Penzijní reformu jsme slíbili. Přece ji ale nebudeme dělat, co by tomu řekli lidi? Zvlášť ti, co nás volí
Věkový strop pro odchod do důchodu zvyšovat nebudeme. Proč si lámat hlavu tím, co bude za deset dvacet let? Teď ekonomika roste a důchodový účet je v plusu. A kdyby snad v příštích letech nebyl, nějaké zdroje na penze najdeme.
To je v kostce reakce vlády na zprávu o stavu důchodového systému, kterou na základě dat statistického úřadu sepsali experti z ministerstva práce. Upozorňují v ní, že důchodový systém čeká gigantický schodek, pokud kabinet nezruší věkový strop pro odchod do důchodu.
Prorazíme strop?
Tento strop je zákonem stanoven na 65 let. Zavedl ho kabinet Bohuslava Sobotky, který zrušil pravidlo prosazené vládou Petra Nečase. Podle něj se měl důchodový věk zvyšovat průběžně, přiměřeně věku dožití. Senioři měli trávit v penzi čtvrtinu života, aby to státní pokladna unesla.
Zatím ale penzijní systém funguje a vláda dává najevo, že nebude hasit, co ji nepálí, že problém přenechá příštím kabinetům. Příjmy ze sociálního pojištění rostou a ke zmíněnému stropu se teprve blížíme. Letos jdou do důchodu muži ročníku 1956 v 63 a půl letech. A tento věk se rok po roce posouvá. Až v roce 2030 se zastaví na pětašedesáti.
Teprve potom vypuknou problémy. A budou ještě větší, když krátce nato začne do penze odcházet početná generace Husákových dětí.
Experti ve zmíněné zprávě spočítali, jak by za platnosti důchodového stropu po roce 2030 rostl deficit důchodového systému. Jednoduše řečeno – dramaticky. Jak jinak, když populace dramaticky zestárne a ubude ekonomicky aktivních lidí na jednoho důchodce.
Ze zprávy vyplývá, že před rokem 2060 by výdaje na státní penze převyšovaly příjmy o 4,9 procenta HDP. To je v dnešních cenách ročně 250 miliard korun. Pokud by se některá vláda vrátila ke koncepci čtvrtiny života v důchodu, nedostatek příjmů na důchodovém účtu by nevyřešila, jeho schodek by ale snížila o třetinu.
Bude tedy potřebné nejen prorazit důchodový strop, ale prosadit i další nepopulární změny. Jaké jsou možnosti?
Snížit poměr důchodů k platům. Pro sociální demokraty, kteří se tradičně opírají o hlasy penzistů, to je nemyslitelné. Ministryně práce Jana Maláčová hlásá, že státní penze nesmí klesnout pod čtyřicet procent platů.
Stejný názor razí ANO. A sotva z něj sleví, protože i Babiš spoléhá na hlasy seniorů. Jeho politická firma vyrostla na zklamaných pravicových voličích středního věku, poté ale začala vysávat voliče levicových stran a také – seniory. Víc než třetinu hlasů v posledních sněmovních volbách dali ANO voliči starší 65 let.
Co tedy zbývá? Zvýšit daně. Ministryně práce tomu po špidlovsku říká „najít nové zdroje“.
Rozdávat a ždímat
Takovou možnost doporučil i analytický a poradenský tým Úřadu vlády, který, koordinován Vladimírem Špidlou, před dvěma lety vypracoval studii Penzijní reformy – od Chile po středovýchodní Evropu. Dospěl v ní k závěru, že průběžný systém v Česku je udržitelný. Stačí zvýšit podíl HDP, který je vydáván na starobní penze.
„Financování důchodového systému je třeba zajistit prostřednictvím dalších daňových příjmů,“ doporučuje se v závěrečné kapitole nazvané Osud reforem a poznámky k české situaci.
Tyto daňové příjmy, jak vyplývá ze studie ministerstva práce, by nicméně musely být značné. Kdyby chtěla vláda schodek v důchodovém systému pokrýt vyššími odvody na penzijní pojištění a vyššími daněmi z příjmu, musela by je zvýšit o několik desítek procent.
Vlády však raději zvyšují daně nepřímé – spotřební či z přidané hodnoty. A k tomu jako bonus mohou přidat daň z rezerv pojišťoven, jednou možná i daň bankovní… a kdovíjakou ještě.
Tyto daně nejsou tak nápadné, našinec je na příjmu nevidí. Nakonec je ale beztak zaplatí – v ceně zboží a služeb.
Ať to stojí…
Ve svém programovém prohlášení z června loňského roku vláda vytýčila strategické směry. Hned na začátku pod bodem číslo 1 poslance a voliče ujistila: „Chceme důchodovou reformu. Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí…“
Z nynějšího přístupu této vládní garnitury by se dalo usuzovat spíš na to, že průběžný systém uhájíme. Ať to stojí, co to stojí.
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce