SPOLEČNOST: Vyžeňte Germaine Greerovou
aneb O počátcích deplatformingu v Čechách
Pražský spisovatelský festival pozval známou feministku a čelí nátlaku aktivistů, aby pozvání zase zrušil. Kvůli její „transfobii“.
Germaine Greer je australská feministka druhé vlny, dnes už osmdesátiletá, se kterou se neshodnu skoro v ničem. V podstatě jsme ideové protipóly. Ale nikdy by mě nenapadlo tlačit na jinou organizaci, aby jí odřekla pozvání. Bojovníky světla a pokroku to holt napadá, takže když si pražský spisovatelský festival tuto dámu pozval k otevření diskuse „Krása spasí svět“, začal verbální teror. Přesně téhož typu, jaký jsem minulý týden popsal ve sloupku „Převrácený ledovec“ na stránkách komentářů Primy.
Nuže, ač je G.G. někde jinde než já, cítím povinnost se jí zastat. Toto je totiž, milí čtenáři, projev pokusu o deplatforming – rakoviny moderní společnosti, která postupně proniká do dalších a dalších zemí a sociálních kontextů. Ani zde v kotlince nejsme úplně chráněni a virtuální hon na Germaine Greerovou představuje jedny z prvních uzlíčků metastáz v dosud převážně zdravém organismu.
(Sociologa Hampla nedávno vyhnali ze dvou knihoven, druhý případ i s podporou Libereckého kraje, protože … napsal o svých myšlenkách knihu. Divím se, že ji pro jistotu ještě obřadně nespálili před budovou za zpěvu manter „inkluze, diverzita a smrt, smrt, smrt rasistickým štváčům z alt-rightu“. K mentalitě by to sedělo.)
„Triggered“ osoba fluidního genderu vznáší umírněné a oprávněné požadavky
Proti USA a dalším státům, které byly tímto jevem napadeny jako první, máme dvě výhody: určitou zkušenost s podobnými jevy z doby vlády NSDAP a následně KSČ, což se týká hlavně starších generací. A také možnost vidět, jak to vypadá, když se proces nechá živelně probíhat a metastázy růst. To můžou vidět všichni, chtějí-li. To se děje právě teď.
Situace na Západě je totiž v tomhle směru daleko horší. Nebo, z něčího hlediska, pokrokovější. Když můžou studenti Harvardu vyhnat z děkanské role špičkového právníka za to, že má tu drzost obhajovat nepopulární osobu (Harveyho Weinsteina), a ani to, že je černé pleti, mu v takovém případě nepomůže, nutně si vzpomenete na totalitní princip, podle kterého je obhajoba součástí obžaloby.
Dotyční přitom žijí v úplně jiném vesmíru:
Nic takového samozřejmě Greerová nehlásá (dávno by byla za mřížemi, Austrálie má na tohle paragrafy), prostě jenom tvrdí, že ženy nemají penis. Ale v očích pana Dzurendy je to v podstatě to samé co propagace genocidy. To musí být strašný guláš v hlavě, když někdo něco takového napíše pod vlastním jménem.
(V tomto případě vylučuji jinak lákavou možnost, že to třeba není skutečný účet, ale primitivní trollovací bot napsaný v Perlu či PHP, který na výskyt určitých klíčových slov generuje výkřiky typu „X je -ista, pro kterého není na akci Y místo! Je to jako dávat pět minut Židům a pět minut Hitlerovi!“ Proč? Boti vesměs nedělají překlepy typu „vzapamatuj“. Takže v tomto případě nejde o umělou inteligenci, ale o přirozenou blbost.)
Verbální guláš v kostce, pobavilo.
Mimochodem, to házení Hitlerem, které se v diskusi neustále opakuje, je tragikomicky infantilní a prozrazuje absolutní neznalost politických poměrů třicátých let. Hitler nebyl žádným fanouškem debat s protivníky, to by narušovalo jeho image seslaného vůdce a spasitele. Jeho verbální zbraní byly jednomužné projevy k davu, při kterých žádného oponenta neměl a mohl působit jako mystický Führer. Parlamentní „žvanírnou“ Hitler hluboce pohrdal a zároveň dobře věděl, že by jej schopní diskutéři dokázali nachytat a rozebrat; najednou by nebyl polobohem, ale jen obyčejným nedokonalým politikem jako všichni ostatní. Což nehodlal připustit.
Kdyby se v tehdejší pozdní výmarské republice opravdu dokázaly uplatnit debatní principy „pět minut Židi a pět minut Hitler“, možná by se nacisté k moci nikdy nedostali a Evropa by si ušetřila velké utrpení. Ale to těm současným soudruhům nevadí; s neznalostí se řve nejlépe, protože vnitřní svět primitivního jedince je příjemně černobílý.
*****************************
Kratičký otevřený dopis pro lidi, kteří se stanou terčem takového kobercového náletu psychopatů.
Milý neznámý řediteli, jednateli, předsedo představenstva, vedoucí projektu atd. Nevím, kdo jsi, můžeš být třeba pravicový konzervativec jako já nebo zelený progresivec. (To druhé považuji za nejpravděpodobnější, protože tenhle kanibalismus se nejvíc provozuje uvnitř komunity, která jej vynalezla.) Je to vcelku jedno, protože v následujících úvahách tvoje identita nehraje roli. Barva pleti, pohlaví atd. jsou v tomto případě irelevantní, jde o dynamiku moci a ta je v lidském rodě všude stejná. Už od starého Babylonu.
Jsi někdo, kdo řeší nějaký důležitý úkol. Uspořádat setkání, konferenci, vydat sborník, zajistit průběh přednášky atd. S tím souvisejí dvě věci: máš pravomoc rozhodovat a máš zodpovědnost za výsledek akce.
Povšimni si, co se stane, když ustoupíš takovému nátlaku. Fakticky přijdeš o pravomoc; papírově ji sice budeš mít stále, ale reálně se tvé výsadní právo vetovat účastníky, zaměstnance, umělce atd. přestěhuje k tlupě lidí, které jsi ani osobně nepotkal. Ale zodpovědnost za výsledek, ta ti zůstane. Tu oni nepřevezmou, o ni nestojí. Pokud následkem jejich činnosti přijdeš o sponzora akce, o důležité hosty, o účastníky, padá to na tvoje ramena, ne na jejich. Ty se budeš zodpovídat jak veřejnosti, tak třeba lidem, kteří tu akci zainvestovali. Ne oni, ty.
Toto je velmi ďábelský vývoj. Útočníci usilují o moc bez zodpovědnosti a tobě pak zůstane zodpovědnost bez moci, což je stav, který bych zařadil někam do šestého kruhu pekla. Pokud toto připustíš, jen tak se z toho šestého kruhu pekla nedostaneš, odtamtud nevede žádná snadná cesta ven. Soudruzi si tě zařadí na seznam lidí, na které taková taktika funguje, a budou ti řádně soudružsky zasahovat i do dalších akcí a rozhodnutí, když to napoprvé tak pěkně vyšlo.
V podstatě jediné, co se v takové situaci dá dělat, je postavit se na tuhý a rozhodný odpor. Z čistě strategických důvodů; i kdybys s nimi třeba ze třetiny souhlasil a byl zviklán, nesmíš jen tak couvnout, nechceš-li skončit jako jejich nevolník. I ti predátoři v přírodě si vybírají nejslabší jedince a shledají-li, že hrozící souboj je příliš tvrdý, raději zakousnou někoho jiného, kdo jim z naivity či slabosti nastavil nechráněný krk.
Neustupuj jim, nikdy se to nevyplácí. Nikdy. Krátkodobě můžeš mít problémy, ale cokoliv je lepší, než ocitnout se v područí takových lidí na dobu neurčitou.
*****************************
S potěšením konstatuji, že pražský spisovatelský festival zatím odolává. Ačkoliv to v komentářích vypadá, že z tajné vojenské laboratoře nešťastnou náhodou uniklo hejno naklonovaných prokurátorů Urválků, Germaine Greer je stále na seznamu hostí.
Pěkné a filozoficky konzistentní zdůvodnění, přátelé, ale nemohu se zbavit dojmu, že hážete perly sviním a moc se s nimi tzv. mažete. Lidé, kteří na vás vytáhli verbální hnojomety, nejsou žádnými fandy otevřené výměny názorů. Těm jde o moc, moc, moc a mít moci moc. A nevylučuji ani závist, protože proti Greerové jsou to vesměs nýmandi.
Já bych asi na vašem místě použil nějaký verbální šrapnel. Nemusí být nutně vulgární. Stačí třeba:
„Máte smůlu!“
MARIAN KECHLIBAR, Z BOŽÍ MILOSTI AUTOR BLOGÍSKU KECHLIBAR.NET
Případně, chcete-li dodat svému vyjádření galaktické vážnosti:
Ať si bezmocně buší pěstí do zdi a překousnou vzteky klávesnici.
Beztak je počítač jenom opresivní konstrukt starých bílých mužů. Vlastně by na něj neměli ani sáhnout, aby se neposkvrnili.
*****************************
Hudební epilog
Heterosexuálně normativní video objektivizující ženská těla, posilující stereotypní genderové role, tukofobní a vzhledistické.
Nemám s tím problém a vy taky nemusíte.
****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY 2
Když je něco zapomenutého, je dobře se ptát, jak se to stalo. Zapomnělo se proto, že se něco dostalo za horizont času a zájmu, anebo proto, že se nějak někomu zapomenout chtělo? Autor v této knížce nahlíží do událostí zas tak ne moc vzdálených.
Objednat si ji můžete na této adrese.
Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora