Komentáře jsou námětem pro zlepšení srozumitelnosti a inspirací k výběru témat. Pod článkem zabývajícím se maximálními cenami pohonných hmot v Maďarsku, napsal komentátor „Autor si neuvědomuje, že celý bruselský systém je založen na regulacích, dotacích, subvencích a sankcích. V takovém případě nelze o volném trhu hovořit“.
Cílem následujícího textu je ukázat užitečnost členění (cizím slovem strukturování) článků a nerozptylování pozornosti čtenáře větším počtem témat. Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří očekávají nadávání komukoli nebo považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.
Holandskému ekonomovi Janu Tinbergenovi (nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1969) je přisuzováno autorství zásady „jeden článek, jedno téma“. Jako editor proslul J. Tinbergen vytrvalým vracením článků autorům, které nebyly v souladu s uvedenou zásadou. Článek má dané téma vyčerpat při zachování snesitelné délky.
Tématem odkazovaného článku byly maximální ceny neboli cenové stropy, které jsou vládním lékem na existující nedostatek statku. Cílem zavedení maximální ceny je dosáhnout vyšší dostupnosti statku. Potom je zcela nezbytné ukázat, jestli medicína může vést ke kýženému výsledku přímo. Nebo nepřímo prostřednictvím subvencí prodejcům. Tím je téma úplné a nepotřebuje doplnění nebo vysvětlení.
Citovaný komentář směruje k trhu neboli procesu interakce mezi lidmi, který je uváděn do činnosti pociťovaným nedostatkem (hlad, žízeň, chlad nebo cokoli dalšího), který se jednající lidé pokoušejí odstranit. Za tím účelem vstupují do soukromých vyjednávání (lidé nabízejí nebo lidé poptávají), aby dosáhli uspokojení, což je jiné stylistické vyjádření odstranění pociťovaného nedostatku. Bez pociťovaného nedostatku by všechna jednání byla v dokonalé harmonii a lidstvo by nepotřebovalo ekonomii nebo jiný společenský obor. Soukromá vyjednávání jsou naprosto decentralizovaná a každý si najde tolik uspokojení, kolik mu umožní jeho příspěvek k uspokojení jiných lidí.
V protikladu k soukromým vyjednáváním jsou vládní zásahy1, kdy státní zaměstnanci jsou nespokojeni s výsledkem soukromých vyjednávání. Státní zaměstnanec má pocit, že statků je málo nebo mnoho, ceny statků jsou vysoké nebo nízké, případně výrobců je mnoho nebo málo. Za tím účelem narušují výsledky procesu soukromých vyjednávání regulacemi nebo zásahy do cen. Každý vládní zásah nevyhnutelně narušuje tržní optimum nastolené jednajícími lidmi. Stručně řečeno, vládní zásah je zoufalým pokusem o nápravu předchozího mizerného vládního zásahu. Opakem trhu (human action) je socialismus (human design).2
Regulace mají podobu omezení vstupu na trh (hygienické, bezpečnostní, finanční, zdravotní standardy), ochrana spotřebitele (expertní standardy), cechy (profesní komory a sdružení), antidumpingová politika, ochrana hospodářské soutěže, státem vytvořené monopoly. Zásahy do cen mají podobu maximálních nebo minimálních cen, daní (clo je daň s jiným názvem), subvencí (podpora v nezaměstnanosti nebo příspěvky na bydlení jsou také subvence), produkčních kvót nebo státních intervenčních nákupů.
Jestli jsou uvedené regulace nebo zásahy do cen činěny na národní nebo nadnárodní úrovni je k podstatě děje naprosto lhostejné. Z nadnárodní úrovně jsou obvykle činěny kdykoli by neměly šanci být prosazeny na národní úrovni. Tak jsou poslány do Brusele. EUkomise je vrátí na domácí hřiště jako směrnici nebo nařízení, které je povinně začleněno do právního řádu a hotovo dvacet. Domácí byrokrati jsou před domácím publikem z obliga a hra na demokracii může pokračovat.
Tím jsem se dostal obloukem k úvodu, tzn. užitečnosti strukturování článku. Lidská mysl funguje ve schématu od jednoduššího ke složitějšímu, od jednotlivostí k obecnému, od konkrétního k abstraktnímu. Proč přecházet ke složitějšímu, když nebylo vysvětleno jednodušší? Proč přecházet k obecnému, dokud nejsou vysvětleny jednotlivosti? Kromě toho je vysvětlení jevu maximální ceny nezávislé a nepodmíněné existencí opatření, která předcházela jejímu zavedení. Tato opatření budou (eventuálně) dalšími tématy samostatných článků. Platí Tinbergenova zásada.
1 Pro tento účel není činěn rozdíl mezi vládním zásahem a běžnými kriminálními činy jako jsou krádeže, loupeže, podvody nebo výběr výpalného. Obsahově se jedná o stejné děje, které vedou k přerozdělování majetku ve společnosti.
2 Socialismus může mít podobu leninskou (život je pod vedením centrální autority) nebo německou (nominálně zachovává soukromé vlastnictví výrobních prostředků a zdání běžných trhů, cen, mezd a úrokových měr) nebo tzv. „třetích cest“ (jejich představitelé jsou přesvědčeni, že omezování je rozšiřování, unifikace je rozmanitost a centralizace je spontánnost).