Dne 1. června tohoto roku v podvečer se mi ozvala telefonem jistá moje známá. A doslova zařvala do mobilu: „Viděl jsi tu k…. Sommerovou? Na čtyřiadvacítce? Tohle že bude sedět parlamentu? Do pr…., já snad budu volit Babiše!“
Hrubá slova ve slovníku mé známé jsou mimořádným jevem. A moc často se nevyskytují. Pro krátké představení dotyčné osoby, která pak pro mne reprezentuje nemalý vzorek starší populace: Dotyčná má vysokou školu, za normalizace nebyla disident, ale ani v KSČ, má manžela a dvě děti a od roku 1990, až na jednu výjimku, vždy volila ODS anebo podobnou stranu.
Reprodukovat její rozhovor nelze, to by mi hlídač slušných slov (redaktor) asi nepustil. Ale bylo to výživné. Když se vydýchala a uklidnila, zavěsil jsem. A šel si pustit na netu rozhovor s novou poslankyní parlamentu ČR, režisérkou paní Sommerovou. Věděl jsem, že se určitě dozvím velice „výživné věci“. Vždyť jde o bývalou 1. místopředsedkyni tzv. Liberálně ekologické strany (LES), což byla neuvěřitelná strana složená ze skvadry bývalých „pravdoláskařů“ a na nich nabalených eko-gendero a podobných šílenců. Ve volbách vždy propadli a pak se sami vytratili.
To, že paní režisérka natočila mnoho zajímavých filmů oceněných mnoha cenami, totiž vůbec neznamená, že by byla politicky příčetná. Tak jako třeba Nobelova cena za literaturu neznamenala, že ji nemohl dostat sice vynikající literát, ale jinak nacista a norský kolaborant Knut Hamsun. Dílo a postoje a morálku umělce nelze zaměňovat, jak je již delší dobu známo.
Rozhovor Olgy Sommerové s redaktorkou Světlanou Witowskou byl svým způsobem neuvěřitelný. Sommerová ze sebe chrlila neuvěřitelné bláboly skládající se z politických hesel, urážek politiků, vlády, ale vlastně i občanů. Žádná fakta, jen blouznění plné nenávisti. Viditelně trochu hrané a „naučené“, nedoložené ničím, žádnými fakty. Fakta nahrazovala nadávkami a pomluvami.
Její odpovědi na otázky moderátorky byly zrcadlovým odrazem scény z knihy „Tankový prapor“ od Josefa Škvoreckého, a to ve slavné části známé jako: „Provedení zkoušek Fučíkova odznaku“ u sedmého tankového praporu „.
Obzvláště doporučuji čtenářům najít si záznam rozhovoru od 17 minuty, kdy se mluví o připravovaném odvolání vlády. Na neuvěřitelně ploché a průhledně propagační mediální kolovrátky Sommerové už musela reagovat i moderátorka. Přestože pořady ČT24 bývají silně kritické vůči současné vládě a jejím představitelům, tohle už bylo naprosté politické pomatení jak od svazačky z padesátých let. Jenže v obráceném gardu. Režisérka, která v době největší normalizace působila jako redaktorka dokumentaristické redakce Československé televize (1979-1980) a poté jako režisérka Krátkého filmu Praha od roku 1980 až do roku 1993, kde musela, jak se říká, „hajlovat“, aby mohla natočit 17 filmů. Mezi nimi pak jako normalizační květy vyčnívají např. v roce 1983 uvedené filmy „Kluci a holky z ČKD“ a „Státní soubor písní a tanců“. Tedy nejprve točila filmy za peníze schválené normalizačními kulturtrégry z ÚV KSČ. Označené jimi jako „politicky přínosné“. A najednou dští na komunisty oheň a síru… Tehdy jí asi peníze od soudruhů tolik nesmrděly, že…
Prakticky ihned po listopadu 89 přehodila výhybku a začala točit filmovou ikonografii „svatých osob disentu“. Jistěže zručně, ale morálně nechutně.
V rozhovoru pro ČT24 mne přímo dojala její slova o „životě v pravdě“. Která si ukradla od Václava Havla. Ten za ně seděl v kriminále, soudružka Sommerová v té době ovšem točila „humanitně objevné filmy“ schválené normalizační komunistickou cenzurou.
Jestliže TOP 09 nasadila tuhle dámu do parlamentu, a s ní tedy reprezentuje celý ten spolek zvaný SPOLU - to znamená ODS, TOP 09 a KDU-ČSL -, je to pro mnohé jen další rána v zoufalství, koho volit.
Mládež věrná tradici, že ti sotva zletilí rádi v určitých obdobích volí totalitní strany, se chystá volit piráty. Tedy stranu, která veřejně projevuje totalitní sklony. Takzvaně „pokrokoví“ mladí se ve svém bláznovství chystají na vítězství nad „neschopným a zaostalým stářím“ a jeho „přežilou“ demokratickou politickou.
Kolega Neff, ale nejen on, už o tom psal mnohokrát. Parta SPOLU se dnes a denně znemožňuje svými žvásty v televizi i v parlamentu a svým destruktivním chováním na hraně pomatenosti rozkládá stát. V ČSSD se o moc perou se starými socany mladí pošuci, hledající u nás marně sociální demokracii nakloněnou „moderní městskou mládež“. Těm starým se ovšem nějak ztratila „pracující třída“. Těm klasickým „modrým límečkům“, kterých je dnes oproti první republice sotva třetina, nemají co nabídnout. Ostatně dnešní dělníci sami sebe přirovnávají spíše ke střední třídě a na odborářské kecy kašlou.
KSČM, stranu partajních rentiérů a starých nostalgiků, volí stále méně a méně voličů. Pokus Václava Klause ml. se evidentně nepovedl, hnutí „Přísaha“ vedené plukovníkem Šlachtou, vykonavatelem jediného úspěšného policejního puče v tisíciletých dějinách Čech a Moravy, sbírá ztracence. Zklamané a nenávistné, prostě lumpenproletariát, jako kdysi republikáni.
Koho volit? Koho proboha volit? To se ozývá od voličů, kteří by si přáli nějakou slušnou demokratickou stranu a nikde nic nevidí. Nakonec možná, když se budou takzvaní „opoziční politici“ dále snažit zničit naši sice kulhající, ale fungující demokracii, když budou dál plivat kolem sebe a na všechny, lhát, jak jsme v rozkladu a jak „vládu“, presidenta, soudy, zdravotnictví a celou společnost ovládá jen zmar, to se zaťatými zuby mnozí místo jim hodí Babišovi.
U toho lidi vědí, co od něj mají očekávat. Žvanění o agentu StB (každý kdo dělal v podniku zahraničního obchodu anebo na podobném místě, musel mít kontakty se StB a v každé firmě bylo „zvláštní oddělení“, kam se musel dodat dokument o výjezdu do „kapitalistické ciziny“, v některých firmách i do Jugoslávie) už je trapné. Třicátníci to sice možná sežerou, ale pamětníci vědí, že dnešní novináři lžou jako kdysi Rudé právo. Blábol o Čapím hnízdu už je všem stejně nechutný jako soudní líčení o kabelkách paní Nagyové Nečasové. Antibabišovské výkřiky o tzv. ukradených 50 milionech už nikoho nezajímají, když stát přišel v pandemii o miliardy. Čapí hnízdo aspoň skutečně stojí, ale kam zmizely miliardy, za které se měly stavět dálnice a železnice? Do kapes „ekologických aktivistů“ a na soudy, které trvají desetiletí?
Chování části českých poslanců, zvláště pirátů, v Evropském parlamentu lze kvalifikovat jako skutečnou vlastizradu, protože svým nenávistným blouzněním o superzločinci Babišovi škodí na dlouhá léta celému státu. Tedy nám všem.
Vykřikovat do omrzení, že jsme měli nejhorší vládu v době koronaviru a nejhorší úmrtnost, mohou jen ti, co se domnívají, že lidi neumí číst a nemají internet. A že na hranicích jsou pořád dráty, a tak nikdo neví jak to vypadá venku. Ostatně sázka na idioty se sice někdy vyplatí, ale konce takové vlády pak bývají děsivé.
Čím víc lidé jako Sommerová, Fiala, Jurečka, Pekarová Adamová a Němcová žvaní, tím lépe pro Babiše.
Komu by se chtělo vydat se do rukou totalitních pirátů, hadího KDU-ČSL, zahraničního agenta zvaného TOP 09 a celé té smečky? A pak se dívat, jak se budou mezi sebou žrát a rvát jako v případě Feriho? A mezitím v akci řízené Wagenknechtem a za dozoru „politických poradců “, tentokrát ovšem nikoliv z Moskvy ale z Bruselu (kandidáti: Kolaja, Gregorová a Peksa) bude ministerstvo vnitra vedené buď Rakušanem za STAN či Kolaříkem za piráty odhalovat a zatýkat a likvidovat takzvaná „spiklenecká centra“ a „rozvraceče naší jedině správné cesty k zelenému komunismu“?
To už jsme tady jednou měli. Po vítězství „pracujícího lidu“ v únoru 1948. Dodnes se z toho vzpamatováváme.
Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání,
kéž nad námi rozjasní svou tvář! Starý zákon ( Ž 67,2n,7b.8)
Rozhovor na ČT24 zde.