Dva z atributů komunismu tu máme jako z čítanky. Pravda trochu modifikované, leč princip zůstává. Bývalo „já jsem horník, kdo je víc“ dnes je to „jsem odborář, kdo je víc?“ Vzpomínám, jak kývaly odbory komunistům, když se propouštěli pracovníci nepohodlní (neohební) režimu z práce. Tenkrát držely hubu, a dnes mohou bývalým odpůrcům minulého režimu znepříjemňovat život pod zástupným problémem jakýchsi daní.
Promiňte, že daně zlehčuji, ale jde jen o danění požitků některých skupin pracovníků, kteří slouží KSČM-ČSSD v předvolebním tažení proti zdravému rozumu. Věřím, že jim ani nedošlo, k čemu se propůjčují. Budou mít volno a dobře placené, dokonce se zviditelní, což dnes není na škodu. A vyzkouší-li si, že na předsedu vlády, ale i ostatní stačí udělat bubu a požadavky se plní, jako u pirátů v somálských vodách. Jsem zvědav, co si vymyslí dalšího, pokud jim toto projde bez potíží.
Kdyby bylo v dopravě vše košer, tak by se dalo leccos omluvit, ale provozovat špinavé vagóny, jezdit se zpožděním, přistavovat smradlavé autobusy s občas chyceným opilým řidičem… Nemohli by si nejdřív zamést před vlastním prahem, než se budou, jako nějaká elita zdráhat platit takovou samozřejmost, jako je daň z toho, co dostanou, a nač ostatní pracující ani nemohou pomyslet.
Už chápu, co je onen princip solidarity. Aby se jedni pracující mohli radovat z prebend, druzí jim na to musí přispět svou prací. No, není to úžasné?
Převzato z Rottenberg.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora