HISTORIE: Málo známý beskydský spisovatel František Sláma (1850–1917)

Je to zvláštní. Tento muž se narodil v Chotěboři. Nic proti tomuto městu poblíž Havlíčkova Brodu. Víme, že tam katoličtí páni v roce 1421 v městských stodolách upálili 300 zajatých husitů, později se zde také narodil spisovatel Ignát Hermann a v místní restauraci Panský dům napsal Jaroslav Hašek některé své povídky. Rodák Sláma nakonec složil maturitu až v Prešpurku (dnes Bratislava), studoval práva v Budapešti, titul dostal až po ročním studiu univerzity v Záhřebu. V roce 1891 se stal poslancem Říšské rady za Hradec Králové a později v roce 1907 byl znovuzvolen do vídeňského parlamentu za obvod Brněnský. Což nebránilo tomu, aby byl v roce 1915 zatčen a odsouzen na pět let za velezradu.

A přesto všechno tento muž napsal krásný román s názvem U Trúby Štramberské (1890), dále pak Slezské pohádky a pověsti (1893), Pán Lysé Hory: národní pověsť o Ondrášovi i Jurášovi (1891), Od potopy světa: goralská povídka z Těšínska (1887), Dějiny Těšínska (1889) a jiné.

Všechno to začalo tím, že JUDr. František Sláma nastoupil v roce 1882 jako soudce do Těšína. V tomto městě a jeho okolí začal poznávat Slezsko. Později, v roce 1887, odešel do Opavy a o deset let později nastoupil jako soudní rada k zemskému soudu v Brně. Ale vztah ke Slezsku, ke kraji z okolí Beskyd a beskydského podhůří, ten mu zůstal.

V Opavě mimo jiné založil s českým horlivým a bojovným advokátem JUDr. Františkem Stratilem (1849–1911) nakladatelství Slezská kronika, v němž vydával většinu svých knih. Jeho činnost započala právě tím, že zde jako první román vyšel Pán Lysé Hory. Tedy román o Ondrášovi z Janovic. Autor Ondráše zidealizoval a stvořil ho takového, jakého ho chtěli lidé mít. V tom směru byl vlastně prvním autorem, který se ondrášovského tématu zhostil velice podrobně, mistrně, byť bez ohledu na skutečná fakta. Sláma tak vyplnil mezeru, kterou česká literatura oproti například literatuře polské i německé vůči zbojnictví, konkrétně vůči pověstem o Ondrášovi a Jurášovi, měla. Do té doby existovalo pouze několik kramářských písní, překlad ondrášovských pověstí od fulneckého autora P. Felixe Jašky, které z němčiny přeložil doktor Gallaš, a snad ještě nástin drobných příhod Ondrášových v kalendáři Koleda (1853). To bylo vše. Sláma si dal opravdu práci, byť pustil otěže fantazie na plné obrátky.

Kniha má celkem 330 stran a František Sláma nezapomněl na nic. V jednotlivých kapitolách se střídá frýdecký zámek s Raškovicemi, Lysou horou, divou Hanou, černým jezerem, objevují se portáši, Hukvaldy, bitva u Frýdku, Bludovice, pochopitelně i Juráš, hraběnka, obušek, Maryška, dukáty – zkrátka je tam všechno. Protože román vycházel v sešitech, dostával jeho autor řadu připomínek a nových verzí ondrášovských pověstí, které navíc doplnil informacemi, k nimž měl jako soudce dobrý přístup – ze soudních spisů hukvaldských a těšínských.

Nemůžeme pominout ani Černou kněžnu (1891), Slámův ne zcela doceněný román. V době tureckých válek střeží těšínští goroli přechod z Uher do Slezska a tyto okolnosti vytvářejí prostor pro velice působivý popis krajiny a prostředí slezských Beskyd, včetně každodenního života pastevců a ostatních obyvatel Těšínska. Trochu mimo je popis poměrů šlechtických (Černou kněžnou je „lid milující“ těšínská kněžna Sedena), avšak idealizovaná romantika k románům tohoto typu asi patří.

Abychom se vrátili na začátek. Mladý Sláma maturoval v Prešpurku proto, že musel gymnázium v tehdejším Německém Brodě opustit pro účast na vydávání protivládních, vlasteneckých letáků. Tak začal a takovým byl až do konce života. Ani těch pět let si neodseděl – po roce trestu ho zachránila amnestie.

V každém případě je sympatické, že v Chotěboři na jeho rodném domě visí pamětní deska níže uvedená.

Je dobře, že i lidé v tom podivně konstruovaném kraji Vysočina vědí něco o Slezsku…