Nečasová odsouzena být neměla, žádnou pravomoc nezneužila. Na rozdíl od zpravodajců, které úkolovala
Pavla Hájková, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, vynesla rozsudek v kauze zneužití Vojenského zpravodajství (VZ).
Janě Nečasové vyměřila dvouletý podmíněný trest a pětiletý zákaz činnosti ve vedoucích funkcích státní správy, bývalým ředitelům VZ Ondreji Páleníkovi 18 měsíců podmíněně a Milanu Kovandovi 20 měsíců podmíněně, bývalému vysokému důstojníkovi VZ Janu Pohůnkovi 18 měsíců podmíněně a všem třem bývalým zpravodajcům ještě pětiletý zákaz působit ve zpravodajských službách a bezpečnostních sborech.
V této kauze předtím opakovaně selhala předchozí soudkyně Helena Králová, které byl případ odebrán, když nejprve zpravodajce zprostila a Nečasové dala trestním příkazem roční podmínku, poté dvakrát po projednání soudem všechny zprostila obžaloby, což nadřízený soud vždy zrušil a kauzu vrátil.
Klíčový výrok
Dosahování spravedlnosti je věc složitá, a tak není divu, že i zde stále ještě cosi skřípe. Z hlediska zpravodajské komunity je skvělé, že byl vynesen výrok o vině. Ano, zpravodajec sice musí umět různá alotria, ale pouze pro služební účely, nesmí je zneužít. To je zásadní věc!
Nikdo si ani valně nepřál, aby šli odsouzení „do tepláků“, čili aby dostali nepodmíněné tresty. Nadto soudkyně moudře zohlednila dlouho se táhnoucí proces, který je již sám o sobě svého druhu trestem. Klíčový byl totiž ten výrok o vině.
Každý trestní proces může obohatit společenský cit pro složitost procesu nalézání spravedlnosti. Jak dokázat, co se stalo, a jak to trestněprávně vyhodnotit. V této kauze se postupně z moře různých lehkých řečí i závažných komentářů postupně vynořila zásadní otázka. Co je horší, to, že (tehdy ještě) Nagyová úkolovala zpravodajce, nebo to, že ji zpravodajci poslechli?
Tato otázka současně přesně ukazuje na původ toho skřípotu. Soudkyně Králová nejprve oflastrovala Nečasovou (Nagyovou) a zpravodajce nechala být, což bylo úplně špatně. Soudkyně Hájková oflastrovala všechny, což odstranilo onu největší závadu, totiž skandální vyklouznutí zpravodajců, kteří si ze zpravodajské služby i ze zákonů dělali „dobrý den“. Ona základní otázka ale nebyla zcela zodpovězena.
Je totiž důležité si všimnout, že staví na jednu stranu Nečasovou (Nagyovou) a na druhou stranu ony zlotřilé zpravodajce. Nejsou na jedné straně a neměli by ani tak být posuzováni soudem, protože byli v zásadně odlišném postavení.
Trapné, komické, absurdní
Je potřeba rozhodnout kauzu podle práva, i když to v první chvíli bude vypadat divně. Pointa je totiž v tom, že Nečasová (Nagyová) zřejmě neporušila žádný zákon. Neměla žádnou pravomoc, kterou by mohla zneužít, ani se nesnažila zpravodajce nějak podvést. Ona na ně prostě houkla, co si myslí, že by měli dělat, aby měla toho svého mrťafu už konečně zcela pod pantoflem, a oficíři jen sklapli podpatky a provedli.
To, že se snažila úkolovat VZ a vyšlo jí to, je trapné, komické, absurdní, ale to je asi tak všechno, co se o tom dá říci. Zpravodajci si dámu mohli uctivě vyslechnout, a rozhodně o tom měli udělat služební záznam. To je ale úplně všechno, co měli udělat. Víc ani ťuk.
Proč tedy poslechli pokyny od nějaké úřednice, která se chovala jako krobiánská trhovkyně? No protože ona se tímto stylem propracovala až do nejvyšších úřednických pater státního aparátu. Jak je to možné? No protože se jí nikdo „s koulema“ nepostavil do cesty. A zde jsme u merita věci.
Dva z prvoinstančně odsouzených zpravodajců (Páleník a Kovanda) měli bojové zkušenosti, údajně na ně šla chvála i od vojenských složek jiných států. Ale o zpravodajské službě nevěděli nic a o příslušné legislativě upravující její činnost asi ani to. Zřejmě ty pašalíky dostali za odměnu (dobré srovnat s paralelně běžícím procesem o „poslaneckých trafikách“!) a uvědomili si, že neposlechnutím pokynů Nečasové (Nagyové) by se jim tato kádrovačka mohla pomstít na kariérách a prémiích a výsluhách.
Potrestáni po zásluze
Zde je nutné si připomenout, k hanbě všech tří bývalých zpravodajců, že ve služební přísaze se zavázali nasadit i život, bude-li to potřeba! A tady nešlo o život, tady šlo jen o jejich předobré bydlo, a přesto „vyměkli“ a konali. Takže oni se tímto posledním rozsudkem konečně po zásluze dočkali spravedlivého ocenění svých činů, což je důležitým, předůležitým vodítkem pro celou zpravodajskou komunitu.
Ale Nečasová? Již jsem předeslal, že to skřípe, ale že ten ostrý řez podle práva, jak někteří cítí, že by měl být, se mnoha lidem vůbec nebude líbit. Alespoň v první chvíli.
Sympatie či antipatie stranou, Nečasová by měla být obžaloby zproštěna. Taky se u toho trochu kroutím, ale co se dá dělat? Vždyť ona opravdu neměla žádnou pravomoc, co by mohla zneužít! To ti hrdinové vojenští ji neměli poslouchat, měli odolat té Siréně, měli přece tu proměnu premiéra varovně před očima!
LN, 24.11.2017