Židovskou tematiku sleduji setrvale, a tak jen namátkou vybírám ze svého počítače. Předsedou Akce D.O.S.T. je Ladislav Bátora, v parlamentních volbách 2006 kandidát za xenofobní, dnes již neexistující Národní stranu. Jistě neudiví, že její protiromský rasismus byl s odporem vnímán i v židovském prostředí.
Ladislav Bátora ovšem měl a má co říci i přímo k židovství. Jak před pár týdny ukázala Česká televize, byl v roce 2005 přítomen na uzavřené přednášce „Historie, příčiny a vývoj českého protižidovství“, kterou pronesl mluvčí tehdejšího neonacistického Národního odporu Petr Kalinovský. Bylo vskutku deprimující vidět dnešního poradce ministra školství mezi vrcholnými exponenty ultrapravice, z nichž jeden již dva roky před přednáškou organizoval provokativní pochod pražským Židovským Městem.
Anebo se začtěme do Bátorovy internetové „České revue“, na níž postupně uvádí své dílo „Můj národ, má vlast“. V tomto jeho, jak píše „národně a konservativně podjatém výběru osob a jejich citátů“, se objevuje i katolický kněz poslední třetiny 19. století Rudolf Vrba. Předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora upozorňuje na věhlas tohoto muže, který, jak píše, přetrval „díky antisemitským pracím“, a za „skvělou“ označuje Vrbovu „Zkázu Slovanů“. Toto dílo z roku 1925 mimo jiné provází teze, že Židé způsobili první světovou válku – a v tomto ohledu se tedy jeho autor nijak nelišil od Hitlerova „Mein Kampfu“, který začal vycházet ve stejné době.
Akce D.O.S.T. se ve svém prohlášení hlásí k hodnotě „autentického náboženství“ a které že to je, se můžeme dozvědět například od Michala Semína, ředitele Institutu svatého Josefa, dalšího předního představitele uvedené iniciativy. Ve svém textu zveřejněném na portálu „Katolík - Katolická revue“ objasňuje, jak teologicky nahlížet vztah k židům. „Vy máte ďábla za otce,“ vybírá si z Janova evangelia, „a chcete jednat podle přání svého otce.“ Semín dodává: „Tato Kristova řeč k farizeům je stále aktuální, neboť soudobý judaismus navazuje na farizejskou linii /…./ V tomto smyslu nelze ani oprávněně tvrdit, že máme za společné dědictví Desatero.“
Mohu jen konstatovat, že podobně vyhrocený, dehumanizující antijudaismus vedl v minulosti k nesčetným projevům násilí proti židům a dědictví takového antijudaismu sehrálo tragickou roli i v dějinách antisemitismu včetně toho genocidního nacistického.
Na webových stránkách Akce D.O.S.T. však, žel, najdeme i příklady antisemitských výlevů zcela současných. Můžeme se na nich setkat s bojovným textem, který protižidovskou kampaň v období hilsneriády uvádí na pravou míru slovy, že „Hilsner byl (podle všeho) vrah, který Anežku Hrůzovou skutečně zabil“. Je zde polemika, jež se úderně vypořádává i s domnělým židovským původem názorové oponentky: „Příslušnice vyvoleného národa,“ čteme, „- vychována v postholokaustové éře - vidí za každým vlastencem a národovcem neonacistu.“
Akce D.O.S.T. spojila své působení s pojmy důvěra, objektivita, svoboda a tradice. Pokud je chápe tak, jak naznačeno třeba jen v židovském kontextu, neměli by být znepokojeni jen čeští židé.
Psáno pro Radio Česko
Autor je ředitel Židovského muzea v Praze