Neviditelný pes

GLOSA: Jak dlouho žít je etické?

Pozor, prezentuji zde sice extrémní názor, ale nejde o humor: Život po 75 letech prý nestojí za to žít.

V tom smyslu se měl vyjádřit lékař a šéf oddělení lékařské etiky na Pensylvánské univerzitě, Ezekiel Emanuel. Již v říjnu 2014, tehdy ve věku 56 let, Ezekiel Emanuel napsal esej, kterou editor amerického časopisu The Atlantic čtenářsky atraktivně nazval „Proč doufám, že zemřu ve věku 75 let“ (Why I Hope to Die at 75). Ezekiel Emanuel to tak sice přesně neřekl, ale novináři vždy chtějí provokativním nadpisem článku přitáhnout dostatečnou čtenářskou pozornost. Což se také stalo.

Dne 21. srpna 2019, ve věku 62 let v rozhovoru pro americký časopis MIT Technology Review, Ezekiel Emanuel opět sdělil svůj názor, že není fandou současného trendu prodlužování lidského věku pomocí nových technologií. A že na svém dřívějším provokativním názoru ani po uplynulých letech nic nemění. Samozřejmě, že prý existují výjimky vysoce produktivních lidí (outliers) v jejich pozdním věku, je ale diskutabilní, zda ve stáří (vysoká) spotřeba vyváží (malý) lidský přínos (whether our consumption is worth our contribution). Neetické je prý to, že stát investuje mnohem více prostředků do starých lidí, než investuje do mladé generace.

Takže žít (v průměru) nad 75 let je neetické jednání vůči lidské společnosti. Hm. A co až ten kritický věk přijde na Ezekiela Emanuela? On v roce 2019 upřesňoval: „Nehodlám zemřít po dosažení věku 75 let. Nespáchám sebevraždu. Nepožádám o euthanasii. Hodlám přestat užívat léky s jediným odůvodněním, že léky či lékařské intervence by mohly prodloužit můj život.“ (I’m not going to die at 75. I’m not committing suicide. I’m not asking for euthanasia. I’m going to stop taking medications with the sole justification that the medication or intervention is to prolong my life.)

Záměrně jsem kritické pasáže z projevu Ezekiel Emanuela zde zveřejnil také v originálním jazyce anglickém, aby si náročnější čtenář mohl učinit přesnější představu, že Ezekiel Emanuel to, co dnes říká, asi myslí skutečně vážně. A nejde přitom o nějakou extrémní životní situaci, která by mohla například vzniknout v době válečného stavu. Mírová uhlíková stopa Ezekiela Emanuela klima na této zemi určitě podstatně neovlivní. Proč tedy?

Pamatuji se, že léky k udržení života údajně přestal brát i v pořadí 263. papež, Jan Pavel I. (usměvavý Albino Luciani), a po 33 dnech svého papežování v roce 1978 skutečně zemřel. Ten ale byl svou silnou náboženskou vírou vážně přesvědčen, že pozemskou smrtí jeho život ještě definitivně nekončí.

Může ale k takové cílené životní koncovce (ve svém životě jednou provždy) být někdo dostatečně motivován jen pozemskými etickými důvody, jak tvrdí Ezekiel Emanuel?

Komentář 60leté ženy: „Ráda bych žila jen do té doby, do kdy budu ovládat svou mysl a tělo. Jestli mi bude 70 nebo 90, je mi fuk; jen nechci bezmocně ležet a být komukoliv na obtíž.“

Autor je CSd (celkem spokojený důchodce)

zpět na článek