UHLÍ: Pohled občana

Jsem jedním z deseti milionů, můj názor má tedy váhu 0,0000001 celku. Je to důvod k mlčení? Nikoli. Vždyť kolik členů mají ekologická hnutí? Rozhodně nepředstavují většinu. A jak hlasitě jsou slyšet.

A mnohdy i velice dobře vidět na velkostrojích, chladicích věžích a komínech. Stojím názorově na opačném pólu (což neznamená, že jsem ekobarbar) a nemám ambici jako oni – změnit svět. Chci se jen skromně a na omezeném internetovém prostoru vyjádřit.

Už proto, že jsem podpořil výzvu blogerky Alexandry Dítětové, abychom se k ní připojili a napsali dopis členům Uhelné komise, která měla v pátek 4. 12. doporučit - a také doporučila - rok, po němž byl ČR měla být zemí „coal-free“.

Jak víme, ze tří variant (2033 – 2038 – 2043) bylo zvolena „zlatá střední cesta“: rok 2038. V uplynulých hodinách jsme slyšeli řadu názorů pro a proti. Ekohujeři termín kritizují, racionálně uvažující technokraté (v pozitivním významu toho slova) hovoří o kompromisu a opakovaně zdůrazňují: není to dogma, ale doporučení.

Společnost je opět rozdělená.

Alexandra Dítětová v závěru svého dopisu členům Uhelné komise (viz její článek z 27. 11. 2020 Napíšu uhelné komisi, přidáte se?) uvádí:

Předem vám děkuji za to, že budete hlasovat opravdu objektivně, zodpovědně a nezaženete Českou republiku energeticky do kouta.

O to jde nikoli v poslední řadě a zdá se, že kromě hysterických členů komise z řad zelených aktivistů jsou si toho ostatní ve velké většině vědomi. Skončit s uhlím v ČR je přelomová věc a musí se k tomuto kroku přistoupit opravdu zodpovědně; to není fráze, ale nutnost.

Letos tomu bylo deset let, co v naší republice skončila výroba briket. Poslední briketárna fungovala ve Vřesové na Sokolovsku jako součást tamního energetického komplexu společnosti Sokolovská uhelná (SUAS). V době, kdy se konec jejího provozu blížil, panovaly mezi zaměstnanci obavy: skončí definitivně, anebo se najde náhradní program? Nakonec „B“ bylo správně a v roce 2011 bývalá briketárna, s využitím části stávající technologie ve spojení s nově nainstalovanou, přešla na výrobu průmyslového paliva – sušeného hnědouhelného multiprachu (využívá se v cementárnách, obalovnách aj.)

Co je podstatné: část pracovních míst se tak podařilo zachránit.

A o to jde i v tomto případě, jenomže ve velkém. Jsem si jist, že lidé, kteří pracují v uhelném (těžebním) průmyslu, si řeknou: Kéž by to byl rok 2038. Zejména ti, komu je dnes přes čtyřicet. I tak těch 18 let uteče jako voda. Jak trefně napsal 5. 12. Ondřej Neff v úvodníku Neviditelného psa:

Ono to vypadá, že je to strašně daleko. Pro mladého člověka je limit osmnácti let nepředstavitelný. Mladý člověk netuší, že po většinu života bude starý. A že rok 2018 je za humny.

Ano, jde o velice krátký úsek života. Osobně nevidím důvod, proč ho ještě zkracovat a vytvářet tu jakýsi šibeniční termín – v tak závažné záležitosti. Režim „coal-free“ je v podstatě krok nevratný, a je tudíž nutné mít absolutně jasnou alternativou. Ne teoreticky, ale v praxi.

Proč vytvářet stresové prostředí kvůli časovému úseku několika let: tím opravdu světové klima nezachráníme a pouze si uměle vytvoříme další a další problémy. Absurdní je pak zjištění, že my, pokud bychom přistoupili na názory ekohujerů, se pokusíme „spasit“ svět šibeničním termínem vstupu do říše „coal-free“, zatímco na východ a na jih od nás se budou budovat nové a nové uhelné elektrárny. Myšleno v Evropě. To nemluvíme o jejich výstavbě v zemích třetího světa.

Chovat se ekologicky? Samozřejmě! Je to výzva doby. Ale s použitím zdravého rozumu. Vždycky to bude „trade-off“, něco za něco. Jinak ani nelze.

Věc má ale ještě jednu rovinu. Můžeme si dávat doporučení a termíny jaké chceme, můžeme se slavnostně zavazovat k tomu či onomu, ale ve finále stejně rozhodne ekonomická udržitelnost těžby hnědého uhlí. V tom smyslu, že těžba skončí dřív, než bude povoleno.

Příkladem poslouží opět Sokolovská uhelná. V květnu 2015 zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu na svém webu studii „Dlouhodobá prognóza trhu s hnědým uhlím“, kterou zpracovala poradenská společnost VUPEK-ECONOMY. Podle ní by za jistých podmínek měly být reálně využitelné zásoby SUAS vyuhleny do roku 2040. Viz tabulku na screenshotu:

Zdroj: web MPO ČR

Pokud by tato prognóza platila, znamenalo by to ještě dvacet let těžby. Jenomže...

Letos 12. srpna zveřejnily Hospodářské noviny rozhovor se spolumajitelem Sokolovské uhelné Jaroslavem Rokosem (článek „Doba neuhelná“). Redaktor se pana Rokose zeptal, jaký je jeho názor na konec těžby uhlí na Sokolovsku.

Odpověď: „Můj odhad je, že k tomu dojde nejpozději v roce 2030.“ A na doplňující otázku, jestli je možné, že to bude dřív, Jaroslav Rokos řekl: „Vyloučit to nemohu. Je to jen o ekonomice provozů.“

Zejména pak o ceně emisních povolenek, dodejme.

Doporučení Uhelné komise je pouze rámec. Obecně platí: čím déle, tím lépe. Aby byl dostatek času připravit se na dobu „coal-free“. Ovšem s vědomím toho, že nakonec trh rozhodne o tom, kdy přesně to bude. A ten musí respektovat všichni: technokraté i ekoaktivisté. Ovšem stahovat kalhoty příliš daleko před brodem rozhodně nemusíme. Všechno má svůj čas.

Takový je pohled na toto téma 0,0000001 celku.

Převzato z blogu autora s jeho svolením.