HISTORIE: Moravský ráj Stanko Vráze

Nestává se často, abychom vzpomínali dvoustá či vzdálenější výročí narození regionálních buditelů a vlastenců. Avšak PhMr. Josef Kramář (23. června 1814 Vysoké nad Jizerou – 22. února 1895 Olomouc), jehož dvousté výročí narození jsme si letos připomněli, aktuální vzpomínku zaslouží. Tento neuvěřitelně schopný a vysoce vzdělaný muž byl znamenitým českým vlastencem, zemským poslancem (1848), jedním z prvních propagátorů české turistiky v oblasti Krkonoš, všestranně vzdělaný historik, spisovatel, knihovník, chemik a tiskař.

Josef Kramář

Nejprve byl především starostou ve Vysokém nad Jizerou, když předtím, po studiích farmaceutických ve Vídni, převzal v rodném městě od svého otce zavedenou lékárnu. Tatínek Adam Kramář ji založil rok před synovým narozením, jako vůbec první lékárnu v českém Podkrkonoší.

Vysoké nad Jizerou změnil Josef Kramář v době svého starostování k nepoznání. Když se v roce 1843 oženil s dcerou purkmistra z Libáně Marií Říhovou, netušil, že bude později starostou i v Libáni. Jako starosta ve Vysoké nad Jizerou město nejen zvelebil, ale napomohl jeho rozvoji podnikatelskému, obnově a rozmachu řemesel, o rozvoji kultury nemluvě.

Jen tak pro zajímavost. Když si občané (v době velice obtížných životních poměrů) stěžovali na vysoké ceny chleba od místních pekařů, kteří současně nedodržovali jeho předepsanou váhu, zjednal starosta Kramář nápravu velice rychle. Nechal pravidelně kontrolovat váhu chleba a jednal s pekaři o tom, zda by nemohli snížit jeho cenu tak, aby přesto neprodělávali. Nejprve to odmítli. Starosta je tedy seznámil se záměrem postavit obecní pekárnu. Toho se pekaři pochopitelně zalekli. Od té doby se ze širokého okolí jezdilo pro chleba výhradně do Vysokého nad Jizerou, ke všeobecné spokojenosti lidí i pekařů.

Ovšem, jak to tak bývá, ne vždy se úspěšní, prozíraví a poctiví lidé setkají se všeobecným pochopením. Zejména když hodlají měnit poměry tak říkajíc zavedené, či přímo zatuchlé. A tak se Josef Kramář radši vydal na cesty.

Ty nakonec ukončil v Olomouci, tehdejším „hlavním městě moravském“, celé Moravě tak ku prospěchu. Po starostování v Libáni (zde založil dodnes vedenou městskou kroniku) byl knihovníkem v Praze, později na chvíli (1866) vedl v Přerově lékárnu po bratrovi Františkovi. V roce 1870 založil v Olomouci se svým zetěm Karlem Procházkou (1840-1878) Národní tiskárnu Kramář a Procházka, která se na dlouhá desetiletí stala centrem českých žurnalistických a spisovatelských počinů.

V archivech knihoven najdeme stovky periodik a knih, které mají v rubrice vydavatel uvedeno Kramář a Procházka, Olomouc. Bylo tomu tak i dávno poté, kdy oba zakladatelé odešli na onen svět. Český novinář Karel Procházka, Kramářův zeť v roce 1878 a Josef Kramář v roce 1895. Josef Kramář sám je autorem několika knih týkajících se historie Moravy.

Svět na ně nezapomněl. Již v roce 1939 vydává Jaroslav Skrbek velmi podrobný titul s názvem „Mr. Ph. Josef Kramář z Vysokého nad Jizerou, zemský poslanec z roku 1848, vlastenec a národní buditel Moravy“.

Padesát let po smrti Josefa Kramáře, které vyšlo na rok 1945, vydává Cyril Metoděj Metelka jím upravené „Paměti vysockého lékárníka PhMr. Jos. Kramáře“. Ve stejném roce vydává týž autor knihu „Půl století od smrti nejzasloužilejšího vysockého starosty Ph. Mr. Josefa Kramáře“ a současně i Zdeněk Hájek vydává titul „Památce Mr. Ph. Josefa Kramáře (lékárník a kulturní pracovník)“. Pro úplnost je třeba připomenout, že Cyril Metoděj Metelka (22. ledna 1906 – 25. května 1993), rodák z Tříče u Vysokého nad Jizerou byl významný prvorepublikový žurnalista (Týden horských okresů severočeských), po roce 1945 se angažoval v zemědělském tisku a ve třetím odboji proti komunistům. Přes značnou perzekuci přežil velice kruté jáchymovské věznění a dožil se i roku 1989.

A tím pádem i doby, v níž se zase o Josefu Kramářovi psát mohlo. V roce 1999 vydává Jana Novotná drobnou stať „Josef Kramář a Vysocko polovině 19. století“, v roce 2010 pak v němčině: „Josef Kramář, Apotheker und Bürgermeister“. V roce 2008 vydává Josef Bílek publikaci „Libáňský starosta PhMr. Josef Kramář“.

Na autora, který podrobně zmapuje osvětovou a buditelskou činnost Josefa Kramáře na Moravě, na toho svět (nejen Morava) ještě čeká. Navíc by bylo o čem psát, protože v otcově činnosti pokračovala i jeho prvorozená dcera, manželka Karla Procházky, jejíž 160. výročí narození jsme si letos rovněž připomněli. A právem.

Miloslava Procházková

Miloslava Marie Procházková, rozená Kramářová (21. červenec 1844 Vysoké nad Jizerou - 23. duben 1923 Olomouc), byla známa jako česká redaktorka, vlastenka, autorka společenskovědních prací a také překladatelka z francouzštiny. Svými knihami se zasloužila o rozvoj turistiky na Moravě.

V roce 1886 vydala například u Karla Šolce v Kutné Hoře národopisnou knihu „O důležitosti kroje národního“, v roce 1892 pak nádherné „Illustrované pověsti Moravské“. Ty vyšly v otcově a manželově tiskárně s hezkými ilustracemi Mikoláše Alše (kapitoly O Radhošti, O Kotouči, O původci jména Kravařova aj.) V roce 1900 vydala životopisnou knihu o moravském vlastenci a buditeli P. Ignáci Wurmovi „P. Ignát Wurm ve svém životě“.

V roce 1905 vydává půvabnou knihu „Naše Bezkydy“, jejímž ústředním tématem je mimo jiné činnost léčebného ústavu Skalka v tehdejších Velkých Kunčicích pod Radhoštěm, který tehdy nesl název „Sanatorium a vodoléčebné valašské lázně Skalka“. Jeho pokračovatelem je vlastně dnes poměrně známé Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné.

Autorka se v tehdejších lázních několikrát úspěšně léčila a v uvedené knize přináší jako první autentické svědectví o tom, že při své návštěvě lázní byl jejich okolím značně uchvácen náš světový cestovatel Stanko Vráz, který prohlásil, že „jest jen málo míst na světě, kde by bylo nakupeno tolik půvabů a krás přírodních jako v tomto koutku Valašska, jenž bezdůvodně nezove se Rájem moravským“.

Jako zralá třiašedesátiletá žena vydává v roce 1907 zajímavou disputaci na téma „Manželství a jeho reforma“.

Když bylo Josefu Kramářovi sedm let, přibyl do rodiny jeho bratr František (2. února 1821). Ten se dal rovněž na dráhu lékárnickou. V rodinné lékárně získal potřebnou praxi a ve studiích potřebné vzdělání, posléze zakoupil velmi zanedbanou lékárnu od přerovského lékárníka Marka. To bylo v roce 1850. A o jedenáct let později, 11. dubna 1861, skládají v Přerově slavnostní přísahu noví členové městské rady a také nový starosta, čtyřicetiletý František Kramář.

Vzal na sebe, podobně jako jeho starší bratr ve Vysokém, velice těžkou úlohu. S jeho vedením jsou spojeny počátky městské kanalizace, veřejného osvětlení, úpravy komunikací a rozvoj místního pivovarnictví. Ale také vlastenectví měli Kramářovi v rodině. Již několik měsíců poté, co se František ujal funkce starosty, prosadil, aby na hlavní farní škole vyučovalo česky, nikoli jako do té doby německy s používáním češtiny. O rok později se stává spoluzakladatelem Moravské Orlice, dva roky poté je u založení Olomouckých novin. A to již stál v čele čtenářského a pěveckého spolku a v čele záložny, prvního peněžního spolku tohoto druhu na Moravě. Velké plány měl i pro rozvoj středního školství. Byl všestranně literárně a kulturně činný. V roce 1864 byl hlavním organizátorem (i řečníkem) oslav 300. výročí narození Karla Staršího ze Žerotína, při níž neopomněl připomenout také činnost Blahoslava a Komenského. O dva roky později, válka prusko-rakouská přinesla s sebou mimo jiné i epidemii cholery, které František Kramář 6. srpna 1866 bohužel podlehl.

Josef Kramář, jeho bratr František Kramář a jeho dcera Miloslava Marie Procházková mimo jiné přispěli nemalým dílem k rozvoji regionu v druhé polovině 19. století a k poznání přírodních a historických pamětihodností zejména střední Moravy a Valašska. Zatím tedy alespoň tuto stručnou vzpomínku.