Co udělat, aby vakcinace proběhla plošně a rychle
Jaký je největší problém začátku očkování proti covidu? Podíváte-li se na hrubá čísla, je to ve „slabém tahu na branku“. Izrael (9,3 milionu obyvatel), populačně srovnatelný s Českem (10,7 milionu), hlásí milion naočkovaných. Česko je u řádu deseti tisíc naočkovaných. A kdo si myslí, že přesná aktuální data skýtá web ministerstva zdravotnictví, mýlí se. V rubrice „Očkování proti covid-19“ tam najde jen symbolické výzvy a obecné informace.
Ten rozdíl bije do očí, i když ho lze racionálně vysvětlovat. Třeba tím, že Evropská unie sice zajistila férovou distribuci vakcíny, ale při jejím objednávání u výrobců se řídila i politickými důvody (zahrnula tam třeba francouzskou firmu, která ještě není u cíle). Nebo tím, že Izrael se svým náskokem vymyká všem ostatním zemím, takže skuhrat může skoro každý (na politiku objednávek EU skuhrají i Němci, kteří se spoléhali na svého výrobce BioNTech, a německé skuhrání na EU je výjimečné). Izrael je prostě ukázkou státu, který má srovnané priority a po třítisícileté zkušenosti je pro něj hlavní prioritou přežití kmene.
Ale ať už je to tak, či onak, ten rozdíl v podílu proočkovaných je do očí bijící. Pozorovatel by si řekl, že vzbudí rozruch mezi občany a opozici povede k rázným, ba výhrůžným dotazům na vládu: Proč je ten rozdíl takový? Co dělat pro to, aby byl menší? Záleží to jen na distribuci vakcíny řízené orgány EU, nebo se na tom podílí i české úřady?
Působí s podivem, že debata tohoto typu se u nás moc nevede. Soudě podle toho, co se píše v médiích, nás na vakcinaci více zajímá strašení, varování, zpochybňování, občanské svobody či práva. Výrazný byl rozhovor s právníkem Ondřejem Dostálem, který web iDnes uvedl titulkem: „Zvýhodnit očkované? To je represe lidí, pro něž není vakcína, míní právník“. Bylo by zajímavé vědět, pro jak velkou část populace tu byla klíčovým slovem „represe“ – a pro jakou výraz „pro něž není vakcína“.
Spojování represe a vakcíny nahrává těm, podle nichž vše, co se dělá, je špatně. Špatné jsou lockdowny (umrtvují společnost, hlavně vzdělávání). Špatné je testování (je nepřesvědčivé a „cinknuté“). Špatné je trasování (vede ke šmírování občanů). Špatné je očkování (umožňuje diskriminaci a represi). Dejme tomu, že na tom něco je. Ale kdo říká, že vše je špatně, měl by i říci, co je tedy dobře. A neřekne-li to sám, logicky pak vyznívá jako propagátor neřízeného promoření společnosti, cesty ke kolektivní (stádní) imunitě.
O. K., je to legitimní názor. Ale i tady platí, že kdo říká – ať výslovně, či mezi řádky – A, měl by dodat i B ve stylu klausovského trade-off, něco za něco. Třeba: chcete kolektivní imunitu za cenu, že zemře o tolik a tolik tisíc lidí více? Pokud to neřeknou, je otázka, zda lze zároveň zpochybňovat lockdowny, testování, trasování i plošné očkování. Nebo zda není racionálnější říci: teprve až bude proočkováno šedesát až sedmdesát procent populace, můžeme si nepříjemnosti typu uzávěr či roušek odpustit.
Prioritou je, aby se Česko z deseti tisíc naočkovaných dostalo k řádu milionů. Teprve až bude v tomto jasno, mohou mít smysl debaty o zvýhodňování očkovaných. Ale když ony se tak krásně čtou, že ano.
LN, 4.1.2021