BEST OF HYENA: Pomocník

Bylo nutno ostříhat (sestříhat) skalník. To je keř, který roste jako blázen, a tudíž je třeba ho držet u huby. Stříhám ho dvakrát, třikrát za sezónu. Nora mi pomáhá. Lehne si k němu a já musím chodit kolem a obkračovat ji. Nejraději pak leží v osekaných větvičkách. Jsou měkké a příjemně voní.

Když pak hráběmi shrabuju větvičky, musím to dělat nadvakrát: kolem Nory a pak pod Norou. Já nevím, co bych si bez té pomoci počal. Možná bych skalník ani nestříhal a byl by dnes velký jako Žižkův dub.

Co by sis beze mě počal?

Nedůslednost? Ne. Důslednost

Je docela horko, v pondělí bylo dokonce hodně horko. Při návratu z procházky jdou pejskové důsledně po stinném chodníku. To je samozřejmě v pořádku a stejnou strategii volím i já.

Včera ale jdeme a najednou Nora, že půjde po sluníčku. Prostě, přešla ulici na osluněnou stranu. Co to, divil jsem se.

Brzy to bylo jasné. Na druhé straně ulice je parcela a na té parcele roste jabloň. No a na chodníku se válejí jablka. Nora si pro jedno došla, aby zahájila pravidelnou hru o jablko: přinese mi ho, musím do něj kopnout, jablko se kutálí, ona ho doběhne... a to až k našim vrátkům.

Důsledně.

Potvory nevděčný

Ne, nejde řeč o našich pejskách.
Ljuba krmila kočky, celý týden, když naši kamarádi byli na dovolené. To vždycky přišla k nim do domu a kočky v počtu dvou se seběhly a kroutily se kolem ní a vítaly ji a pak se mazlily a lísaly se.
Tuhle tam byla na návštěvě. Kočky tam byly. Sotva se po ní ohlédly. Tohle je kdo? Co tady otravuje? Ať jde pryč, dávaly najevo.

Je pokoseno!

V sobotu jsem byl na kurzu kosení kosou, kurz pořádá společnosti Vianatura v obci Skryje. Pokud vás to zajímá, mrkněte se na to, dokud se z toho nestane nějaký módní blázinec. Teď je to v pohodě, je to společenství milých chytrých lidí, kteří mají rádi přírodu a chtějí se naučit kosit.

Vybaven znalostmi napochodoval jsem na trávník před barákem. Šla se mnou Nora, ta mě vždycky doprovází, když něco podnikám. Musím říci, že tentokrát jsem byl ostražitý stejně jako ona. Pes a kosa, to opravdu nejde moc dohromady. Mohla odejít, ale nechtěla mě opustit v těžké chvíli prvního kosení v mém životě. No a já jí nechtěl ukosnout hlavu.

Dopadlo to dobře, premiéra se odbyla bez chybičky. Trávník je arciť jiný než po rotační sekačce, je takový proužkatý. Pes zůstal v integrálním stavu. Nastaly deště, ale až přestanou, vypravím se na naši louku. Dva tisíce metrů volají… Hergot, je to možný???

Na fotce poznáte, že se sekalo růčo.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena