Další příklad, který podtrhuje tvrzení, že působení mediálních odborníků může být sporné, nepřesné a ve svém důsledku škodlivé, poskytl v článku Chyběl nápad, vtip a nadsázka (LN 2.6.) šéfredaktor odborného magazínu Marketing & media Daniel Köppl.
Köppl hodnotí letošní předvolební kampaň politických stran přesně v duchu titulku: byla nevýrazná, bez nápadu, bez překvapení. Tomu, kdo v uplynulých týdnech nepobýval mimo republiku, však tento závěr musí být trochu podezřelý, protože se neshoduje s jeho vlastní zkušeností. Nutně jej napadne, že to může být tak, že Köppl si vytvořil tezi a pak jen skládal domnělé argumenty, jimiž tuto tezi zdůvodňoval a opodstatňoval. Že však jádrem a důvodem sdělení je právě ta teze, nikoli empirická zjištění.
Köppl například píše, že „mezi hlavními politickými konkurenty neproběhl ostrý střet, k ničemu podobnému nedošlo.“ A co tedy bylo jiného, než „ostrý střet“, to několikatýdenní hádání, tu odbornické, tu jen politické, mezi ODS a ČSSD na téma rovné daně? To byl ostrý střet par excellence, a to z obou stran. Navíc nad tématem tak věcným a tak exaktním, že si věcnější a exaktnější už těžko představit.
Köppl dále píše, že obě hlavní strany – ČSSD a ODS – „v kampani nehledaly nové voliče, ale soustředily se na upevnění postoje voličů stávajících“. Kde na to probůh D. Köppl přišel? Což neviděl, jak ODS vyndává ze šuplíku sociální témata, aby získala nové voliče z řad střední třídy, zaměstnanců, nižších sociálních a příjmových skupin, zatímco ČSSD ustupuje od dogmat typu majetková daň či registrační pokladny, aby si naklonila drobné podnikatele a živnostníky? Tomu mediální odborník říká „upevňování postojů stávajících voličů“?
Köppl rovněž píše, že v kampani „chyběl vtip a nadsázka, ale hlavně nápad“. Nechci být obviněn z nadržování jedné straně, ale musím uznat, že předvolební Renčův klip pro ODS s „Indiana Jonesem“ prostě nápad byl, měl vtip a nadsázku. Když to neuznám, pasuji se do pozice nepřítele ODS, který pro svou osobní animozitu odmítá uznat objektivní fakta.
A konečně Köppl tvrdí, že „touha po změně přivedla do centra pozornosti Stranu zelených“. Těžko říci, zda to tak opravdu je. Jakou změnu nabízí strana, kterou vede (po celý polistopadový čas veřejně známý) politik, který prošel už pěti politickými subjekty a jehož myšlenky jsme slyšeli v tolika situacích, že se opravdu ani s velikou nadsázkou nedá mluvit o „novince“ či dokonce „změně“? Jediná změna u Martina Bursíka je právě a pouze v tom, jaký politický kabát má právě oblečený. A to asi není ta změna, po níž voliči volají.
Možná lze pod pojmem „změna“ rozumět Köpplově (a obecněji novinářské) touze podpořit příchod zelených k moci a vystřídat dosavadní mocenské hegemony, ODS a ČSSD. Jenže ani v tom přece žádná změna není. Titíž novináři, kteří dnes adorují Stranu zelených, adorovali v roce 1996 ODA, v roce 1998 US a v roce 2002 Čtyřkoalici. Vesměs subjekty, které již mají za sebou klinickou smrt. To je „změna“ podle odborného názoru D. Köppla?
Pointu poskytuje Köppl před závěrem své úvahy: „Problém předvolebních kampaní je v tom, že politici chtějí od lidí aktivitu, přičemž voliči již dopředu vědí, že za svoji aktivitu nic nedostanou.“ Jinými slovy tu odborník říká, že politika je svinstvo, politici lžou a neplní své sliby, a je tedy vlastně jedno, zda nebo koho volit, volič beztak „nic nedostane“. To je mimořádně nebezpečná teze, protože právě takové myšlenky podporují onu příslovečnou „blbou náladu“ ve společnosti. Ano, jistě je pravda, že politici většinou své sliby nedodrží, ale to není důvod nedůvěřovat v politický systém zvaný zastupitelská demokracie. Naopak, je to důvod jít k volbám a svým hlasem vyjádřit svůj názor.
Budiž řečeno, že podobná „slova odborníků“ naštěstí ve veřejnosti zase tak moc nerezonují, což dokazuje letošní vysoká volební účast. Nicméně podobné názorové eskapády poškozují pověst odborníků, tedy profesionálů v určitých specifických oborech myšlení, jako stavu. A to není dobré.
(Psáno pro server Česká média)