Neviditelný pes

PŘÍBĚH: Místa, na nichž stály domy

diskuse (11)

Minulost je všudypřítomná, napsal kdysi jeden filozof. Nedávno jsem při pobytu na chalupě byl na večerní procházce. Při cestě kolem místního kostela mě oslovil muž, kterého znám spíše z vidění hodně přes dvacet let. Za tu dobu jsme se při setkání zdravili a sem tam prohodili nějakou zdvořilost. Nic víc.

Tentokrát mne sám oslovil - jestlipak víte, na jakém místě stojíme? Víte, co tu bylo kdysi?

A tak jsem si vyslechl příběh starý sedmdesát let. Na onom místě stával malý domek, v němž bydleli asi třicetiletí manželé. Oba byli od narození hluchoněmí, děti neměli a ke skromné obživě jim stačila výroba kartáčů pro potřebu občanů městečka. Ti jim pochopitelně platili více, než museli. A paní že prý byla velice krásná.

Oba manželé vzhledem k svému postižení jen horko těžko chápali, co se pár let před válkou a během ní v našem pohraničí vlastně děje. Ze stejných důvodů nemohli také pochopit, proč v jeden květnový podvečer roku pětačtyřicátého k nim do domu vnikli čtyři vojáci Rudé armády a mladou paní jeden po druhém znásilnili.

I hluchoněmí mají právo na důstojnost. Oba manželé neunesli tíhu potupy a ponížení. Muž pomohl ženě s oprátkou a ta zůstala viset mrtva na půdním trámu. Sám pak zatopil v kotli a vsoukal své tělo do rozšířeného komína v přízemí. Předtím však zapálil dům. Za chvíli z něj zbyly jen trámy.

Sousedé vynesli z trosek část ohořeného těla ženina bez hlavy a jejího muže museli těžce dobýt z komína, který zůstal trčet uprostřed trosek. Můj vypravěč stál tehdy v hloučku kluků starých jako on - chodil do druhé třídy.

Proč jste to nikdy nikomu nevyprávěl? A kdo by to chtěl slyšet, prosím vás. Jsem dnes již asi jediný, kdo to viděl a kdo si to pamatuje. Lidé by ale měli vědět, že i na tomto místě stával dům. Že v něm bydleli lidé s nelehkým osudem.

Měl pravdu. Je to takové prázdné místo u silnice před farním kostelem v jedné pohraniční obci. Z dobových fotografií víme, že kdysi kousek dál stávala církevní škola. Že byl vedle ní ještě dům, to není na fotografii vidět.

Ano, vím. Zejména pohraničí je plné událostí z jednoho či z druhého břehu. Existují již dávno v klidu vedle sebe, a pokud se některá z nich nestane předmětem demagogie, budou tak existovat dál.

Avšak některé domy jsou plné příběhů, všechny pak mají svou minulost. I ty, které již dávno nestojí. A ta, jak napsal onen filozof, je všudypřítomná. Jenom jí musíme umět citlivě naslouchat.

zpět na článek