Koho dějepis ve škole moc nebavil, bude asi překvapen sdělením, co nejvíc určovalo konání a myšlení středověkého Evropana. Z dochovaných písemností i reálných skutků to byla představa o posmrtném životě. Z našeho pohledu byl tehdy i mezi bohatými lidmi život neuvěřitelně krátký a nebezpečný. Přitom posmrtný život byl limitován pozemskými skutky a bez čistého svědomí čekala na hříšníka muka pekelná. Komu se to dnes může zdát směšné, může si připomenout, jak je vystaven současnému mediálnímu tlaku, a porovnat jej s nepředstavitelnou mediální masáží, které byl tehdy většinou negramotný Evropan vystaven od kolébky až po hrob. Proto, aby byl člověk spasen, aby unikl věčnému zatracení, byl ochoten obětovat cokoli. Bez ohledu na výši svého majetku byl ochoten vykoupit se z budoucích obtíží i za cenu ožebračení svých potomků.
Nejen třinácté nebo šestnácté století je ale pro odpověď na otázku, uvedenou v nadpisu, podstatné. Pročtěte si kroniku třeba právě vaší obce. Pokud se týká devatenáctého století, již k tomu nepotřebujete znát latinu a většinou ani švabach nebo jiné, nám obtížně srozumitelné písmo. Budete překvapeni, co přírodních katastrof se v tom předminulém století událo. Květnové či červencové chumelenice, teplé zimy s kvetoucími stromy, sucho trvající několik let, kdy od února do srpna nepršelo… Udělejte si čas a pročtěte si ta zajímavá povídání. Většina obecních kronik je již k nahlédnutí na internetu v digitalizované podobě.
Říká se, že člověk je tvor náboženský a ke svému životu nějakou víru potřebuje. Nejen u nás, kde se ke křesťanství moc nehlásíme, ale i tam, kde tak kritičtí k učením křesťanských církví nejsou, nahrazuje postupně víru v posmrtný život víra v lidskou všemohoucnost, s jakou dokáže ovlivňovat své životní prostředí. My, co jsme denně slýchávali, jak poručíme větru, dešti, možná máme ještě trochu kritický pohled na lidské možnosti. Kdo ale tu nemístnou pýchu nezažil, jistě rád uvěří, že jedině člověk, jeho činnost a jím iniciované fungování planety způsobuje klimatické změny v rozsahu, který tady nikdy nebyl.
Stejně jako můj dávný středověký předek nedokázal ověřit, zda opravdu na něj čekají muka pekelná, pokud bude hřešit, stejně jako můj prapradědeček, jihočeský sedlák, nevěděl, proč je právě letos takové sucho, když vloni pro trvalé deště mu shnilo obilí na poli, tak ani já nemohu ověřit, jakým poměrem se na současných změnách klimatu podílí erupce na slunci, cykly sluneční aktivity, erupce sopek, plynné důsledky zažívání hovězího dobytka nebo silniční doprava. Stejně jako oni se musím spolehnout na informace uznávaných kapacit v té které době.
Na rozdíl od středověku nemusím platit odpustky za své hříchy, na rozdíl od devatenáctého století nemusím zapalovat hromničku proti bleskům nebo se účastnit procesí k nejbližšímu svatostánku s prosbou o chybějící vláhu. Mám tu nesmírnou výhodu, že mi stačí uhradit emisní povolenku, která mne a moje děti ochrání před věčným zatracením stoupání celosvětových teplot. A jako bonus, nemusím ji platit celou! Můj moudrý stát (možná) sníží daň z přidané hodnoty na teplo o několik procentních bodů a tím mi pomůže nést to břímě celosvětových rozměrů. Co by za to mí předci dali.
Až budete nadávat, co si to zase kdo vymyslel s tím zdražováním elektřiny u nás, nebo benzínu ve Francii, vzpomeňte si na tyto řádky. Peníze tím neušetříte, stejně jako je neušetříte tím, že přejdete k jinému dodavateli elektřiny. Ale bude vás hřát, že to tu bylo vždycky. Když má být obyčejný člověk oškubán, musí to být ze vznešených důvodů, ne kvůli nějakým malichernostem.