„Mám pocit, že se mě na to nikdy nikdo neptal,“ reagoval tu v pátek v rozhovoru Vojna byl dobrý vklad do života Václav Klaus na otázku novinářovu, jak prožíval zamlada vojenskou službu.
Ano, vlastně jsem nikdy netušil, jaký má bývalý pan prezident na tuto otázku názor: „Já si myslím, že při všem problematickém těch pár měsíců (určitě ne dva šílené roky) tímto způsobem strávit bylo pro ty mladé muže dobrým vkladem do života.“ Nevěřil jsem vlastním očím…
„Tak zaprvé: já jsem zásadní odpůrce modré knížky,“ říká. „Myslím, že je to vyhnutí se individuální zodpovědnosti.“ Cože? Jakpak souvisela povinná vojenská služba za komunistů s individuální zodpovědností, ptám se: měl jsem dosud za to, že zodpovědnost člověka se projevuje tak, že se prostě chová zodpovědně - co je ale nezodpovědného na tom, podařilo-li se někomu vyhnout povinné pakárně, která měla sloužit k obraně (či spíš držení) socialistického režimu (se kterým se normální člověk neztotožňoval), v rámci Varšavské smlouvy, militantního spolku vedenému a také zcela podřízenému Sovětskému svazu a jeho imperialistickým zájmům (se kterými se normální člověk neztotožňoval), naprosto promarněnému času, kdy jediné, čemu se odvedenec dobře naučil, bylo dělat se neviditelným. Zjednodušeně bych tu vojnu přirovnal k jedno- či dvouletému vězení, které bylo každému mladému muži povinně uloženo za to, že měl tu smůlu narodit se od železné opony na východ – a jestli se někomu povedlo se tomu komunistickému kriminálu vyhnout, je to přece k závidění, nikoli k opovržení.
„Druhá věc,“ pokračuje Klaus: „dělal jsem vojnu při škole, neboli jsem šel na vojnu na rok, a měl jsem jednu výhodu – byl jsem tehdy ligový basketbalista, a tak jsem nastoupil do prvoligového družstva Dukla Dejvice.“ To mnohé vysvětluje – poznal jsem pár takových, co vojnu zažili zalezlí někde stranou, aniž mohli kdy jen zahlédnout ta zvěrstva, co se děla u běžných bojových útvarů, takže si mysleli, že tak jak oni to měli i ostatní. Přál bych těm sportovcům strávit týden třeba u tankového pluku v Lounech v roce 1985, kde někteří bažanti spáchali raději sebevraždu, pokud nezemřeli tak, že je supermazák vyhodil z okna nebo je na zmateném cvičení za řevu vylízaných zelených gum přimáčkl náklaďák či tank ke stromu. A i když se jinde sebevraždy nepáchaly (jako v Jistebnici, kde jsem dělal coby „špagát“ provianťáka zase já), bylo to jen proto, že tam byla vojna tzv. „gumenná“ (nikoli tedy „mazácká“), tedy taková, kde (většinou ožralí) lampasáci drželi pod krkem rovným dílem bažanta, mazáka i špagáta, takže tam na buzerplace do zblbnutí dělali ze sebe roboty všichni, což bylo sice k zblití, ale přece jen (se zaťatýma zubama) k přežití…
„A možná bych měl říci ještě jednu důležitou věc,“ uzavírá Klaus své úvahy o vojně: „Byl jsem ve vládě v 90. letech, spolu s jedním ministrem za ODA, a byli jsme jediní dva, kteří při debatách na zasedání vlády zásadně protestovali proti zrušení povinné základní vojenské služby.“ Toto je pro mě nejneuvěřitelnější a i když nejsem zrovna Klausův příznivec, stále nechápu, jak i on může zastávat stanovisko, jaké by člověk čekal spíš od nějakých nahnědlých či narudlých hololebkounů, eventuálně starých pupkáčů, co zamlada pochodovali v Lidových milicích: dávno je už jasné, že bigoš se samopalem v ruce běhající po poli a kopající tam zákopy měl své opodstatnění naposledy tak před sto lety. Dnes se války (pokud už k nim dojde) nevedou v poli, ale v počítačových centrech generálních štábů. Zbraní není bodák a kvér, ale sofistikovaná technika. Bojovník není gladiátor, ale vědátor. A je-li někde výjimečně přece jen zapotřebí pěšáka, pak to musí být specialista, dlouze a nákladně vycvičený, co se k tomu fyzicky a mentálně hodí, pro kterého je to lukrativní práce i akční koníček zároveň, nikoli nešťastník násilně navlečený do zeleného. Je jedině rozumné, že dnes máme armádu profesionální, která je navíc začleněna do NATO, euroatlantického paktu na obranu naší (stále ještě zatím) bílé, západní civilizace – jsme v dobrém klubu. Povinná vojenská služba patří do Severní Koreje, v demokratické zemi je to jen plýtvání životním časem mladých mužů a prostředky společnosti.
Jak jsem říkal, ne že bych byl Klausův příznivec, ale s tímhle svým názorem mě opravdu zaskočil – měl jsem za to, že je to pán inteligentní a civilizovaný. Takhle to vypadá, že si opravdu myslí, že vojna dělá z chlapců chlapy – možná ale, že je to jen příznak vysokého věku: zdráhám se tu přímo napsat, jak se takové stařecké dětinštění odborně nazývá…