Cílem státního zastupitelství a policie nesmí být sebeprezentace
Předpokládám od čtenářů tohoto serveru vyšší míru inteligence, a proto se v souvislosti s monster akcí označovanou jako zásah na lobbisty a politiky pokusím věnovat tomu, co je méně samozřejmé, nebo lépe řečeno méně zřejmé, ale odhaluje zjevnou chybu v jednání policie a státního zastupitelství. Chybu, která nemá povahu jednorázového porušení a která je chybou systémovou. Chybu, která má kořeny v přebujelém socialistickém uvažování o výkonech státní správy. Krátce na tomto místě předestřu, že dosavadní zásah, obvinění, způsob veřejné prezentace a celý výkon policie i státního zastupitelství považuji za špatný, ne-li zrůdný.
Ovšem s chladnou hlavou je potřeba se pustit do analýzy, kterou v podstatě v hrubých rysech načrtl, a to bez jakéhokoliv priorativního nádechu, současný génius české politiky ministr financí Miroslav Kalousek. Když komentoval probíhající zásah policejních orgánů, tak zmínil příhodu, která se týkala přímo jeho, situaci, v níž sedm policistů v čele s podplukovníkem, samozřejmě ozbrojených a v civilu, dorazilo na ministerstvo financí, kde provedlo nejzásadnější policejní operaci – okopírování si jednoho listinného dokumentu. Když Miroslav Kalousek odtušil, že se jedná o nejdražší poštu na světě, měl hlubokou pravdu. Poukázal správně na neefektivní policii a její výkony řízení byrokratickou metodou sovětského typu, kde efektivní tým nahrazuje masa. Místo uvážlivého postupu, používání velké míry lidských zdrojů. Nasnadě je tedy plýtvání státními penězi, malá efektivita postupu, potřeba soustředit se na zaměstnání osob, které zaměstnávám, tedy vytváření práce na úkor soustředění se na plnění úkolu, pro který policie je. Mnohem závažnější výtku vyslovil před dvěma týdny, ještě v době, kdy o dnešní aféře nebylo ani vidu či slechu, tehdy kritizoval vrcholné představitele policie a mířil přitom právě na šéfa útvaru boje s organizovaným zločinem pana Šlachtu. Pozastavil se nad tím, že policejní akce na něj působí primárně jako sebeprezentace dotčených policistů a nikoliv jako práce úředníka, který by měl sloužit sám, správně připomněl, že popularita, jak sebekriticky dodal, aktuální nepopularita, tedy zrcadlení vztahů k veřejnosti je výsadou a doménou politiků. Politici mají být oblíbení či neoblíbení, volení nebo u voleb propadat, rozhodně tak však nemají působit vrcholní představitelé policie.
Do výkonu státní správy se dostal prvek oblíbenosti u veřejnosti v míře, která je nepřípustná, vyhovující nejnižšími lidskému pudu, že za všechno můžou ti nahoře, ti špatní politici. Ano, i já si myslím, že značná část naší politické reprezentace je spolek hodný z intelektuálního hlediska spíše do špatné komedie než na tvorbu zákonů a řízení země. Nicméně oni jsou volení politici, a volený politik je ten, kdo tvoří. Není tomu tak u státního úředníka, který má spravovat. Obávám se, že není třeba čekat, až absurdní aféra dnešních dnů dojde svého konce, je třeba se ptát už dnes a čím dál tím naléhavěji, jak se řeší efektivita, zdali neslouží akce policie k sebeprosazování její popularity. No a na závěr moje myšlenka, kterou jsem již několikrát vyjádřil ohledně korupce v politice, nepřípustná je taková, korupce, kterou dojde k obohacení jednotlivce, který si ukradne ze svého to, co veřejné jest, pouze a výlučně pro svoje. Všechno ostatní je politický handl, který má sice úroveň veksláckého obchodování z osmdesátých let, ale je to politika, tak jak politika politikou byla a je. V ní je i "malá domů" přípustná, směřuje-li alespoň minimálně k zájmům celku. Hlavně však hodnocení přísluší voličům a nikoliv orgánům činným v trestním řízení.
Psáno pro Pravý břeh
Autor je advokát