GLOSA: Obloučky

Nedávno jsem byl se ženou nakupovat a u vchodu jsem udělal tuhle fotku. Co je na ní zvláštního? No přece tvary těch předmětů; samé obloučky.

Obchod je na okraji města. Směrem do centra stojí velké betonové krabice na obyčejné lidi a směrem z města malé betonové krabice na bohatší lidi. Obyvatelé všech krabic si uvnitř snaží vytvořit prostředí, ve kterém se cítí dobře, a vzpírají se nepřirozené hranatosti, do které je cpe technosvět. Proto se džbánky, buclaté lahve, oplétané demižony, košíčky a skleničky tak dobře prodávají. Prostředí, ve kterém jsme rádi, je polozapomenutou vzpomínkou na přírodu, ve které jsou obloučky a ne krabice.

Oblouček je všeuměl, protože umí zatáčku, vlnku, kroužek, kopec i údolí. Kvůli obloučkům milujeme naši krajinu. Oblouček je tajuplný, protože láká sledovat, odkud a kam až vede. Oblouček se vám chce pohladit rukou nebo aspoň pohledem.

Jenom jednu vadu má oblouček. Nedělá se tak snadno jako krabice, která se vyrobí anebo postaví lehce a levně. Proto ji mají rádi ti, kteří chtějí mít všechno srovnané v řadě a na všem vydělávat.

I ty demižony a košíčky z mé fotky spolknou krabice a tam chtějí nacpat i všechny lidi. Systém potřebuje, aby v krabicích zmizela jedinečnost každého z nás. Přes noc uskladněni v bydlících krabicích, přes den v pracovních krabicích a pořád a všichni máme krabicovitě myslet a jednat. A protože jenom na krabicovitém světě mohou dále bohatnout, tak se nezastaví vůbec před ničím.

Glosa o obloučcích a krabicích není žádná hra se slovy, ale popis urputného boje za svobodu a důstojnost; boje, kterého se většina lidí dosud nevšimla. Braňte se proti hranatému světu kramářů a mocí posedlých technokratů. Nenechte se strkat do krabic stejného myšlení a chování. Rychle a radikálně změňte způsob života a vytvoříte lepší svět pro sebe a své děti.

Že je to docela slušně napsané? Možná, ale hlavně přemýšlejte, kdy s tím vy sami začnete.

Převzato z profilu.