Aniž bych znal podrobnosti, když se objevila zpráva o tom, že federální ministerstvo financí vedené Václavem Klausem tajně odeslalo na přelomu 80. a 90. let do SSSR půjčku (cca 1,3 mil USD), intuitivně jsem Klausovu „vinu“ odmítl.
Cosi uvnitř mí říkalo, že je to příliš přitažené za vlasy. Asi jako nedávné tvrzení Janka Kroupy a Kristiny Cirokové, že „Hamáček chtěl v Moskvě vyměnit Vrbětice za milion Sputniků“.
Rádoby senzace, ve skutečnosti ovšem ... jak to nazvat? Klaus hovoří otevřeně o lži, Ondřej Neff v úvodníku Neviditelného psa (4. 6.) o pitomosti a žvástu.
Václav Klaus celou záležitost fundovaně, srozumitelně a věrohodně vysvětlil, čímž potvrdil, že má původní skepse vůči této zprávě byla oprávněná. Přidali se i další, například Tomáš Konečný v Konzervativních novinách („Krásný příklad dezinformace“/28. 5. 2021).
Tím by celá pseudoaféra měla skončit. S tím, že Václav Klaus žádné miliardy dolarů tajně do Sovětského svazu neposlal. Tečka.
Nestalo se tak. Aféra založená na dezinformaci (či dezinterpretaci toho, co se tehdy stalo) sice skončila pro mě jako občana, ve veřejném prostoru ovšem přežívá dál. Ve středu 2. června byl Václav Klaus hostem pořadu 20 minut Radiožurnálu. Moderátor Vladimír Kroc vedl rozhovor na toto téma takovým způsobem, že Václav Klaus roztrpčen odešel během vysílání ze studia. Videozáznam interview uvádím níže.
Klausovo gesto má moji plnou podporu, neboť točit se stále dokola na jednom a témže nesmyslu je ztráta času.
Rozumím také tomu, že Václav Klaus zaslal písemnou stížnost dvěma kompetentním institucím: Radě Českého rozhlasu a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jejich znění je na webu Institutu VK.
Přesto se v této kauze dopustil Václav Klaus dvou chyb.
Dvě chyby
Chyba malá. Václav Klaus si stěžuje na průběh diskuse v pořadu 20 minut Radiožurnálu, který byl vysílán „na stanici Radiožurnál na frekvencích 94,6 nebo 90,9 FM“. Pouze na těchto dvou? Nikoli.
Radiožurnál má celoplošné pokrytí; dle jeho webu na třech desítkách hlavních VKV frekvencí. Klausem zmíněné kmitočty se týkají vysílačů v Praze a Ústí nad Labem (zdroj Digistránky.cz). Proč si Václav Klaus vybral pouze tyto dva kanály? Záhada.
Chyba velká. Ve středu 3. června byl Václav Klaus pozván k rozhovoru do internetové televize XTV.cz. Znovu se vrátil ke svému odchodu ze studia Radiožurnálu a řekl něco neuvěřitelného:
Já jsem samozřejmě pouze zbaběle odešel, protože to chtělo dát tomu člověku pěstí. A já jsem trochu... Když jsem odcházel z toho ČRo, nebyl jsem rozčilený, ale trochu jsem zpytoval svědomí, že jsem to neudělal, že jsem poseroutka. To, že jsem to neudělal – že jsem mu nedal pěstí, je důkaz toho, že jsem trochu hovňousek. Asi stárnu ...
S násilím ostře nesouhlasím. Vzpomínám na slova bývalého izraelského premiéra Šarona. Můžeme proti sobě pozvednout hlas, ale nikdy ne zbraň. Volněji: můžeme praktikovat nenásilná gesta, třeba odcházet ze studia před skončením vysílání, ale NIKDY nesmíme druhého (moderátora) fyzicky napadnout. NIKDY! Pokud by to Václav Klaus udělal, ztratil by v mých očích kredit. Ve stylu: Ve věci oné „půjčky“ má samozřejmě pravdu, ale tím útokem pěstí na moderátora všechno pokazil.
A o to jde.
Osobně si nemyslím, že se zachoval jako „poseroutka a hovňousek“. Naopak. Jeho odchod ze studia jsem vnímal jako důstojné gesto, ovšem gesto, které představuje červenou čáru, kterou už nelze překročit (směrem k násilí). Kdyby se Václav Klaus k násilí uchýlil, snížil by se k něčemu, co by člověk jeho formátu nikdy neměl udělat.
Bojujme slovem, argumenty, silou myšlenek; ne pěstmi.
*****************************
Rozhovor Vladimíra Kroce s Václavem Klausem
Převzato z blogu autora s jeho svolením.