počítat. Hněvají se organizátoři, ale i úřední osoby, jako třeba ostravský primátor Tomáš Macura. Je z toho politikum. Vře to na Bruntálsku, kde se epidemie nekoná, zato se konají restrikce. Rozhněvaní Ostraváci to interpretují jako plivnutí na Ostravu a na Moravskoslezský kraj.
Mýtus o skvělém zvládnutí situace taje rychle, jako kdybyste teď vytáhli z mrazáku sněhuláka a dali ho na sluníčko. Navíc to není jenom čistě česká situace, to vůbec ne. Zarouškovalo se i Rakousko, tedy země, po které pošilháváme jako po příkladu, jak by se to mělo dělat, kdyby u nás byly normální poměry. A tam nejen nasazují roušky, ale taky zkoumají, zdali byla všechna tamní opatření v souladu s ústavou, a zjišťují, že nebyla. To teprve nastane tanec!
Ono to možná nakonec dopadne tak, jak to doporučovali v dubnu někteří a teď už mnozí. Dopadne to tak, že si budeme muset na koronavirus zvyknout. Roušky z našich šuplat nezmizí a někdy je budeme muset vytáhnout. Na párty typu narozeniny v Techtle Mechtle budeme chodit obezřetně a vyhneme se tam sdíleným brčkům. A vláda se naučí otrlosti vůči zdravotním statistikám.
Nicméně klid nenastane. I když se toto všechno stane, trvalé stopy to zanechá.
Něco jako jizvu poté, co jsme se šmikli.
LN, 27.7.2020