Kromě manželského právnického páru, který podává prapodivnou žalobu v prapodivné době s odůvodněním, z kterého čouhá jak sláma z bot vlastní marketing s přesahem do budoucích možných sporů se státem o náhradu škodu a zastupováním klientů v nich. Tenhle případ je docela odporný, protože jde přece o právní čistotu.
Zvláštní postoj krizového štábu a exekutivy, kdy se převalují opatření tu pod zákon o zdraví lidu a tu zase pod krizový zákon s naznačováním, že nebude možno po státu chtít náhradu škody, jelikož na to nemá, je určitě nešťastně načasován. Mírně řečeno, není to zrovna citlivé v dané chvíli. I když to vyjádření chápu jako preventivní odrazování, tyto účinky určitě mít nebude. Na to bych vsadil boty.
Kdekdo z mých známých se mě ptá, jak to jako právník vidím, a já říkám, že to je hodně zapeklité, navíc předčasné a bude to nutné jednou teprve pořádně vyhodnotit. Podstatné ale je, že i když si to může leckdo z exekutivy myslet, jen tak to loktem v klotovém rukávu odhrnout ze stolu nebude možné. Tím jsem si také jist.
Ale advokátní stav by se měl v této zjitřené a nepřehledné době chovat rezervovaně, klidně a důstojně a nevypouštět bojovně páru nebo střílet varovná prohlášení jako přípravnou palbu na časy budoucí. Totéž by měli dělat představitelé justice, a pokud už mají potřebu zaujímat předem stanoviska v době, kdy nikdo neví, co bude za čtrnáct, neřkuli za třicet dní, pak by měli vážit každé slovo, které řeknou. Prostě dát si čípek na klídek. Je čas.
Perspektivně ale lze vsadit na to, že žalob proti státu bude přehršlí několik. Co přehršlí, nakonec spousta lidí prostě zvlčí a pustí se hlava nehlava (nejméně třetina žalob bude zmatečná, ale projednat se musí) do žalování státu a stane se to, co už dnes tušíme: zahltí se soudy a systém si klekne, lehne a na čas tak trochu chcípne jako mrcha kobyla. On k tomu leckde nemá blízko už dnes, kdy kdekdo žaluje kdekoho, protože všichni mají právo na všechno či si to oni i jejich právní zástupci myslí. A až tenhle stav nastane, pak bude muset exekutiva udělat taneční půlkrok vpřed, protistrany taneční půlkrok vzad, podívat se vzájemně do očí a udělat nějaký krvavý smír, který neuspokojí všechny (protože to nebude zkrátka možné), ale vlk žalobců se nažere a koza státu zůstane celá, nebo aspoň nebude ohlodaná na kost. Bojím se Faganů a právě jsem se stal Sybilou.
Pro tuto dobu mám takové podobenství, které vypráví sochař Henri Gaudier-Brzeska, když v jedné scéně skvělého filmu Divoký Mesiáš bouchal přes noc sochu ženy z mramorového náhrobku ukradeného na hřbitově:
Přišla zima, udeřily holomrazy a slavík umrznul. Ležel na cestě a šel kolem sedlák s krávou, která kravinec šoupla rovnou na ležícího slavíka. Teplý kravinec jej rozehřál, slavíček vystrčil z kravince hlavičku a zazpíval radostnou píseň. Běžela kolem zrovna liška, chňapla ho za hlavu, vytáhla a sežrala. A co z toho plyne:
a) není každý nepřítel, kdo tě posere
b) není každý přítel, kdo tě ze sraček vytáhne
c) ale když už jsi po krk ve sračkách, tak nezpívej.