HISTORIE: Učitel, který probouzel...

BŘEZINA Jan (1860-1932) Obec Dobratice najdeme nedaleko známého poutního místa na vrcholu Malé Prašivé. V roce 1640 zde nechal hrabě Jiří z Oppersdorfu postavit kostel svatého Antonína Paduánského, jako upomínku toho, že vyvázl živý ze střetu s rozzuřeným jelenem. Pár let poté se kostel i s okolím stal značně navštěvovaným poutním místem Moravy a Slezska. Kdy byly Dobratice přesně založeny, nevíme, ale již v polovině třináctého století písemné prameny zmiňují vévodskou ves Domaslau (Domaslavice).

V Dobraticích se v rodině domkáře a zedníka Františka Březiny narodil 18. 5. 1860 syn Jan. Později se rodina rozrostla o dalších osm dětí. Kulturní a společenský rozvoj Dobratic v době Janova dětství a dospívání, velice silně ovlivnil jeho další budoucí počínání. Deset let před jeho narozením se stal prvním voleným starostou obce Ondřej Tvrdý, po němž starostenské křeslo převzal v roce 1964 syn Josef a spravoval obec plných následujících padesát let. Jedním z prvních činů prvního dobratického starosty Ondřeje Tvrdého, bylo založení školy. V tomto směru měl vynikajícího spojence v domaslavickém faráři P. Filipu Habernalovi (1808-1868). V nedalekých Domaslavicích byla škola již od roku 1679, avšak dávno již kapacitně nestačila. Výsledkem všeho bylo to, že již od roku 1851 s povolením opavského místodržitelství byl úředně stanoven učitel pro obce Dobratice, Bukovice a Šprochovice. S tím, že byl ve své činnosti podřízen P. Filipu Habernalovi.

Vyučování v pronajaté chalupě se moc nesvědčilo. V roce 1855 koupila obec opět z iniciativy starosty Ondřeje Tvrdého zahradnický grunt čp. 46, v němž byla zřízena škola. Do té začal chodit také Jan Březina. Zažil ještě stavbu nové školy – ta byla postavena v letech 1870-1871 již na popud starosty Josefa Tvrdého, na pozemku školy stávající. A stojí tam dodnes.

A ještě jedna věc ovlivnila život malého Jana. Dobratice patřily k farnosti domaslavské a jejich snem bylo, aby obec měla vlastní kostel. Věděl o tom také P. Hebernal. Zprvu navrhoval postavit pouze kapli. Měl obavy, zda obec sežene na stavbu peníze. Starosta Josef Tvrdý si ale prosadil kostel. Také zajistil prostředky a v roce 1863 bylo započato se stavbou kostela, který byl o dva roky později dokonce již vysvěcen. Po následné výstavbě farní budovy, dostaly Dobratice v roce 1868 i svého prvního faráře. Byl jím P. Martin Jiřičný, který zde sloužil od 22. listopadu 1868 do 1. května 1877.

Bohužel, počátkem téhož roku, dne 27. února 1868 zemřel místecký rodák, domaslavický farář P. Filip Habernal. O dva dny později byl dle svého přání pochován na dobratickém hřbitově. U tohoto skvělého muže musíme poznamenat, že jemu také vděčí za svůj vznik dřevěný kostel Panny Marie na Gruni. Vše začalo tím, že v roce 1773 místní pasekář Šimon Tomeček umístil na formanské cestě ze Slezska na Slovensko na kamenný podstavec sošku Panny Marie. Později se zde scházeli věřící z obou stran hranice. V roce 1847 na tomto místě nechal borovský kaplan Jan Špaček postavit z desek jednoduchý přístřešek s tím, že by zde mohl jednou vzniknout kostel. A právě ve své závěti na tento kostel P. Habernal pamatuje. Chtěl tak podpořit snahu svého spolužáka P. Jana Špačka. A tak od roku 1868 přicházely na konto budoucího kostela výnosy ze dvou lánových polí v Domaslavicích, tak jak určil jejich majitel P. Hebernal.

Prvním učitelem Jana Březiny byl František Švehelka, který v Dobraticích učil v letech 1857-1872. Spolu s P. Martinem Jiřičným se jednoznačně shodli na tom, že talentovaný a nadaný hoch Jan, by měl studovat dále. Otec souhlasil a Jan Březina vyjádřil přání stát se učitelem. Viděl sám, co může v životě obce udělat dobrý učitel, nebo i kněz, což byl v té době vlastně také učitel. A tak Jan Březina nastoupil na německý Učitelský ústav v Těšíně, který absolvoval roku 1879. Roku 1884 nastoupil jako správce jednotřídní obecné školy na Morávce ve Vlaském, kde vyučoval plných čtyřicet let. S horskou obcí Morávkou je spojen celý jeho život.

Morávka měla první školu vedle kostela na Pražmě již v roce 1761, později vznikaly od roku 1842 další školy. První vznikla právě v roce 1842 na Úspolce, jako jednotřídka pro 200 žáků. V roce 1876 byla postavena zděná jednotřídka v Morávce-Vlaské, avšak již od počátku nestačila, pozdější přístavba zajistila čtyři samostatné třídy. Ale ještě když sem nastoupil učitel Jan Březina, musel někdy zvládnout najednou i 300 žáků. Začínající kantor neměl práci rozhodně lehkou, navíc se občas setkal i s nepochopením ze strany občanstva, přesto vyhledával práci pro veřejnost.Roku 1896 stál u zrodu první veřejné knihovny v Pobeskydí. Knihovna vznikla za účinné pomoci zemského poslance a českého vlastence Věnceslava Hrubého. Jan Březina provedl evidenci knih a knihovnu poté spravoval. V prvním roce svého fungování měla 395 svazků. Jan Březina byl rovněž členem české vlastenecké organizace Matice osvěty lidové ve Slezsku. Roku 1898 podnítil Jan Březina vznik Spořitelního a záloženského spolku v Morávce, jehož účetním byl až do své smrti roku 1932. Tento peněžní ústav – záložnu, lidově Raiffeisenku, přivedl k netušenému rozkvětu. Se svým kolegou učitelem Josefem Leharem (rodákem z Rovenska u Litovle, pozdějším nadučitelem v Janovicích, +1913) založili roku 1896 na Morávce český sbor dobrovolných hasičů – nejstarší v Hasičské župě pobeskydské.

Roku 1909 stojí Jan Březina spolu s raškovickým starostou Josefem Adámkem a učitelem Leopoldem Řehákem u počátků rozvoje turistiky na Morávce. Tato trojice mužů poté tvořila vedení nově založeného turistického spolku „Podbeskydské jednoty slezské“. Jan Březina byl také dlouholetým členem místního hospodářského spolku. V rámci této činnosti se snažil hospodářsky a finančně pomoci obyvatelům horské vsi Morávky. Spolu s dalšími vlastenci se snažili podpořit zdejší pletařskou - strojovou a domácí výrobu. Výsledkem těchto snah byla výstava pletařského zboží i ženských ručních prací v obci, která proběhla o prázdninách roku 1897. Jan Březina byl všestranně veřejně činný, ve svém soukromí však nadmíru skromný. Jedinou zálibou při náročné práci mu byla hudba, zpěv, zahrada, knihy a časopisy. Již ve vysokém věku se sám začal učit angličtinu a hře na violoncello. Spolu s kolegou Josefem Leharem, se svými žáky a učiteli z Pražma a z Krásné byli členy smyčcového hudebního sdružení, které vystupovalo pro letní hosty. Se svojí ženou Marií, rozenou Chládkovou, dcerou drážního dozorce v Bašce (její rodina pocházela ovšem až dalekého Rajhradu u Brna), vychovali na Morávce pět dětí. V kulturní a osvětové práci pokračoval v Dobré a ve Frýdku jeho syn Gabriel Březina a na horských školách jeho zeťové - učitelé Antonín Pasírbek, Jan Mojžíšek a Josef Vašíček.

Jan Březina zemřel 31. října 1932. Po celý svůj život patřil klidem váženým a všeobecně uznávaným. To zdůrazňovali dne 2. listopadu 1932 nad jeho hrobem například kněz P. Hubert Sojka, školní inspektor Alois Hrozek, ředitel českých hospodářských společenstev z Opavy František Papoušek, starosta Morávky a řídící učitel Rudolf Mucha, správce školy Alois Hojsák a učitel Karel Macura, člen Matice osvěty lidové. Na poslední cestě ho s upřímným bolem v srdci doprovázely i stovky jeho bývalých žáků a spoluobčanů. Přijely hasičské sbory z Morávky a Pražma, učitelé z okolních obcí, členové a členky mnohých spolků. Jan Březina patří k mnoha tisícům obětavých venkovských učitelů, na jejichž hodnocení je lidský jazyk velice nedokonalý. Ani nevíme, kde v lidském mozku vzniká odhodlání věrně a poctivě sloužit. U Jana Březiny se tak možná událo ve chvílích, kdy jako žák páté třídy národní školy v Dobraticích pozoroval, jak občané, včetně jeho otce, pomáhají stavět pro své děti obecní školu. O svém otci napsal roku 1932 syn Gabriel – „Neúnavná píle a pracovitost, střídmost, poctivost a smysl pro spravedlnost a právo, jakož i ve všem naprostá prostota, doprovázely ho až ke sklonku plodného svého života.“