GLOSA: Barevné proměny v evropském fotbale a lehké atletice

Slávistický záložník Souček přestoupil do slavného West Ham Unionu a s potěšením slyšíme o něm z Londýna samou chválu. Souček se tak stal jedním z mnoha cizinců, kteří v Premier League hrají. Fotbal chápou angličtí fanoušci skoro jako náboženství a stadiony jako chrámy. Jejich klubová věrnost je tak bezmezná, že jim nevadí, když v základních sestavách tvoří Angličané slabou menšinu. Když v lize kralovala Chelsea, vyběhl v jejich dresu na trávník v začátku utkání z Angličanů jen obránce Terry. Podobá se to období před zánikem Římské říše, kdy pohodlní Římané nechávali za sebe bojovat cizí kmeny.

Anglie je kolébkou fotbalu a Angličané jsou na to patřičně hrdí. Když se mezi světovými válkami začalo hrát mistrovství světa, pyšně svou účast odmítli jako zbytečnou. Oni jsou přece nejlepší, to ví přece každý. Od roku 1950 se šampionátu už zúčastňují a porážkám se nestačí divit.

Výjimku tvoří jen rok 1966, kdy parta kolem Bobby Moora, bratrů Charltonů, brankáře Bankse a zlého Stilese na domácí půdě slavně zvítězila. Za evropská mužstva hráli tehdy na mistrovství samí běloši, jen v portugalském týmu vynikal Eusebio – černá perla z Mozambiku, který vstřelil nejvíce branek. Ve stejném roce se konalo i mistrovství Evropy v lehké atletice a i v něm budil pozornost černý sportovec – francouzský sprintér Roger Bambuck, vítěz běhu na 200 metrů.

Dnes je situace často zcela opačná. Když se evropští běžci a běžkyně řadí na startu, účast bělochů mezi nimi bývá někdy až překvapivá. Nejen Anglie, Francie a další země s koloniální minulostí, ale i jiné státy neváhají a nechají za sebe závodit černochy, aby jim získávali medaile. Například Dánové v úspěších zaostávali. Pořídili si proto keňského vytrvalce Kiptekera a už se medaile sypaly. Národnost a státní příslušnost závodníků už se málokdy dá odhadnout podle obličeje, pozná se podle dresu.

Nejčastěji jsou sportovci černé pleti různých odstínů k vidění ve fotbalových zápasech předních klubů. Co bylo dřív atrakce, je nyní samozřejmost. Zdá se, že další vývoj bude tímto směrem pokračovat. Vždyť snad každý africký kluk sní o tom, že bude v Evropě fotbalová hvězda, o jiném uplatnění pravděpodobně neuvažuje.

Evropští sportovci tak bohužel předběhli svou dobu a pokrokáři v čele Evropské unie, usilující o jednotný evropský národ jako směs všeho možného, si mnou ruce.

*********************************

Knihu lze koupit v knihkupectví Kosmas.