Dlouhá léta stínový a pak krátce i vládní ministr financí vysloví na pražském ostrůvku ostrý nesouhlas s vládní reformou financí a předloží svůj model, jehož hlavním bodem je nižší než devatenáctiprocentní, snad dokonce původně slibovaná patnáctiprocentní rovná daň - a to bude patrně vše. Možná se dočká pochvalného mručení, ba i sporadický potlesk se snad ozve, jenže to bude slabá náplast na jeho ponížené ego. Pan Tlustý, zdá se, jako by zapomínal, že jeho mateřská organizace nejenže ve volbách nezískala nadpoloviční většinu, a tedy musí přizpůsobit svůj program koaličním partnerům, ale že ani vládní koalice nemá žádnou většinu, takže se její plán musí řídit i požadavky dvou bývalých sociálních demokratů - budou-li jaké, samozřejmě.
Pod tváří zarputilého bojovníka za Modrou šanci a za ty jedině správné reformy se však skrývá i něco jiného, o čem běžný volič mnohdy nemá ani tušení.
Vlastimil Tlustý totiž pochází ze zhrzené středočeské organizace ODS, kterou spolu s její pražskou kolegyní Topolánek odmítl pustit do vlády, ani jejím členům nenabídl zaujetí významnějších postů ve státní správě. Možná to byl od něj počin spíš intuitivní, každopádně se jednalo o krok velmi rozumný. Zejména ta pražská organizace je prolezlá korupcí až po špičky věží svatovítské katedrály a straníci napojení na zdejší mocenské (nechceme-li říct rovnou mafiánské) struktury by mu ve vládě rozhodně neprospěli, spíš naopak, protože zájmy své a svých obchodních přátel by upřednostnili před potřebami celorepublikovými, potažmo vládními.
Pan Tlustý tedy svou revoltou bojuje za zájmy organizace středočeské a pražské (dík magistrátním praktikám těsně svázané s ČSSD), ale i za zájmy Pavla Béma, toho času pobývajícího mimo republiku. Primátor Prahy si totiž zuby na křeslo předsedy ODS brousit nepřestal, jen využil dvouměsíční nepřítomnosti, aby se mohl po návratu objevit jako úspěšný politik-sportovec a - padne-li reforma - na podzim se znovu pokusit o post nejvyšší.
Vzdá-li Topolánek svůj boj, bude pro Béma velmi snadné jej nahradit. Vzhledem k tomu, že k předčasným volbám chybí vůle na obou stranách politického spektra a jejich dosažení pomocí "neprohlasování" nějakého zákona je možností zcela chimérickou, nezbude panu Bémovi nic jiného (aspoň tak nám to vysvětlí a mnozí mu to uvěří), než sáhnout po velké koalici.
Jiří Paroubek bude s takovým řešením víc než ochotně souhlasit - napraví svou pošramocenou reputaci a konečně dovede stranu do vlády a zároveň se uskuteční sen mnohých pražských občanských i sociálních demokratů: pokračování společné vlády nejen pouze na pražské, ale nyní už na celostátní úrovni. A Vlastimil Tlustý by v měl takové vládě křeslo ministra financí bezpochyby jisté...
Jenže Pavel Bém se bude po návratu nejspíš dost divit. Řada státních institucí už mezitím dostala do čela jiné osobnosti a ty nejsou navázány na struktury hlavního města. Ač jsou tito lidé často členy pražské ODS, byli vůči Bémovi i celému jejímu vedení v opozici. Půjde-li pak do tuhého, možná se začnou objevovat nejrůznější dokumenty a fakta o jejich předchůdcích. První vlaštovkou bylo zrušení zmanipulovaného prodeje horské chaty České obchodní inspekce a zveřejnění absence plateb za její pronájem.
Rozhodně bychom se tedy panem Tlustým neměli nechat zmást. Jde mu o mnoho a nějaká daň je přitom tím nejmenším, slouží spíš jako zástěrka pro vnitrostranický boj. A tak je docela možné, že léto v Praze bude horké - a nebude to globálním oteplováním.