MIGRACE: Proč Merkelová otevřela hranice

Tragické rozhodnutí, které rozdělilo Evropu

V těchto dnech si připomínáme smutné páté výročí od vypuknutí největší migrační vlny v poválečné historii Evropy v důsledku osudového rozhodnutí německé kancléřky Merkelové, které navždy změnilo Evropu.

Drtivá většina z nás si pamatuje toporně se usmívající tvář německé kancléřky z podzimu roku 2015 v zástupu mladých migrantů z Blízkého východu za přítomnosti jásajících pracovníků neziskovek. Scéna byla doplněna kancléřčiným zvoláním „Wir schaffen das“ (My to zvládneme). Málokdo však ví, že realita v srpnu a září roku 2015 byla poněkud jiná.

Německé bezpečnostní síly byly připraveny uzavřít hranice, poněvadž německá vláda se v září 2015 dohodla, že zastaví masu přistěhovalců na hranicích Německa. Tam byli auty a vrtulníky sváženi policisté z celé země, jak píše ve svých vzpomínkách německý novinář Robin Alexander, dokonce již stáli na hranicích, ale ke zděšení některých vydala Merkelová opačný rozkaz. Otevření hranic znamenalo faktické pozvání pro více jak milión a půl převážně muslimských migrantů, kteří se v ten moment začali valit přes Řecko a Balkán do západní Evropy.

Klíčové jednání proběhlo 12. září 2015 mezi Merkelovou a jejími ministry. Zmiňuji se o něm mimo jiné na začátku první kapitoly své knihy Mračna nad Evropou. Při tomto jednání se přítomní dohodli, že od 18,00 hodin následujícího dne se zavádějí hraniční kontroly s tím, že migranti budou na hranicích odmítnuti!

Byl dokonce napsán rozkaz k nasazení federální policie. Rozkaz obsahoval rovněž instrukci odmítat žadatele o azyl bez řádných dokladů. „Proto byli na následující ráno převeleni na hranice všichni policejní úřednici z celého Německa. Pro jejich transport byly použity autobusy a dokonce i vrtulníky,“ píše ve své knize Robin Alexander.

Jenže hned druhý den, 13. září, začali někteří úředníci mimo ministerstvo vyjadřovat obavy. Tehdejší ministr vnitra Thomas de Maizièr volá Merkelové, ta ale nepřijímá žádné rozhodnutí, naopak požaduje po ministrovi vnitra slib, že uzavření hranic obstojí před soudem a že se neobjeví žádné veřejně obtížně obhajitelné obrázky z nasazení policie proti uprchlíkům.

Požadované záruky jí není schopen ministr vnitra ani jeho podřízení poskytnout (ani nemohou), a tak ještě ten den kancléřka Merkelová otáčí o 180° a vydává rozkaz otevřít hranice.

Pro některé je dodnes záhadou, proč Merkelová nechala otevřené hranice po tak dlouhou dobu (téměř celý rok), kdy jen do Německa přichází statisíce neprověřených migrantů z Blízkého východu, kteří změní složení obyvatel a zásadním způsobem naruší integritu země.

Někteří konspirátoři v této souvislosti mluví o kancléřce jako o loutce v rukou globalistů nebo tajných stoupenců Kalergiho plánu na míšení ras. Jenže realita je poněkud prostší. V případě Merkelové nešlo o vroucí lásku k uprchlíkům ani o slepé plnění tajných rozkazů, jí šlo o moc, o udržení moci.

Podíváme-li se na politickou dráhu této bývalé svazačky, po celá léta vše přizpůsobovala udržení moci. Její tehdejší rozhodnutí mělo jen jedinou příčinu, nepoštvat proti sobě média. Tento styl ji provází v roli kancléřky celá léta, z původně konzervativní CDU se pod jejím vedením stala levicově středová pokrokářská strana kopírující v některých tématech dokonce extrémní levici (klimatická, gender agenda, sňatky osob stejného pohlaví atd.). Merkelová nikdy neměla a nemá žádné politické vize ani zásady, vsadím se, že pokud by média v Německu opěvovala komunismus s třídním bojem (místo buržoazie dosaďte pravicové živly), Merkelová ho bude srdnatě prosazovat. Dnes už ho vlastně prosazuje, jenom ne ten rudý, ale zelený.

Ale zpátky do září roku 2015: německá média v té době rozjíždějí (úplně všechna!) hysterickou kampaň na pomoc domnělým uprchlíkům ze Sýrie, každý den probíhá mediální masáž zobrazující trpící malé děti spolu s jejich matkami. Realita je však jiná, k násilí dochází už mezi samotnými migranty, jak je zobrazeno na tomto videu z řeckého ostrova Kos:

V citovém vydírání jsou média ochotna zajít tak daleko, že se neštítí ukázat utonulé dítě na pláži jednoho z řeckých ostrovů a obviňovat Evropany z podílu viny na tomto zločinu. Při své agresivní kampani média lžou, manipulují s fakty, obviňují a přicházejí s kategorickým požadavkem otevření hranic. Merkelová jim vychází vstříc a tím Evropu uvrhá do příští libanonizace. Porušuje tak Dublinská pravidla a upřednostňuje populismus před bezpečností svých obyvatel.

Stává se tak symbolem politické zbabělosti, nikoliv humanity, jak dodnes slyšíme ze strany některých mainstreamových médií v Německu i jinde v Evropě.

Poučila se Evropa a její vedoucí špičky z migrační krize? Katastrofa!

V souvislosti se smutným pětiletým výročím vyvstává kardinální otázka, co udělalo Německo, vedení EU a s ním celá Evropa pro bezpečnost Evropy, aby se nemohla opakovat další invazní vlna?

Odpověď je bohužel skličující. Německé, bruselské a téměř všechny západoevropské elity se od té doby vůbec nepoučily. Stále vidí v nelegálních migrantech oběti, nikoliv hrozbu, stále vidí bezbranné jednotlivce, nikoliv jedince s rozdílnou kulturou a vnímáním hodnot, kteří mají potenciál celou Evropu destabilizovat a v několika příštích desetiletích ovládnout.

V důsledku toho se nepřijaly žádné zákony, které by tvrdě trestaly nelegální překročení hranic. V legislativním rámci velké nic. Naopak se přijaly nejrůznější migrační a uprchlické pakty, které Evropu ještě více svazují v obraně vůči nelegální migraci, a vytvářejí tak ideální podmínky pro vznik další migrační vlny.

Zkušenosti z řecko-turecké hranice v březnu 2020 ukázaly, že řecká vláda musela porušovat stávající legislativu, pokud se chtěla účinně bránit další invazi:

Nezapomínejme také na existující pátou kolonu politických neziskovek v Evropě. Proimigrační NGO od roku 2015 posílily svou moc takovým způsobem, že jejich právníci žalují každého, kdo si dovolí aktivně hájit Evropu před nelegální migrací.

Nejkřiklavějším případem je trestní stíhání Mattea Salviniho,bývalého ministra vnitra Itálie, který odmítl ve funkci ministra vnitra přijmout lodi neziskovek do italských přístavů, nebo další případ trestně stíhaného kapitána italské lodi, který se provinil tím, že 50 km od břehů Libye si dovolil migranty zavézt zpátky na libyjský břeh místo toho, aby je pašoval do italských přístavů (asi 350 km)!

A co na závěr?

„Wir schaffen das, ale jen bez Merkelové a jí podobných.“

*****************************

Kniha Mračna nad Evropou nyní v prodeji se superslevou.
Krátké video s ukázkami ZDE