Neochota připojit se k pietě při výročí popravy Milady Horákové připoutala pozornost na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Je to šílené, že právě na této fakultě studoval Jan Palach, která sám sebe podpálil na protest proti postupnému podvolování normalizaci, v níž komunistický režim obnovil svoji dočasně oslabenou moc.
V čele fakulty stojí docent Michal Pullman, historik zaměřený na moderní dějiny. Pozornost na sebe přitáhl už v roce 2011, kdy vydal knížku Konec experimentu o normalizaci. Svůj postoj tehdy charakterizoval jako bourání stereotypního pohledu na padlý režim. Podstata jeho pohledu je v popření pojmu totalita. Určitý typ lidí s režimem souzněl, to je nepopiratelný fakt a jako pamětník to mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.
V souvislosti s disentním pohledem na vraždu Horákové na sebe docent Pullman upozornil znovu. V týdeníku Echo24 s ním vedli interview. V něm docent Pullmann upozorňuje, že se svými názory není sám. Odvolává se zde na americkou historičku Sheilu Fitzpatrickovou. Hlásí se k její tezi, že i stalinismus 30. let měl demokratický aspekt. Připomíná její postřeh, že dělníci v továrnách dostali možnost odsuzovat inženýry a posílat je na smrt. A v tom je ten rozdíl pohledu. Docent Pullman v tom vidí demokratickou možnost pro neelity útočit na svoje elity, já v názoru Fitzpatrickové vidím projev zvrhlého elitářského myšlení, které teď ústí do rasistického běsnění v duchu sloganu Black lives matter.
Když jsem tak četl jeho úvahy o tom, jak lidi v tehdejším Československu nechtěli jezdit na Riviéru, vzpomněl jsem si na epizodu z doby, kdy jsem byl zaměstnaný v obchodním domě Kotva. V infostánku u vchodu držela služby mladá žena, kterou nepustili k poslední zkoušce, tuším že také na fildě. Asi kvůli příbuznému v emigraci nebo tak něco. Řekli jí, že jí umožní dostudovat, když to doporučí partajní organizace zaměstnavatele. Dotyčná se kamarádila s mou tehdejší šéfovou, členkou vedení z výboru KSČ v Kotvě. Tak jsem ji vzal stranou a povídám:
„Když jste takové kamarádky, tak byste mohla ztratit slovo a výbor by ji mohl to doporučení dát!“
A ona na to:
„Prosím vás, vždyť ona pracuje v infostánku, copak na to potřebuje dokončené univerzitní vzdělání?“
Mně ta příhoda leží padesát let v hlavě jako ukázka bezcharakternosti a podlosti lidí, kteří ten režim formovali. Je to esence toho, co hnus činilo hnusem. Už minule jsem tu ne moc šikovně upozorňoval na to, že právě tyhle drobnosti všedního života byly těmi vlákny, z níž byla upředena dusivá deka normalizace. Jestli jsem teze docenta Pullmanna správně pochopil, jemu se nelíbí pojem totalita v jakémsi mechanickém slova smyslu. V tom bych s ním souhlasil, že to nebyl stroj. Spíš to byl slizký organismus, než stroj. Ovšem to není argument po jeho obhajobu. Přesně naopak.
LN, 20.7.2020