Autor reaguje na případ, kdy občan zastřelil lupiče, který mu vlezl do domu (pozn.red.)
Vím, že je to předčasné, ale pokud by panu Janovi B. z Vochova u Plzně hrozilo to, čemu se lidově říká vláčení po soudech, pak jediným způsobem, jak ho tohoto traumatu zbavit je milost prezidenta.
Tím prvním traumatem je šokující zážitek, který mu zloděj svojí „návštěvou“ připravil. Pan Jan se k tomu všemu dostal jako slepý k houslím, byl nucen reagovat na nevyprovokovaný útok vůči jeho majetku – a kdyby nebyl ozbrojen nebo zbraň neměl na dosah, možná by se jednalo o útok na jeho zdraví a život.
Pak by mu bylo „houby platné“, že zloděj byl dopaden a skončil za katrem. Co si na takovém člověku vezme, kdyby mu způsobil třeba trvalou invaliditu. Dál raději nedomýšlet.
Už to, že mediálně se pan Jan jeví jako „sprostý podezřelý“ je vůči němu nefér, neboť byl evidentně v právu. Přesto má dost zásadní problém a na čele se mu zobrazuje pomyslný cejch. Je o něm referováno velice podobným tónem, jako kdyby šlo div ne o úmyslnou vraždu.
Opakuji: nevíme, jak celé to vyšetřování v podstatě nevinného člověka dopadne. Kdyby se ale náhodou stalo to nejhorší - já stále pevně doufám, že ne – a pan Jan byl nucen hájit se před soudem, domnívám se, že tečku za takto formálně chápanou spravedlností by měl udělat prezident republiky udělením milosti a celou tu justiční mašinérii zastavit.
Především v tom spatřuji skutečný smysl institut udělování prezidentských milostí. (A stále doufám, že ji pan Jan nebude potřebovat.)
Převzato z blogu autora s jeho svolením.