Samci jsou odedávna popudliví a hájí urputně svá teritoria. Už jako zvířata však dodržovali jistá pravidla a k vážným zraněním a smrti docházelo zcela výjimečně. Poražený a slabší prostě stáhl ocas a zmizel. To se však změnilo s nástupem inteligence druhu Homo sapiens, který přišel na to, že mrtvý sok už potíže dělat nebude. I tak armády rytířů zprvu zápolily někde za vesnicí podle jistých pravidel. Poražený odtáhl, vítěz pohřbil mrtvé a obsadil území. Hrůzy obou světových válek a moderní vynálezy, včetně jaderných zbraní však situaci vyhrotily natolik, že se lidstvo vyděsilo a tři čtvrtiny století ho to drželo na uzdě. Ne, že by se nebojovalo vůbec, ale byly to vždy lokální konflikty, které měly velmoci pod kontrolou.
Dnes se ale mezinárodní situace rapidně zhoršuje, jako by všem otrnulo, když generace, která zažila všechny ty hrůzy, vymřela. Postupně padá jedno stabilizační tabu za druhým. Začalo to rozpady států, byť často uměle vytvořených. Padla i nemožnost změny hranic viz Kosovo, Krym, Abcházie či Jižní Osetie. Expanzi vojenskou dlouho nahrazovala expanze ekonomická pod pláštíkem globalizace. I ta však dovede být nelítostná. Přímou vojenskou agresi nahradily anonymní kybernetické útoky a hybridní války, ve kterých bojují muži v neoznačených uniformách. Letos k tomu přibyl i fenomén „speciální vojenské operace“, zakrývající přímou agresi.
Kdysi se války a nepřátelství vyhlašovaly. Nemám tě z nějakého důvodu rád a budu s tebou bojovat. Dnes se udeří zákeřně s fenoménem překvapení. Čím větší podpásovka, tím účinnější. Bojuje se potravinami, energiemi, technologiemi a v provázaném světě je to velmi účinné. V této souvislosti mě velmi vyděsila zatím ne příliš medializovaná zpráva o útocích na plynovody Nord Stream 1 a 2 a rozsáhlých únicích zemního plynu na hladinu. Ať už to provedl kdokoliv, je to další prolomení tabu. Nic na tom nemění fakt, že tyto plynovody nebyly v plném provozu. Teď už stačí, aby jiná skupina zaútočila na plynovody, které přivádějí plyn do Evropy ze Severního moře a aby pár tankerů se zkapalněným plynem najelo na „zbloudilou“ námořní minu. Pak si budeme i my vařit v kabátech a rukavicích před paneláky na ohništích, jako v částech Ukrajiny.
Setrvačnost pocitu normálnosti je v rozsáhlé společnosti velká, ale trend je znepokojivý a neúprosný. Situace se mění zprvu jen pomalu a pak stále rychleji. Sociopatičtí vůdci na obou stranách konfliktu nejeví snahu o jeho utlumení a hledání kompromisu. Při tom je jasné, že rusky mluvící občané, žijící ve východní části Ukrajiny, tam nejsou spokojeni a že Putin vojenskou agresí prolomil další tabu. Západ, který má sám své problémy, opatrně lavíruje a drží Ukrajinu nad vodou. Situace ale nemá snadné řešení. Vojenské vítězství Ukrajiny, včetně na Krymu, by vedlo patrně k použití taktických jaderných zbraní a zahnat do kouta majitele největšího jaderného arzenálu by ohrozilo svět. Stejně tak obsazení Ukrajiny Ruskem by přivedlo oba tábory na přímý dotyk a zvýšilo napětí ve světě. Navíc by povzbudilo Čínu ve snaze ovládnout Taiwan. Je stále jasnější, že konflikt nemůže skončit vítězstvím jedné ze stran, ale musí nastoupit jistý kompromis, umožňující aspoň zdánlivě zachovat tvář. A toho se všichni bojí. Nakonec to stejně zbude na jednání mezi USA a Ruskem.
Mír v Evropě trval mnoho krásných i obtížnějších dekád. Nenechme si ho vzít. Podobně jako při rozvratu manželství to nikdy není jen černobílé a pak jednomu vybuchnou saze. Tlačme politiky, ať ovládají svůj testosteron a dávají přednost jednání a spolupráci. Bude to ku prospěchu všech.