Kdyby snad měli čeští centrální bankéři málo rádců, nabídli jim v úterý svoje služby i tři nejvyšší ústavní činitelé - prezident republiky a předsedové Senátu a Poslanecké sněmovny.
O jisté kompetenci Miloše Zemana by řeč být mohla, v přerod pánů Štěcha a Hamáčka v měnové experty ale může věřit jen ten nejbytostnější optimista.
Když všichni tři vyzvali bankovní radu České národní banky, aby zmírnila tempo v intervencích a aby nelpěla na sedmadvacetikorunové hranici k euru, chtěli zřejmě udělat radost hlavně svým voličům.
Snad každý, kdo jsme letos vycestovali za hranice, jsme si poplakali nad rychle mizejícím kapesným. A tak nám oddaní politici posvítili na viníka.
Česká národní banka spustila devizové intervence, tedy prodej korun a nákup cizích měn, v listopadu 2013, prý kvůli obavě z deflace. Držet kurz nad 27 korunami jí ale pomáhá i trh. Její počínání kritizují mnozí ekonomové, tu a tam na ni též vystřelí nějaký ten levicový i pravicový politik. Nyní intenzita palby zesílila.
Tak trochu si zato může bankovní rada sama. Její členové, zhusta jmenovaní ještě Václavem Klausem, se také svými výroky rádi občas vydávají do jiných oborů, zejména do politiky. S největší chutí pak vedou debaty o euru a jeho přijetí Českou republikou, jakkoliv se jedná o téma bytostně politické, v němž by měla mít za prvé jasno vláda a za druhé opozice.
Přesto není dvakrát šťastné, když jim politici oplácejí stejnou mincí. Nechť je o kursu koruny a bankovních intervencích vedena zevrubná expertní debata, poslanci a senátoři by však měli vyměnit rychlé laické glosy za sofistikované stanoviska svých odborných poradců.
Do boje o korunu přitom patrně zasáhne i smíchání záměru bankovní rady ukončit režim devizových intervencí nejdříve až v druhé polovině roku 2016 s výběrem nových centrálních bankéřů prezidentem Zemanem.
Jakkoli si prakticky názorově jednobarevná bankovní rada zaslouží naředit, mohlo by být ošidné prudce otočit kormidlem z jedné strany na druhou.
Ukazuje se, že silné politikum představuje jak měna, tak samotná bankovní rada. Za Václava Havla byla skládána pestře a její představitelé byli zdrženliví. Ta doba je však nenávratně pryč. Také proto má smysl vládní iniciativa podmínit prezidentův výběr členů bankovní rady ČNB souhlasem dalšího ústavního aktéra – Senátu, stejně jako tomu je při jmenování ústavních soudců.
Lze jistě namítnout, že vstup senátorů do hledání bankéřů politizaci ještě vyhrotí. Jenže Senát je kolektivní orgán a musí se pídit po konsensu. To je užitečná náplast na autokratické rozhodování jediného politika - prezidenta, který je nadto ze své funkce ústavně neodpovědný.
Kromě toho je hlava státu volena přímo. Bez politických stran se obejde, bez peněz na kampaň ovšem nikoliv. Co kdyby v budoucnu přispěchala nějaká velká finanční skupina s nabídkou podpory kandidáta výměnou za zajištění vlivu na ČNB, nejlépe prostřednictvím bankovní rady?
Když už nelze národní banku odpolitizovat, je nutné aspoň zajistit, aby byla obsazována transparentně, za vzájemné kontroly ústavních činitelů.
Existuje ale ještě jedna možnost: nebránit se euru a valnou kompetencí co nejdřív převést do Frankfurtu nad Mohanem. Na tamní Evropskou centrální banku čeští politici tak snadno nedosáhnou.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus