Před nedávnem představila Národní rozpočtová rada novou Zprávu o udržitelnosti veřejných financí. Jako obvykle to je neveselé čtení a jako obvykle nevyvolává u politiků téměř žádné reakce. Zkrátka jako když hrách na stěnu hází...
Národní rozpočtová rada (NRR) totiž konstatuje, že veřejné rozpočty jsou ve „významné nerovnováze“ a zároveň pojmenovává hlavní příčiny tohoto stavu – nezodpovědnou rozpočtovou politiku praktikovanou vládami za poslední dva roky a ignorování rizika nepříznivého demografického vývoje mající dopad především do financování penzí (zde). To druhé je evergreen, na který zvysoka kašlalo hned několik předchozích vlád a ta současná v tomto trendu jen pokračuje. Slibuje sice provedení „reformy“ důchodového systému, ale stejně jako ty předchozí se zaměřuje jen na jeho kosmetické úpravy. Jako třeba komu na penzičku přisypat a komu ne. A přitom zapomíná, že by také mělo být z čeho přisypávat. Když něco podobného razili socani, tak se to ještě dalo chápat, protože rozdávání neexistujících peněz patří k jejich naturelu. Ale když v tom pokračuje vláda současná, jejíž někteří členové si z nějakého neznámého důvodu říkají „pravice“, tak je to skutečně na pováženou.
Nicméně tématu důchodové (ne-)reformy jsem se věnovala už dříve (zde), a tak jen jeden postřeh. V kompletní Zprávě (zde) totiž NRR uvádí, že pokud budou politici problematiku financování penzijní systému nadále ignorovat, začne od třicátých let jeho schodek růst tak intenzivně, že v roce 2042 dosáhne 2% HDP a za dalších deset let přesáhne 3,5% (viz Tabulka 4.1.1.). Když to převedeme na peníze, tak zhruba za dvě desetiletí bude třeba přisypávat na důchody každý rok kolem 110 miliard ročně a později téměř dvojnásobek (ve skutečnosti ještě víc, protože inflace). Což je srovnatelný balík peněz s tím, co hodlá vláda utratit za „zastropování“ cen energií. A teď abstrahujme od toho, že oněch 130 miliard na „stropy“ je číslo vycucané z prstu, protože dnes nikdo není schopen předpovědět, jak se budou ceny energií vyvíjet, a tedy jak velká ve skutečnosti erární kompenzace bude.
Druhým velkým tématem je utržení veřejných rozpočtů ze řetězu, které zahájila vláda Andreje Babiše rozdáváním peněz v období pandemie covidu a na které navázala vláda Petra Fialy v souvislosti s energetickou krizí. Jako povzdech pak NRR konstatuje nezodpovědné zrušení zdanění superhrubé mzdy, které zatíná do veřejných rozpočtů sekeru do hloubky 120 miliard ročně. Pro zapomnětlivé je na místě připomenout, že by k tomu nedošlo bez poslaneckých hlasů „populistického“ ANO a „rozpočtově odpovědné“ ODS. Jak jen jsou ty nálepky zavádějící, že?
Je zřejmé, že „zastropování“ cen energií je další ranou úsilí o odpovědnou fiskální politiku. Bylo by však hodně laciné vládu za tento krok kritizovat. Řada lidí by se totiž bez této pomoci dostala do neřešitelné situace, ze které by jim nepomohly ani svetry, ani deštníky a ani úsporné tarify. Ono je zkrátka jednoduché vykřikovat, že další zadlužování je cestou do pekel a zároveň nenavrhovat, jak jinak lidem rychle a účinně pomoci.
Osobně tedy „zastropování“ vnímám jako nezbytný krok, kterým by měla vláda získat čas na nalezení toho, čemu se říká „systémové řešení“. Tedy dosáhnou stavu, kdy budou ceny energií opravdu odpovídat jejich nákladům. Obávám se však, že k ničemu takovému se kabinet Petra Fialy nechystá. A podobnou obavu má i NRR:
„...avizované zásahy do energetického trhu mohou pro veřejné rozpočty znamenat bezprecedentní, a přitom dlouhodobou zátěž. Jak ukazuje zkušenost ze světa, jednou spuštěné rozsáhlé programy kompenzací cen energií se velmi obtížně vypínají a mohou se stát dalším významným mandatorním výdajem veřejných rozpočtů...“
Jak však ceny energií „zreálnit“? Recepty, jak toho dosáhnout, zaznívají opakovaně, a tak jen velmi krátce – přes Lipskou burzu prodávat jen přebytky, zrušit emisní povolenky a místo energetiky založené na zideologizovaném „grýn dýlu“ ji podřídit požadavkům efektivity, bezpečnosti a spolehlivosti. Nemá cenu tu opakovat veškeré argumenty pro tyto kroky, a tak jen pár poznámek.
Dokážete si představit, že by třeba všichni pekaři prodávali chleba za stejnou cenu a ta byla určena náklady toho z nich, který ho upeče nejdráž? Připadá vám to jako nehoráznost? No ona to taky nehoráznost je. Jenomže přesně tak funguje „trh“ s energiemi na Lipské burze. Jenomže zatímco pekaři by dostali za takový kartel pořádný flastr, v případě energií neustále posloucháme, že to vlastně jinak nejde. Jsou to samozřejmě kecy a podle mne by bylo na místě přejmenovat Lipskou burzu na „Lipský kartel“. Často také zaznívá, že pokud bychom touto cestou prodávali jen přebytky, tak by nám Němci v odvetě zavřeli plynové kohouty. Vedle Putina tu tedy máme další „plynové vyděrače“. Jenomže tihle se tváří jako naši přátele a spojenci...
Odchod z „Lipského kartelu“ by ovšem podle mne řešil zlevnění energií pouze krátkodobě. Pro financování celého toho slavného „grýn dýlu“ totiž Brusel plánuje vytvořit fondy mající chrlit bilióny eur (zde). Což přeloženo do češtiny znamená „vytisknout“ pořádný ranec peněz. Čímž se bude jednak přiživovat inflace a jednak bude splácení těchto dluhů energie do budoucna výrazně zdražovat. Jejich ceny bude zvyšovat i nutnost zálohovat „občasné“ zdroje (OZE) zdroji konvenčními (uhlí, plyn, jádro). A o investicích do přenosových soustav, bateriových úložišť a podobných záležitostí nemluvě. Energie z OZE bude zkrátka secsakra drahá a v porovnání s tou z konvenčních zdrojů cenově nekonkurenceschopná. Nějak si nedokážu představit, že by to v Bruselu nechali jen tak...
Co z toho všeho plyne? Že když někdo tvrdí, jak chce bojovat s vysokými cenami energií a přitom proti „grýn dýlu“ ani necekne, veškerou elektřinu prodává a nakupuje přes „Lipský kartel“ a mlčky plní kapsy spekulantů s emisními povolenkami, tak zkrátka kecá a oblbuje lidi. Obávám se, že přesně to platí o vládě Petra Fialy. Zatím totiž není vidět, že by podnikala cokoliv, co by mohlo ceny energií zkrotit a vyhnula se tak nutnosti financovat jejich „zastropování“ opakovaně. NRR tak má podle mne pravdu, že kvůli tomu bude třeba „vytisknout“ stovky miliard korun i v dalších letech. A udržitelnost veřejných financí tím poslat definitivně do kopru...
Jenomže NRR politici neposlouchají. K čemu ji tedy vlastně máme, když ti, kterým jsou její zjištění a varování určena především, tyto nepříjemné pravdy slyšet nechtějí? A dost možná na Zprávu nereagují proto, aby veřejnost neupozorňovali na dokument, který je kritický k jejich činnosti. Respektive nečinnosti. NRR je totiž jejich špatným „fiskálním svědomím“.
Když oni sami žádné nemají...