Snad smyslu zbavený katolický kněz Tomáš Halík se opřel do Dominika kardinála Duky kvůli tomu, že spáchal spolu s vedením České biskupské konference kandidaturu ekonomky Hany Lipovské na členku Rady ČT. Nejspíš taky zaslal stížnost Bohu Všemohoucímu, že dopustil, aby ve Sněmovně byla vcelku s převahou do této rady zvolena. Nechci se už zabývat obsahem jeho hanopisu, protože tím se už zabýval ve svém úvodníku Ondřej Neff, ale stejně trefně i jiní. Nebudu se ani už víc zabývat trapnými výkřiky majáku pravé demokracie u nás, Miroslava Kalouska, na půdě parlamentu i na asociálních sítích, kde je jako doma. Budu pevně a neochvějně doufat, že katolická církev, jako instituce dva tisíce let stará, a Vatikán jeho avizovaný odchod přežijí a že si Svatý otec nehledá hák, na kterém by si to rovnou hodil.
Zajímavá na tom všem a hodně neblahá je role pátera Tomáše Halíka, který se z člověka v disentu v době vlády jedné strany změnil v člověka, který zcela propadl opačnému extrému, kdy se stal bezvýhradným obdivovatelem EU bez ohledu na její neblahý vývoj v letech po vcelku psychologicky násilném protlačení Lisabonské smlouvy.
Jeho roli demagogického liberálního katolíka (to je ale samo o sobě už dost šílené spojení, než aby to mohla být pravda) jsem si uvědomil, když jsem náhodně přečetl v magazínu Lidových novin Pátek z 29.5. Tam herečka Pavla Beretová, kterou, poctivě přiznávám, neznám, protože nesleduji české detektivní seriály, kde jak sama s trochou ironie uvádí jde z jedné role do druhé, se na dotaz redaktora zmiňuje o víře. Uvádí, že chodí nejčastěji k Nejsvětějšímu Salvátorovi, kam Tomáš Halík zve na Popeleční středu umělce, dělá jim popelec a mluví o tom, co je pravá kultura a náboženství a co je naopak falešné. Tomáš Halík je pastýř, co pase své ovečky a jejich myšlení ovlivňuje jedním, tím jedině správným směrem, protože on ví, co je pravá kultura, co je pravé náboženství a co je falešné. A jak vidno, úspěšně. Tak trochu vymývat mozky v kombinaci s těžkou demagogií, když jde o katolickou konzervativní ekonomku, to nedělá Tomáši Halíkovi žádný problém.
Myslím, že Tomáš Halík není pravověrný katolík a jeho boj s Dominikem Dukou, který zastává zjevně názor, že je to instituce, která se v dobách tekuté současností nemá měnit podle převažujících nelibých větérků, je toho jen kolaterálním důkazem. Katolická církev přežije i takové cizorodé ložisko ve svém těžce zkoušeném těle. Jsem si tím jist. Štěstí, že by Tomáš Halík opustil řady katolických kněží a zkusil to jinde jako pastor křehkých, snadno ovlivnitelných duší, katolickou církev nepotká. Ani to jako Miroslav Kalousek, jeho duchovní souputník, neavizuje. Bude tedy dál temně jedovatý a dojemně starostlivý o osud demokracie. To vše v situaci, kdy je zjevné, že demokratické fungování institucí zatím ještě nepochopil a vzhledem k jeho věku ani nelze očekávat, že je kdy pochopí. Tedy opravuji se, on chápe demokracii za naplněnou, pokud se věci hýbou a dějí tak, jak si přejí Tomáš Halík a Miroslav Kalousek. Tomáš Halík je sice formálně kněz, ale s černou duší plnou zloby a nenávisti. Hrozná kombinace.
Jeden by nevěřil, jakou paseku po několikaměsíční mediální štvanici proti nim napáchá na duších pravověrných demokratů volba dvou kritických osob (Lipovská a „Xaver“ Veselý) do patnáctičlenné Rady Č’T. Jak to řekl Ondřej Hejma nedávno na XTV: Svět se obrací v něco nepěkného. A přitom se stalo jen to, že až bude za tuším dva roky volba nového šéfánka ČT, té naší veřejnoprávní bedny, která je jednoznačně všechno jen ne nestranná a objektivně informující, nedopadne volba 15:0, jako posledně v té správné, demokraticky homogenní radě. Svět se bude dál otáčet, jak má, nikdo nezahyne a veřejnoprávní bedna jako těžkotonážní samohyb ještě dlouho popluje dál stejným směrem, než se možná něco pohne k lepšímu. Ale trocha neklidu v managementu ČT už teď nemůže škodit ani nám, ani jejich peristaltikám.