To slovo není strašák, ale jen s očkováním
Na Václavu Klausovi si lidé rádi chladí žáhu i za cenu překrucování jeho výroků. Před třiceti lety řekl, že nezná žádnou snadnou metodu rozlišování čistých a špinavých peněz, leč uchoval se výrok „neexistují špinavé peníze“. V neděli na demonstraci řekl, že vakcína proti covidu není zázračným řešením, leč novinový titulek zní: „Klaus popřel existenci zázračné vakcíny.“ Jenže za hrátkami o slovíčka jsou zásadnější argumenty či spory ovlivňující vztah k epidemii i k očkování.
Mnozí tvrdí jako on, že lidé si musí vytvořit imunitu sami. To není lež. Je to jen eufemistický výraz pro vytvoření kolektivní (stádní) imunity, pro promoření. Je to ale výraz demagogicky eufemistický, pokud se k A nedodá i B: že toto řešení při spontánním průběhu přinese značné ztráty na životech, hlavně ohrožených skupin. Je to i výraz nebezpečně eufemistický, pokud jeho hlasatel podpoří cestu ke kolektivní imunitě, ale bagatelizuje (v horším případě odmítá) očkování proti covidu.
Výraz promoření se objevil loni na jaře a v praxi fungoval jako sprosté slovo. Když kancléřka Merkelová, jako vědkyně zvyklá zacházet s čísly, jen uvažovala nahlas, že pro kolektivní imunitu musí projít nákazou a získat protilátky 60 procent populace, schytala to ode všech. Hlavně proto, že řekla A, aniž by zdůraznila B – kolik desítek tisíc životů by si to vyžádalo.
Ale teď začalo očkování a blíží se doba, kdy promoření už sprostým slovem nebude. Podaří-li se proočkovat ohrožené skupiny a solidní část celkové populace, tak zbytek – předpokládejme mladší a málo rizikový – by mohl projít promořením bez větších ztrát. Samo slovo promoření by se pak stalo salonfähig (použitelné v salonech), jak říkají Němci. Jistě, není to téma dne, ale může to být téma pozdního léta či podzimu. Nebylo by od věci, kdyby se k němu vyjádřili odpovědní lidé z řad expertů i výkonné moci.
Jisté je ale tolik: ty úvahy dávají smysl jen ve spojitosti s plošným očkováním.
LN, 12.1.2021