Demonstrace pořádaná společenstvím Milion chvilek pro demokracii se konala minulou středu, padesát let poté, kdy komunistická moc rozdrtila protesty po celé zemi. Zachoval jsem si vizuální vzpomínku na ten den. Obrněné transportéry milicí postupovaly ulicí Na Příkopě od Václavského náměstí, jejich granátomety vrhaly do demonstrantů patrony se slzným plynem. Demonstranti couvali k Obecnímu domu a když to šlo, házeli ty partony zpátky. Když mela vrcholila, z Prašné brány vyjel obrovský holandský autokar plný seniorek s bílými vlasy. Hilzny se slzákem lítaly přes střechu toho autokaru, šinul se do Hybernské ulice a turistky mávaly ručkama v bílých rukavičkách slzícím bojovníkům za svobodu.
Z té demonstrace po padesáti letech taky budu mít vzpomínku. Pražský průvod šel z Václavského náměstí Opletalkou do ulice Politických vězňů k sídlu komunistické strany. Tam se konal happening, před vrata složena rakev se jmény zabitých před padesáti lety a skupina aktivistů napodobila ležící těla zastřelených. Dveře do domu střežil nějaký muž. Občas se ozvalo zevnitř bušení, on odemkl a z paláce někdo vyšel a muž za ním zase zamkl. Pak mu někdo z vycházejících řekl, ať ty dveře nechá odemčené. Tak je nechalo odemčené a osazenstvo domu chodilo volně těmi dveřmi sem a tam.
To je jenom ilustrace faktu, jak poklidná to byla demonstrace.
Komunisté po padesáti letech ode dne, kdy jejich partajní ozbrojená síla obnovovala diktaturu, nemají potřebu ani zamknout dveře. Dokonce se psalo v médiích, že podávají žalobu kvůli poškození dobrého jména. A jejich šéf v den té hanby debatuje na zámku v Lánech s prezidentem republiky, aby ta facka byla patrná na první pohled.
Nehodnotím, jen konstatuji. Bohumil Pečinka právem hovoří o dvou světech v naší společnosti. Demonstrace se účastnili lidé z toho „druhého světa“, toho protizemanovsko-babišovského. Tím, že se akce konají po celé republice, opravdu vzniká nějaké neformální společenství. Je různorodé, opět dodám vizuální vjem: v průvodu nesena velká vlajka Evropské unie, ale v jeho čele český bílo-červený prapor se znakem Českého království. Těžko si představit větší heraldický kontrast, větší rozpětí konceptů.
Byla to klidná demonstrace, lidé přišli i s dětmi a pejsky a vše se odbylo v pohodě. Ovšem ten klid může být ticho před bouří. Arogance „prvního světa“ roste. Zemanovo ignorování ústavy a Babišova až ohromující ignorace slušnosti a politické férovosti vůči partnerovi ve vládě jistě povedou k dalším excesům. Ještě se nestalo, aby páchnoucí ryba sama od sebe přestala smrdět. Zloděj, kterého nechytili, nepřestane krást, neřekne si – náhodou mi to prošlo, nechám toho.
Na bouři je zaděláno. A jestli z těchto akcí vzniká společenství, jde o to, aby se projevilo reálnou politickou akcí. Nejpozději v příštích volbách.
LN, 26.8.2019