„Kdo chce mít koně bez chybičky, musí se obejít bez koně“ – četl jsem to víckrát, jednou jako arabské, jindy portugalské přísloví. Patrně tohle ví každý, kdo s těmi zvířaty něco má. Trochu oklikou mne to přivádí k zábavě dnes oblíbené – hledání nové hlavy státu. Občas se letmo podívám na průzkumy, a mívám pocit, že někteří respondenti by měli spíš hledat v životopisech svatých, jiní naopak skromně žádají, aby nový prezident/tka byl/a lepší než ten dosavadní. K folkloru předvolebního světa medií patří hledání kazů na profilu uchazečů, což není problém. Připomínám přísloví výše.
Jen z toho, co příležitostně zahlédnu či zaslechnu v mediích, se pokouším hledět na kandidáty. Začnu dámou. Paní profesorka se nedávno roztomile přirovnala k hajnému, který hned vyrazil po pytlákovi, jakmile se mu zvěst o této škodné donesla. Tady je trochu faustovské jádro pudla. Nevím, možná jsem přehlédl, ale jak dlouho pytlák působil? Ted z lesa na universitu – jak dlouho ta zahraniční agentura dodávala potenciální studenty? To by chtělo doplnit. Pomíjím, že se studenti obvykle hlásí sami, jako dospělí a svéprávní se obejdou bez agentury. Pytláků bylo víc, někteří opisovali. Ve vědě se to stává, což je problém, a hledá se obtížně. Jak dalece universita hledala? Byli tu také pytláci, kteří rejdili po revíru rychle, skoro nikdo je neviděl. Říkejme jim turbopytláci. Kdosi připomněl, že je paní profesorka podepsaná na vědecké práci snad z biochemie; jako ekonomka o tomhle oboru asi moc neví. Připisování se na práce je nešvar, který ve vědě bývá. Znal jsem takové případy, bývali to mocní (až všemocní) šéfové. Je to, mírně řečeno, nevkusné. Takže paní profesorka Nerudová vypadá, že není bez kazu. Jen se universitou zabývá akreditační komise, orgán nikoli bezvýznamný.
Andrej Babiš je sám svým komentářem. Momentálně stojí před soudem, což by v civilizovaném státě vylučovalo z pouhého pomyšlení na prezidentskou kandidaturu. Když to však nebránilo ve výkonu premiérské funkce, tak vše projde. U nás. V řadě států platí pro politiky presumpce viny, po obvinění rezignují. „Neodstoupím, neodstoupím!“ Kdyby byl Andrej Babiš v minulosti šlechtic, mohl si tohle napsat do erbu.
Trochu se snažil otupit hrot svých minulých nejasných stránek (jak obchodoval v Maroku?), a nějak před nedávnem přiznal, že prý měl, snad v rodině, nějaké „emigračky“, což mu dělalo potíže. Nevím jaké. Mám s tím zkušenost, můj strýc žil v cizině od roku 1940 a už se nevrátil, protože se tam oženil. Cizina byla západní, já měl v kádrových materiálech škraloup „příbuzní v zahraniční“, kam jsem nesměl cestovat. Pravda, měl jsem navíc ještě otce ruského emigranta, takže dvě „emigračky“. O případné kariéře se mi mohlo jen zdát.
S „emigračkami“ je to ošidné. Kdysi Václav Klaus přiznal, že má sestru ve Švýcarsku, kam emigrovala roku 1968. Přesto dostal místo v Československé státní bance, instituci nikoli bezvýznamné, a v posledku zakotvil v Prognostickém ústavu, který je dodnes opředen tajemstvím. Co dělal? Jaké měl vědecké výsledky? Na universitě jsme museli každý rok předkládat výkaz, co jsme udělali, zda jsme napsali nějaké vědecké práce. Ostatně Miloš Zeman, nevím, zda vyloučený nebo vyškrtnutý z KSČ (jedno bylo horší) skončil ve stejném ústavu. Takže zdá se, že se občas na škraloupy nehledělo, a u Andreje Babiše asi rovněž moc ne, když působil v zahraničním obchodu, emigračka, neemigračka.
Je tu generál. Parašutista, komunista, potenciální špion, který se nakonec vetřel do velitelských struktur NATO? Tohle všechno jsem místy zahlédl či zaslechl v mediích, po částech. Tedy také poskvrněný. To, že byl v komunistické straně, byla nutnost, pokud vůbec uvažoval o vojenské dráze. Ono v té době, kdo chtěl udělat kariéru, bylo na místě vstoupit do strany, takže mnoho z těch starších tak učinilo. Někdy v osmdesátých letech jsem se musel zúčastnit jakéhosi školení, kde si lektor, komunista, postěžoval, že na vysokých školách je snad devadesát procent profesoru v komunistické straně, asistentů (to bylo moje postavení) snad něco přes dvacet procent. Byl smutný z toho, že „dělnických kádrů“, tedy laborantek, sklářů, mechaniků, byla u komunistů snad necelá dvě procenta. Generál tedy chtěl vystoupit výš, jako ti profesoři a cesta byla jasná. Nechválím to. Je to obraz doby a generál se kaje.
Takže zas ten kůň bez chybičky. Vzpomněl jsem si na léta pro většinu již dávná. Už když jsem byl v obecné, dnes základní škole, museli rodiče dodat vyplněný dotazník, kde byly mimo jiné body: členství v politických stranách před rokem 1948, po roce 1948. Jak patrno, sahám do vzdálené minulosti, kterou ale pamatuji, jen si nevybavuji přesně formulaci těch bodů. Sám jsem dospěl a hle – nový formulář se mne tázal – členství v politických stranách před rokem 1968, po roce 1968. V tomhle se minulý systém ukázal jako inspirativní.
U prezidentských kandidátů se proto ptám: činnost před rokem 1989, po roce 1989. Hodnocení se mi rozchází. Na jedné straně je paní profesorka Nerudová a pan inženýr Babiš. Paní profesorka nemohla udělat před rokem 1989 nic podstatného, protože byla dítko školou povinné, dokonce tou základní. Takže pokud se jí něco vytýká, podle jejího tvrzení neprávem, je to z období po 1989. Andrej Babiš je naprostá výjimka, protože záhady zahraničního obchodu a údajná spolupráce s StB sahají před rok 1989, po něm se ale i nadále činil a vytvořil Agrofert, když tu a tam nějakou firmu „zaklekli“. Jakési nemovitosti ve Francii, placené nezvykle hotově, ale vše je prý v pořádku. Čapí hnízdo je v těch miliardách prkotina, a zrovna to je u soudu. Jistě, on sám je přesvědčen, že je to spiknutí proti němu.
Na druhou stranu máme generála. Před rokem 1989 ho media rozebrala, spolu se spolužáky, kteří se také vojensky školili − na koho vlastně? Nevím, zda to uvedli. Po roce 1989, se generál proslavil odvahou na bojišti, když riskoval život pro záchranu francouzských vojáků. Vysoká vojenská vyznamenání nemá náhodou. Pak vystupoval za náš stát na nejvyšší úrovni v mezinárodních vojenských kruzích. Neslyšel jsem, že by něco provedl. Jako jediný z představené trojice vypadá, že má po roce 1989 v novém státě čistý štít.
Až se budete rozhodovat koho volit, vzpomeňte na toho koně. Výběr máme pestrý, vědkyně-hajná, nebyla u komunistů, generál u nich byl, ale po roce 1989 pracoval pro stát. Navíc ví velmi dobře, co je válka, a ta je nedaleko našich hranic. A konečně podnikatel. Toho se obávám, protože představa České republiky jako další filiálky Agrofertu není zrovna přitažlivá.