Já vím, že to není dnes moc aktuální. Ale minulost nemůžeme z našich životů zcela vymazat. Když je člověku dvacet, má veliké sny. Jaromír Fajkus (1924-2009), ačkoli se vyučil ve Vítkovických železárnách kotlářem, snil o malování. Jenže když mu bylo dvacet, psal se rok 1944, Evropa se zmítala v požáru druhé světové války. Němečtí vojáci stále ještě věřili v „konečné vítězství“. Proto poslali Jaromíra Fajkuse mezi mnoha jinými na nucené práce. Ty spočívaly mimo jiné i v kopání zákopů v Trojanovicích. A zrovna na Silvestra 1944. Muselo to být pro něj obtížné z mnoha důvodů. Cestou do Trojanovic projížděli nedalekou obcí, ve které se narodil a v níž strávil krásné dětství. Jaromír Fajkus byl rodákem ze Pstruží.
Přežil a stačil všechno dohnat. Nakonec se dostal ke studiu Akademii výtvarných umění v Praze, odtud byl po ročním studiu vyslán na studium malířství do Leningradu. V té době se již přátelil se spisovatelem Bohumírem Strnadlem (Četynou), rodákem z Trojanovic. Ano, u nich Jaromír Fajkus kopal ony zákopy. Četyna mu byl zasvěceným průvodcem historií i současnosti Beskyd.
Ještě během studia věnoval Jaromír Fajkus galerii ve frenštátském muzeu jeden ze svých obrazů (Ruská dívka) a v roce 1956 zorganizoval v Leningradě velmi úspěšnou výstavu frýdlantského rodáka, malíře Ferdiše Duši. Nebylo to ovšem proto, že Ferdiš Duša byl jeho strýc. Dušovy práce vystavené v Leningradě mimo jiné značně a s velkým pochopením ocenil dr. V. J. Brodskij, profesor dějin západního umění na leningradské Akademii výtvarných umění.
V roce 1960 se oženil a usadil se v Havířově, kde měl ateliér. Jeho aktivity byly mnohostranné. Maloval krajiny (Morava, Slezsko, Šumava, Rusko, Střední Asie), portréty, zátiší, vytvářel zajímavé mozaiky, vitráže i sgrafita. Vyprávění spisovatele Četyny o povstání na Hukvaldech v roce 1695 ho inspirovalo k tvorbě několika velkých pláten.
Na svou rodnou obec umělec nikdy nezapomněl. Rád přijížděl, publikoval vzpomínky na své mládí ve Pstruží a ve Frýdlantě nad Ostravicí. Pstruží, Beskydy, Vítkovice, to vše se obráží i v jeho dílech grafických. Jeho práce zdobí také smuteční síň ve Frýdlantě nad Ostravicí. Zde pracoval v letech 1960-1963 i v letopisecké komisi, neboť historie byla jeho druhým koníčkem, hned po malování a možná, že někdy i před ním. Ve stejné době vedl výtvarné kroužky pro mládež ve Frenštátě pod Radhoštěm a ve Frýdlantu nad Ostravicí a v pozdější době i ve svém bydlišti. Zanechal za sebou velké a obsáhlé výtvarné dílo.
Posléze se vrátil domů. Zemřel v 85 letech, 30. června 2009. Odpočívá na městském hřbitově ve Frýdlantu nad Ostravicí.