SPOLEČNOST: Vzpomínky ´zamrzlé´ v čase
K Láďovu tvrzení, že mi snad radil v názoru na závěrečnou etapu Krylovy tvorby Milouš Jakeš, jen dodám, že patřím k první skupině signatářů Charty 77. Což je pro některé čtenáře, jak mi praví zkušenost, důvod k tomu, aby mi nadávali. Píšu tohle pro Psa, neboť vím, že jej čte dosti krajanů a navíc "domorodci" by mohli něco zjistit z uvedeného internetového časopisu o krajanech. Pošlu to však také na CzechFolks.com PLUS.
No ale k věci. Tvorbu Karla Kryla znám skutečně dobře. Dokonce vím o současných jednáních o dalším vydávání jeho děl v ČR. Stále však trvám na tom, co jsem napsal autorovi v mailu: … ač znám starého Kryla skoro celého nazpaměť, tohle (písnička Demokracie) je bohužel z doby, kdy se chtěl vrátit a tady koukal a nepochopil nic. Přijel a nečekaly jej jásající davy, v Německu se neprosadil, tady nic nového neměl, žádný (nový tvůrčí) úspěch, protože vůbec nechápal, co se zde děje… Nic nového, tenhle problém už měli mnozí navrátilci z emigrace po roce 1918. Je mi to líto a raději předstírám, že tyhle blbosti vůbec nepsal Kryl. A je mi také líto, že se tyhle hovadiny staly "šlágry" starokomunistů a zklamaných lidí a často mi přichází od emigrantů. Je to nejen hloupé, tahle jeho tvorba, je to naprosto blbé. Lidi mu to taky dali najevo. Propadl. Já si myslím, že na tohle zklamání a nepochopení, že už uběhlo 20 let od doby, kdy věcem rozuměl a lidi ho poslouchali, a ze šoku, že je lidem pro smích, nakonec vlastně umřel.
Takže jsem nepsal, že Kryl nic neumí anebo že není dobrý básník, ale jen to, že píseň Demokracie není dobrá a že toto období Krylovy tvorby považuji za špatné z důvodů "minutí se s dobou". Kamaráda v emigraci, kde je Kryl jednou z nedotknutelných ikon, málem kleplo. Jenže…. jistě, z počátku Kryla vítaly jásající davy, radostně se hrnuly na koncerty (byl jsem taky), ale po pár jeho projevech a řečech úplně mimo mísu bylo jasné, že se lidi doma a Kryl míjí. Jak autor sám ve svém textu dále konstatuje: "… My jsme přijeli domů 10. června 90, šli volit s kanadskými pasy, a také podlehli euforii jako celý národ. Karel měl mít v Praze koncert s Yvonne Přenosilovou (která také pracovala jako Karel v rádiu Svobodná Evropa), tak jsme se těšili na shledání. Když jsem se po něm začal shánět, zjistil jsem, že v Praze není, ale sedí doma, jak říkal v "Mníšku pod Alpou". Bohužel již tehdy nebyl spokojen s novým vývojem situace a raději se vrátil do Mnichova."
Tedy přesně to, o čem jsem psal já. Takže nejdřív jej národ vítal, ale pak se názory rozešly. Národ v něm nejprve chtěl vidět trubadúra pravdy, jeho písničky se zpívaly dvacet let potajmu u táboráků, byla to ikona …. Ale pak najednou přijel z Mnichova pán, který vykládal, dle mínění místních, naprosté nesmysly. Může se jistě stát, že pravdu má jeden člověk a 16 milionů se mýlí. Ale on byl ve svém přesvědčení tak nekompromisní a agresivní, že mu skutečně asi nezbylo nic jiného než odjet do Mnichova.
Krylovi se stalo to, s čím jsem se setkával po převratu dost často. Ti lidé přijeli do bývalé vlasti naprosto neznalí situace a s nesmírně radikálními názory. Výsledkem byl konflikt. Nebyl to jen jeho problém. Pamatuji si na jinou ikonu šedesátých let, Vláďu Škutinu. Diskutovali jsme v rozhlase - znali jsme se třicet let - a on byl tak radikální a nenávistný, že posluchači seděli jak zařezaní a on se divil, že nejásají. Jiný kamarád, bezva kluk, Milan, přijel z USA a nechápal, jak to, že nejdu ihned postřílet všechny ty, co měli prsty ve věznění mého otce. Marně jsem mu vysvětloval, že tohle je reálný svět a ne kovbojka z Hollywoodu.
Jinému příteli ze zahraničí jsem se opatrně snažil objasnit, že skutečně nelze zavřít všechny členy KSČ, dnešní i bývalé. A nejlíp je pověsit, jak požadoval. Už proto, že to nejde ani technicky. Bylo jich v Československu milion sedm set tisíc, 1 700 000. Strašně se ho dotklo, že ho "nechápu"!
Češi jsou prostě klidnější a konzervativnější. Mnozí Slováci hltali hlášky starých i mladých "ľuďáků", jak jen co se "oslobodí", začnou téct z Kanady miliony a miliony dolarů. Bude ráj a Slovensko, svobodné, bude víc než Švýcarsko. Jistého hokejistu jsem to slyšel osobně vykládat. Slovensko se "osvobodilo". To byl také jeden z důvodů rozpadu státu. Nepřišlo nic. Takže Slovensko má od rozdělení jen cca 70procentní životní úroveň Česka a oproti 8% nezaměstnanosti v ČR má nezaměstnanost reálně - nikoli statisticky - okolo 19 %. A to u nás v Česku pracují a zdarma studují desetitisíce Slováků. Což jim přeji a vítám je.
Už hned od počátku jsme se často nemohli s krajany dohodnout. Pocit našinců přesně vyjádřil frontman skupiny Elán, Jožo Ráž, když složil písničku o příchodu emigrantů, kteří místním rozdávají s povýšeným úsměvem "tričká, džínsy" jako korálky domorodcům…
Ostatně, jak jinak než neznalostí a nepochopením situace si mohu vysvětlit nadpis článku přítele Křivánka?! "(Kryl).. věděl, jak to s naší slavnou republikou dopadne? " Co věděl? Co se stalo s republikou? No zbohatla. A to ohromně. Opět se zařadila mezi nejvyspělejší státy světa. Je svobodná a prosperující. Dokonce jedna z těch, co nejlépe zvládají dnešní ekonomickou krizi. Co tedy podle Křivánka "dopadlo"? Rozumí se, že dle něj a pana Reicha "to" dopadlo "špatně". Jistě že je "špatně" plno věcí. Ale to všude na světě. Je to svět lidí a ne andělů.
Usoudit, jak uvádí článek, že je "špatně", protože s vládou v nějakém průzkumu souhlasí jen 16 % obyvatel, je silné tvrzení. No nesouhlasí! No a? Vláda vládne, hádá se, politické strany se perou jako koně, jako všude jinde na světě. Jistě, jsou tady u nás novináři propírané "jinde nevídané" skandály a machinace. Hnusáci Češi! Jenom kradou!!!! Asi si dotyční nevšimli, že největší (pravděpodobné, ale stále nedokázané) zlodějny v ČR jsou vždy ve spojení se "západními" firmami. Gripeny s BAE a SAAB, ve skandálu s obrněnými vozidly Pandur funguje rakouská firma Steyer a její američtí majitelé, v dalších podezřelých miliardách na ministerstvu obrany lítá firma Tatra, která je v amerických rukách…
Ostatně, co jste přátelé čekali? Že tady vypukne nějaký zvláštní "ráj na zemi"? Kde bude vše čisté a jasné? Lidé se budou milovat a nebudou krást? A povedou je mimořádně nadaní intelektuálové a lid bude nadšeně pracovat, něco jako "Sluneční stát", který vysnil Campanella? Děsím se těchto ideálních států a jejich hlasatelů. Vždycky to končí krví, kriminály a chudobou. To už známe.
U nás se neděje nic, co by se nedělo i jinde ve "vyspělém světě" ("vyspělý svět" je floskule, když chce nějaký intelektuálský šmok naznačit, že u nás jsme primitivní blbci, ale on a ti jeho "vyspělí" kamarádi jsou daleko nad námi).
V Belgii už nemají vládu rok, nějaký syčák dostal šéfa Mezinárodního měnového fondu do kriminálu podfukem, EU nemá schválenou finanční uzávěrku hospodaření už několik let (tam se musí krást, až se hory zelenají- u nás by takovou firmu zavřel finanční úřad a jeho majitele poslal do tepláků). Ve Španělsku a Portugalsku padla vláda, protože obě země v podstatě zkrachovaly. O Řecku a jeho podvodech a dluzích snad ani nemluvme. Obama se ukázal jako prachmizerný lhář, americká banky fungovaly jako tiskárny na nekryté peníze, v Austrálii se zbláznila předsedkyně vlády v antinikotinovém šílenství a Merkelová prodala za hlasy voličů Německo Rusům. Což předem připravil agent KGB a Gazpromu, bývalý ministerský předseda SRN Schröder …. atd. Proč je tedy Česká republika v očích krajanů ausgerechnet horší?
No protože si to mnozí krajané myslí. O tom, co si myslíme, nerozhodují fakta, ale představy a myšlenky. A jak známo, mozek a zvláště paměť nás klame. Nové vjemy staré vzpomínky vytěsňují a upravují, postupně tak přestáváme vnímat vzpomínky přesně, ale jen jako mozaiku vzpomínek a nových zkušeností a jejich kombinaci (více F. Koukolík: "Mozek a jeho duše" a D. Morris: "Nahá opice").
Při přednáškách při studiu na Institutu řízení nám profesor Brož vysvětloval na konkrétním příkladu ukázku "fungování" paměti. Potkáte na hřbitově "starou Klamprďáčkovu". Zalévá hrob a polohlasně - pro sousedky důchodkyně, aby to slyšely - vykřikuje: "Náš zlatý tatínek!"
"Jakej zlatej tatínek, pani, řekněte, vždyť to byl známý ochlasta a kurevník," ozvete se.
"No vidíte," odsekne vdova, "to byl chlap, že by ho všechny chtěly! A jak se staral o rodinu!"
"Pani, vždyť byl věčně v hospodě ožralej…"
" Co by to bylo za chlapa, aby se trošku nenapil…"
"Pani, dyť vás tlouk…´"
"Pane, to byl tak něžnej mužskej," uroní slzu Klamprďáčková, "a když už, tak jsem si to zasloužila…"
"Sakra, ženská, vždyť vám nedával skoro žádný peníze…!" jdete na to přes prachy. Na ty slyší všechny manželky.
"Cháááá!" odsekne babka. "My jsme měli peněz vždycky dost!"
Když tuhle dámu dáte na detektor lži, tak se ukáže, že ona subjektivně mluví čistou pravdu.
Občas však tak mluví, ale v obráceném gardu, i naši krajani (ale nejen oni) ve vzpomínkách na svoji starou vlast. Za nich to šlo, ale dneska je to hnusný a děsný, co oni odešli….
Spíše pro dokumentaci a odlehčení uvedu několik perliček ze setkání s krajany, jak jsem je za posledních dvacet let při cestách posbíral. V Řecku mne asi před více než rokem přesvědčovala jistá dáma, žijící tam třicet let, že není divu, že mají problémy. Protože jejich vláda hrozně krade, a oni platí šílené daně! Až 20% z platu. Zatímco v Česku se žádné daně neplatí, což ona dobře ví. A tak my můžeme jezdit na dovolenou do Řecka a oni jsou chudí.
Sdělil jsem opatrně oné dámě, že u nás se platí daně ze mzdy okolo 47% a navíc máme DPH a další hromadu daní..
"Ale dřív se u nás žádný daně naplatily!" vyštěkla dáma. Pak vyšlo najevo, že netušila, či zapomněla, že daně z platu se v Československu platily vždycky. Ale strhával je zaměstnavatel. A zaměstnaní byli povinně všichni…
Jiná dáma na Kypru nám okouzleně ukazovala, jak si tam Angličani na vojenské základně postavili čističku vody a slíbili, že Kypřanům také nějaké postaví. Fantastická věc! To my takovou čističku určitě neznáme. Jistý pan profesor ji upozornil, že pražská čistička byla postavena na konci 19. století. Dáma vypadala jako opařená. Tomu, že budeme mít brzo čističky u každého města (tuším) nad 10 000 obyvatel, nechtěla uvěřit a pravila, že něco takého nemohou v Česku NIKDY mít.
Omlouvám se, že cituji jen ženy, ale jiná "dovedkyně" vykládala skupině rozhodně nikoliv chudých Čechů, že na Kypru před lety našel nějaký děda asi půl milionu drachem a, považte, odevzdal je! Takoví jsou Řekové a ne jako Češi, kteří by to určitě ukradli… To už bylo na pár facek
V roce tuším 2000 přijela za námi skupina katalánských byznysmenů. Mají bezva nápad. Budeme se mít dobře. Projednali to s odborníky. Takže vypracovali byznys plán s tím, že sekretářka bude mít měsíčně asi 1200 Kč, ředitel asi 2500. Benzín stojí 2,40 Kč za litr, auto asi 40 000 - a bude to bezva. Po delší diskuzi prozradili svůj zdroj "ekonomických informací" (tedy naprostých blbostí). Šlo o jistou dámu, která dělal do svatby v roce 1972 jakousi účetní v Praze a pak se vdala do Španělska. Když jsem si ní pak mluvil, odfrkla si a pravila pohrdlivě, že za tu dobu se tam "u vás" toho asi moc nezměnilo. Byznys plán skončil ve šrotovačce. Pánové jeli domů. Blbci jsme byli my, protože ONI a ona "odborná" dáma se jistěže nemohli mýlit.
Ale abych nebyl jen na ženy ošklivý. Můj strýc z Rakouska pravil, že bez pistole do Prahy nepojede, protože ví z jejich novin, že by jízdu z nádraží tramvají do Libně určitě jako neozbrojený cizinec nepřežil. Strejda byl hodnej a myslel to vážně. V Praze byl naposledy jako kluk v roce 1938. Vysvětlit mu, že v Praze se sice taky občas střílí, ale rozhodně méně než v "gemütlich" Vídni, o Paříži, Londýně či New Yorku ani nemluvě, bylo nad lidské síly. On věděl svoje.
Tak jen trošku faktů pro naše krajany. Tady to není žádný ráj, kde by padali pečení holubi do huby, ale rozdíl mezi rokem 1989 a dneškem je obrovský. Pro názornost. Tehdy se vyrábělo v ČSR tuším 120 000 aut, dneska jich je přes milion.
Od roku 1989 vzrostla průměrná mzda z cca 3 200 Kčs na dnešních 23 300 Kč. V den, kdy bylo zavedeno v Evropě euro - virtuálně 1. ledna 1999, reálně 1. ledna 2002 -, se za něj platilo okolo 36 Kč. Dneska stojí 24 Kč. Dolar se prodával v roce, kdy byla plně směnitelná koruna (tuším 1995), za 40 Kč. Dneska stojí něco okolo 17 Kč. Umíte-li počítat, je to větší úspěch, než byl takzvaný "ekonomický zázrak" Německa v šedesátých letech. Ovšem nesmí se to říkat.
A jak jistě naši bývalí krajané vědí z vlastní zkušenosti, lidé "hlasují nohama". Takže v Česku pracuje něco okolo 400 000 až 600 000 "gastarbeitrů" (půlka načerno) . Další statisíce lidí zde bydlí natrvalo a podle nepřesných odhadů je dnes v ČR asi jeden milion cizinců. Ale žádný utečenecký tábor, žádná muslimská ghetta, až na olašské Cikány se silně lepší i situace s našimi Romy.
Však taky onen "nespokojený lid" si při poslední "všeodborové stávce" vyhlášené levicí a některými "politology" předem označované za "možnou revoluci", si z toho udělal srandičky. V Praze, kde měly být dle odbojářů "bojové demonstrace", to vypadalo jako něco mezi happeningem a lidovou slavností jara. I ti mimopražští, kterým zaplatili odboráři mezi 300 až 500 Kč za den a dovezli je do Prahy vlaky a autobusy (jinak by nepřišel na bojovou demonstraci nikdo), si z toho udělali jen výlet.
Co se týče pana Šinágla, jmenovaného autory jako čestného bojovníka proti komunismu, už delší dobu bylo jasné, že ten člověk to nemá v hlavě v pořádku. Dnes je to odepsaná figura. Letos na jaře se s dvěma dalšími magory například pokusil založit "Pravý sudetoněmecký landsmanšaft v ČR". Od čehož se ihned distancovali i sudetští Němci. A vykládal přitom takové hovadiny, že se nadobro znemožnil. A mimochodem, Šináglovi se nikdy nic nestalo, až na to, že že jej občas odvedli policajti, když řval na komunisty na nějaké povolené demonstraci..
Další diskutující v CzechFolks.com PLUS, pan Zdeněk Reich v článku Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou… mne vyzval: "Buďme však spravedliví a nabídněme panu X možnost obhájit svůj názor. Podívejme se znovu na text písně "Demokracie" a nabídněme zmíněnému kritikovi možnost vyvrátit správnost jediného verše, možná i jen jediné řádky."
Takže pan X jsem "já" a pokusím se. I když rozebírat báseň, toť věc téměř nemožná. Pokud se nechceme dostat do role geniálně ztvárněné Františkem Filipovským ve filmu "Škola základ života". Kde student Krhounek odpovídá na otázku po smyslu Wolkerovy básně "Stanu s nejmenším.. " profesoru Kolískovi. V podání pan Marvana. Zopakujme si ji. Na netu máme místa dost:
Stanu se menším a ještě menším,
až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě
po kvítku vztáhnu se nejmenším.
Zašeptám, až se obejmu s ním:
"Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."
Profesor Kolísko (Marvan): "Nyní provedeme rozbor básně. Co je obsahem prvých dvou veršů?" Student Krhounek: "Básník chce se stát menším, a ještě menším, až bude nejmenším na celém světě." Kolísko: "Dobře. E, vyložte nám tu myšlenku." Krhounek: "Básník chce, … básník hodlá, … básník touží státi se trpaslíkem."
Tak aby to nedopadlo takhle.
Konec první části