Sociální spravedlnost je termín, kterým se kdekdo zaštiťuje a volá po jejím zavedení. Když jsem kladl zastáncům sociální spravedlnosti dotaz, co to vlastně je, tak jsem si připadal jako v legendárním "cimrmanovském" světě. Nikdo ho neviděl, ačkoli o něm někdy slyšel.
Nevěřili byste, jaká je potíž nalézt vůbec nějakou definici sociální spravedlnosti a z toho mála, které bylo k dispozici, jsem vybral výše uvedenou. Nejsem z ní sice moc moudrý, ale lepší něco než nic.
Předesílám, že nemám ambice vymýšlet vlastní definici. Tuto vznešenou činnost přenechám politickým filosofům a příbuzným oborům. Také se nebudu zabývat smysluplností spojení termínů "sociální" a "spravedlnost". Pokud je mně známo, termín "spravedlnost" je výhradně lidskou kategorií. Žádný jiný tvor na planetě s ní nepracuje (není toho schopen). Potom spojení "sociální spravedlnost" je pleonastickým, někde na úrovni "mokré vody" nebo "studícího ohně". Pro milovníky analogií ze světa zvířátek poznamenám, že lidem je srozumitelné pouze lidské. Tudíž popisy ze světa zvířátek jsou pouze lidským výkladem tamních dějů podle lidských měřítek. Se světem zvířátek to nemá nic společného.
Takže mě zajímá pouze stav, který nastane, až bude zajištěna sociální spravedlnost vytvořením podmínek atakdále, které vykoná vládní moc.
Dnešní stav je takový, že vládní moc vykonává sociální spravedlnost na skupinovém principu. Takže se odehrává na poli bohatí vers. chudí nebo zaměstnavatelé vers. zaměstnanci. Tím jsou role rozdány a je jasné, kdo je zlý a kdo je dobrý. Občas jsou v téhle hře na zlo a dobro poněkud nejasní zloduchové. To v případech, kdy do toho kolektivisté zamotají seniory nebo nezaměstnané. Někdy je z téhle hry na zlo a dobro úplný hlavolam - když jsou do ní současně zahrnuty mladé rodiny s dětmi a samoživitelky. Ale každopádně je dobro a zlo pro širokou veřejnost vymezeno a je všem notoricky známé. Každý si tam najde svoji sympatickou skupinu a nebude kolem toho mnoho sporů. Jenže.
Pokud odhrneme kolektivistickou mystiku dobra a zla a dáme současnému stavu konkrétní obsah, tak to vypadá následovně. Pan Veselý pracuje - uplatňuje svoje právo podle své přirozenosti. Za svoji práci (výkon) dostává nějakou odměnu (mzdu nebo zisk), ze které platí berně státu. Zásada pro placení berní je stejná - čím vyšší odměnu pan Veselý obdrží, tím vyšší je jeho berní povinnost. To platí pokaždé a bez výjimky, bez ohledu na formu odměny (mzda nebo zisk). Příjemce berní, tedy stát, který reprezentuje společnost, z uvedeného příjmu financuje svůj provoz a další aktivity. Například, že zajišťuje sociální spravedlnost pro pana Smutného, který nepracuje a pobírá nějakou dávku. Nyní přichází komplikace.
Vycházím totiž z banálního předpokladu, že nastolit sociální spravedlnost lze pouze v případě, že existuje sociální nespravedlnost. A co víc. Sociální nespravedlnost musí někdo vykonat a musí za to být potrestán. Když ne potrestán, tak alespoň "napraven", jak se tomu dnes moderně (rozuměj stupidně) říká. Jinak to nedává žádný smysl.
Z logiky dnešního stavu tedy vyplývá, že pan Veselý tím, že se chová podle své přirozenosti a pracuje (nač má podle definice právo), dopouští se nespravedlnosti na panu Smutném. Pan Veselý financuje živobytí pana Smutného, takže to musí být on, kdo je po právu potrestán nebo napravován.
Závěr ze současného stavu věcí musí být takový, že sociální spravedlnost bude nastolena ve chvíli, kdy zmizí ze zemského povrchu všichni pánové Veselí a zůstanou jen pánové Smutní. Tehdy nezůstane nikdo, kdo by působil sociální nespravedlnost. Sociální spravedlnost tedy spočívá v rovnosti v bídě, která je nevyhnutelným důsledkem současné představy veřejného blaha spojeného s výkonem státní moci.
Tady bych mohl skončit, protože v mojí měšťanské (cizím slovem buržoazní) logice se s tím nedá hnout. Jenže ten závěr je tak nesmyslný, že z něj nepodezírám ani absurdní tvory, za které považuji všechny kolektivisty této planety. Bez ohledu na barvu dresu. Je evidentní, že v pojetí kolektivistů je faktickým obsahem termínu sociální spravedlnost přerozdělování příjmů mezi jednotlivci. Stát je prostředníkem, který má ve jménu obecného blaha konat sociální spravedlnost, tzn. vyrovnat rozdíl v příjmech pánů Veselého a Smutného. V tom je totiž jádro legendárního pudla. Zbytek jsou noblesně znějící žvásty.
Představte si v reálném světě následující situaci. Pan Smutný zazvoní u dveří pana Veselého a řekne mu: "Dobrý večer, nemám na jídlo a pití, nájem a další náklady související s bydlením, na jízdu autobusem, mohl byste to za mě laskavě zaplatit?" Pan Veselý řekne: "Ale jasně sousede, s radostí," a odevzdá mu část svého příjmu. A v případě, že by pan Veselý náhodou nechtěl, odebere se pan Smutný na úřad a tam si postěžuje. Úřad pošle k příbytku pana Veselého policistu a ten mu sebere část jeho majetku, kterou si zčásti ponechá a zčásti odevzdá panu Smutnému. A to všechno ve jménu sociální spravedlnosti, která je spojena s obecným blahem. Ceteris paribus bychom takovou situaci nazvali hanebnou loupeží, ale stačí namísto konkrétních účastníků dosadit nekonkrétní kolektiv (bohatý, chudý apod.) a je z toho sociální spravedlnost. Myslím, že je slovo spravedlnost dalším v nekonečné řadě, jehož obsah kolektivisté pomalu, trpělivě, organizovaně zamlžili. Snad ještě nezničili. Byla by to nenapravitelná škoda.