Ivan Langer dostal od nejmenovaného novináře esemesku s výbušnou informací. „Jsem odposloucháván, se mnou další kolegové a také politici,“ stálo zhruba podle Langra ve zprávě. Jako ministr vnitra měl udělat jedno, mlčet a požádat o mlčení i dotyčného novináře. Není nic jednoduššího, než si odposlechy prověřit, zejména pokud je zadala Inspekce ministra vnitra a pokud prošly oficiální cestou. Ověřit si, kdo z novinářů a politiků je odposloucháván, by stálo tak dva dny práce. Pak už by měl Langer jistotu. Mohl by předstoupit před veřejnost a říct, že Paroubkova vláda zneužívala svou moc. Tady jsou důkazy, podávám trestní oznámení. V případě, že by se zpráva ukázala lživou, prostě by mlčel. Šlo by prostě o další fámu.
Velké ucho Je vůbec možné, aby se něco podobného dělo? Ale je. Zejména jestli odposlechy souvisejí se skutečnou zprávou plukovníka Kubiceho. Ta zpráva nebyla pro sociální demokraty příjemným čtením. Bylo v ní příliš mnoho indicií, které spojeny s dalšími informacemi, uveřejněnými v tisku, říkaly, že za vlády sociální demokracie - řečeno slovy Jana Kubiceho - organizovaný zločin skutečně prorůstal do státní správy. A šlo to až do nejvyšších politických míst, dodáváme za plukovníka.
Bylo by tedy v logice věci, kdyby se vládnoucí strana snažila zabránit dalšímu prověření takových informací všemi možnými způsoby, i těmi, které si pamatujeme z totality.
Je otázka, zda se to skutečně stalo. Jestli se našli soudci, kteří musejí povolení k odposlechům podepsat. Jestli se našli policisté riskující kariéru, protože požádat o takové povolení v povolebním čase, kdy není jasné, kdo bude vládnout, je opravdu šílené. Odposlechy se uchovávají, nebo aspoň záznamy o nich. Každému by bylo jasné, že to může brzy prasknout. Fakt je, že řada novinářů, hlavně těch, kteří se účastnili jednání poslaneckého výboru pro obranu a bezpečnost, který Kubiceho zprávu projednával, a pak o tom psali články, byla svými zdroji v policii upozorňována, že mohou být odposloucháváni. Touha sociální demokracie zjistit, kdo Kubiceho zprávu pustil do éteru, byla opravdu velká. Ale nikdy neexistoval o napíchnutých telefonech žádný důkaz.
Všechny informace, ať už Kubiceho, jiných policistů, ale hlavně novinářů, o prorůstání organizovaného zločinu a státní správy, o podezřeních na korupci ve státních zakázkách, neprůhledných operacích se státním majetkem jsou příliš závažné na to, aby si s nimi politici zahrávali. U Paroubka a dalších vládních politiků - nejen z jeho strany - se to v minulých měsících stalo jakýmsi folklorem a výrazem obrany lidí, zahnaných tíhou indicií do kouta. Ale Ivan Langer patří do nové vládnoucí garnitury a přistoupil na hru, která není důstojná závažnosti situace. Pouští se na tenký led, naznačuje něco, co není jisté, a dělá z věci guláš. Paroubek mává papíry a mluví o spiknutí policie a novinářů, které jej mělo dehonestovat. A Ivan Langer dělá totéž, což jsme opravdu od nové vlády nechtěli.
Suchá fakta jsou důležitější než emotivní podezření. Když říká Petr Nečas, že už dlouho mluví do telefonu opatrně, váží slova, protože má strach, že by mohl být odposloucháván, dá se mu to věřit. Ale jako ministr nesmí něco podobného vyslovit, má jednat, žádat od kolegy Langra prověření, nápravu, analýzu. Třeba by za krátký čas zjistil, že se bál neoprávněně. Langer tu není od toho, aby vyslovoval domněnky a zahrával si s vážnými, pro tuto zemi smrtelně důležitými věcmi. Má podřízený policejní sbor motivovat k prověření všech podezřelých indicií. Jeho výstup by měl veřejnost varovat, nebo uklidnit, ale ne znepokojit. Bohužel přesně to udělal.
Langer a nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká slíbili, že do týdne předloží výsledky vyšetřování. Opravdu není nic jednoduššího než zjistit, kdo z politiků a novinářů byl odposloucháván. Ale známe to z minulosti. Odhad je, že do týdne nám státní zastupitelství sdělí, že nikdo nebyl odposloucháván protizákonně. Nic víc, třeba vyšetřovatelé narazí na pár jmen, ale přece šetření úniku informací z Kubiceho zprávy je naprosto zákonné, a tím jsou zákonné i odposlechy. I kdyby do nich spadli novináři.
zástupce šéfredaktora Respektu