Co je na kauze odsouzeného exsenátora Nováka podstatné?
Trest? Změna nízkého trestu, který uložila první soudní instance? Je na každém, aby si případ vyhodnotil. Ale jedno je jisté: Trestní senát krajského soudu, který vynesl odsuzující rozsudek za prokázanou korupci Nováka, sám ale žádné korupci ani politickému nátlaku nepodlehl. Sláva.
Ondřej Neff v deníku Neviditelný pes nevěří, že by člen ODS musel zaplatit pokutu pět miliónů a že by do věznice vůbec nastoupil. Řádění Nováka v politice jistě nebylo osamocené (ostatně se o něm šušká mezi veřejností již desítku let a na rejdy kmotrů upozorňoval i bývalý předseda ODS Topolánek), a tak je dost kompliců, kteří se mohou obávat toho, že Novák ztratí nervy a rozpovídá se. Jistě svoji "neochranu" u odvolacího soudu bude brát jako velkou zradu. Navíc jej premiér Nečas už vyzval, aby z ODS odešel (Novák tak učinil - pozn.red.), a to v čase, kdy advokáti Nováka slibují podání dovolání Nejvyššímu soudu a dokonce (sic!) žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva. Tam by se asi měli spíše obracet čeští občané, které Novák svým jednáním poškodil. Jenomže právě taková žaloba na (samozřejmě jen některé) české politiky zatím není možná.
Nejmenovaní nevládní ekonomové spočítali, že řádění kmotrů a jejich politických loutek prý způsobilo České republice za posledních dvacet let větší škody než nacistická okupace (ovšemže bez vyčíslení lidských obětí, neboť hodnota lidského života je v penězích nezměřitelná). Vyjít veřejně s tímto argumentem se ale zatím bojí. Není totiž každý trestní senát je tak nezávislý, jako byl ten v případě Nováka. Některé rozsudky (znovu zde, s omluvou čtenářům za opakování, ale je to do očí bijící protiprávní až rasistická protičeská nehoráznost) hovoří spíše o naprostém opaku.
Historikové připomínají, že vedle Norimberského procesu proběhly v poválečném Německu i jiné procesy. Je zadokumentováno, že sami němečtí občané veřejně hned pár dní po osvobození popravili soudce, kteří sloužili korupci a nacistickým kmotrům a pohlavárům. A nebylo jich vůbec málo.
Podivné rozsudky českých soudů nižších instancí (obsah a zdůvodnění rozsudků se totiž nemusí zveřejňovat a s natáčením obrazu a zvuku musí soudce vyslovit souhlas) sice nejvyšší soudy opravují, ale jde to pomalu a nelze vše stihnout. Povinnost, aby si soudce nebo příslušný senát musel veřejně své rozhodnutí obhájit, například zveřejněním ve sbírce rozsudků, nižší soudy nemají. Chyba.
Tam, kde je ale mediální pozornost upřena, tam se soudy chyb nedopouštějí. Tato důrazná mediální kontrola soudního jednání zřejmě velmi ovlivňuje a asi i eliminuje nežádoucí užití politické moci nebo korupce. Je překvapivé, že Soudní unie a ministerstvo spravedlnosti už dávno společně nenavrhly nějaké řešení, které by vhodným způsobem pomohlo odstranit nežádoucí tlaky na soudní nezávislost u nižších soudů.
Ke kauze Novák stojí za připomínku postihnout i jeden z totalitních bludů hlásané české právní vědy. Prý soud nalézá právo. Tato věta je velmi podivná. Právo nalézají, tvoří a schvalují zákonodárci a jim je tato moc svěřena lidem, a to jejich přímou volbou. Soud nemá co nalézat. Soud má aplikovat platné právo, maximálně může zpřesňovat jeho výklad. Výraz Iura novit curiaz římského práva není žádným nalézáním. Ano, soud zná právo (to je správný výklad výše uvedené římské právní zásady), a to je to právo, které zákonodárci přijali za platné a účinné.
Obezličku o tom, že soud "nalézá právo" si nejspíše vymyslely komunistické zrůdy, aby mohly obcházet platné zákony, květnovou Ústavu z roku 1948 (z té se stala ústava doslova pouze fasádní) a perzekuovat vlastní občany pomocí soudní moci, stejně jako to dělali fašisté a nacisté.
Pokud dnes někdo tvrdí, že soud "nalézá právo", tak se dle mého názoru k tomuto totalitnímu odkazu nepřímo hlásí, a jak ukazuje praxe, nezřídka tímto slovním obratem obhajuje rozsudek, který je s platným zákonem lidově řečeno "na štíru". Takže to není jen potřeba veřejné kontroly práce soudů nižších stupňů, ale je to možná i právní věda, která by se měla pohnout ze své totalitní hladiny do demokratického pojetí práce soudů a výrok "soud nalézá právo" poslat do právní totalitní minulosti, kam dle mého soudu patří.
K názoru, že soud nalézá právo pro strany ve sporu, oponuji, že soud výkladem platného práva (příp. mezinárodní smlouvy) seznamuje strany s právní podstatou jejich sporu a tím i skutečností, od které lze dovodit či naopak zamítnout případné žalobou navrhované nároky.
Pouze tam, kde je zákon formulován obecně slovy "obratem, ihned, přiměřeně, bez zbytečného odkladu" apod., lze souhlasit s tím, že soud dotváří svou judikaturou platné právo a zpřesňuje svým výkladem platný zákon. Pojem "nalézání", tedy pojem jakéhosi hledání se mi proto jeví jako účelový a neopodstatněný.