Neviditelný pes

BRUSEL: Zelenou chudobu všem

13.2.2024

U předáků EU i vlád členských zemí nastoupila po opojení ze zelené tranzice kocovina. Zelený ráj je v nedohlednu, obří náklady dekarbonizace devastují rozpočty států a peněženky voličů. Rozjetá mašina ideologie Green Deal skřípe.

„Rozsvítíme slunce štěstí, pro každého bude hřát, poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát“. Ne, to není heslo dnešních stoupenců zelené ideologie vyjádřené v podpoře naší údajné planetární spásy, tedy hlavně v dotovaných solárech a větrnících, neboli občasných zdrojů energie. Je to úryvek z české častušky z roku 1955. Hudbu složil Alois Paloušek a slova napsal Václav Čtvrtek. Ten Václav Čtvrtek, jehož texty pro Pohádky z mechu a kapradí, o loupežníku Rumcajsovi a jeho synku Cipískovi, o Makové panence a motýlu Emanuelovi či Říkání o víle Amálce rozechvívají duše nové generace našich dětí a nostalgicky i jejich (pra)rodičů. V 50. letech bylo pro umělce jistě složité odmítat stranické zakázky. Pokud ve svém poválečném budovatelském nadšení dokonce nebyli ve své aktivitě upřímní. I když Čtvrtkovi už bylo tehdy 44 let a modrá svazácká košile mu byla určitě těsná.

Padesátá léta s popravami stovek politických oponentů prokládaných říznými pochody a budovatelskými písněmi je naštěstí vzdálena tři generace a jeden totalitní režim. Ovšem skončila snad éra všech budovatelských ideologií? Zdá se, že se vracíme v časové spirále zpět, i když bez zabíjení odpůrců budovaného nového řadu západního světa, nebo přinejmenším v zemích Evropské unie. Stačí, když vědci, pedagogové, experti, novináři nesouhlasící s narativem klimatické hysterie budou ostrakizováni a nedostane se jim ani eura či koruny z jinak velkorysých unijních i národních dotací, grantů, a perspektiva profesního růstu. Prý „97 procent“ současných vědců souhlasí s tím, že lidé zvláště sebekriticky v západním světě jsou viníkem „rekordního oteplování“ planety Země, za který může údajně vypouštění skleníkových plynů, v prvé řadě oxidu uhličitého. Tedy plynu CO₂, jehož je v atmosféře planety 0,04 procenta a bez něhož by zahynuly rostliny a s nimi i všechen život.

Všechny současné hlasitě komentované problémy vyspělého světa, jako Woke, LGBT+, Gender, Me Too, Black Lives Matter atd., ovšem blednou před hysterií Západu, jemuž dala před několika lety tvář autistka Greta Thunbergová a tisíce dalších klimatických odpíračů páteční docházky do školy Friday for future, enviromentálních členů hnutí Last Generation apod. a všech možných levičáckých kritiků současného západního světa. Planeta prý shoří, když ihned nezastavíme emise. Stoupenci klimatické krize po celém západním světě zneužívají demokratického řádu a neváhají ve svém protestu ničit nejvýznamnější umělecká díla nebo se lepit na silnice a zavinit dopravním kolapsem klidně i smrt pacienta, k němuž včas nedojela záchranka. V Číně, kde každý týden režim zprovozňuje v průměru dvě nové velké uhelné elektrárny, by se tato západní mládež protestovat neodvážila. Nelze se divit, když tehdy 16letá Greta Thunbergová z tribuny OSN v New Yorku v roce 2019 křičela na přítomné delegáty, jak se opovažují pokračovat v současném rozvoji světa a brát mladým budoucnost.

OSN není schopna zajistit svou klíčovou úlohu, tedy pečovat o mír ve světě, když jeho jediný akceschopný orgán, Rada bezpečnosti (RB), kvůli právu veta, jež užívá stálý člen RB Rusko, není s to ani kritizovat, natož zastavit ruskou vojenskou agresi proti Ukrajině. Proto generální tajemník OSN António Guterres se nadšeně chopil boje proti „hrozbě spálení Země“ klimatickou změnou.

Ještě výrazněji ale ve své legislativě i konkrétních krocích nastoupily kurs dekarbonizace i vedení Evropské unie a její členské země v čele s Německem, také vládnoucí demokraté prezidenta USA Joe Bidena i další státy západního světa. Čína a Indie a další rozvojové země sice o nutnosti snížení emisí také hovoří, v praxi se ve svém ekonomickém růstu a i touhou po západní životní úrovni nějakými restrikcemi na uhlí, ropu a zemní plyn omezit nenechají. Čína naopak dokonale profituje z dodávek zelených technologií do EU i dalších zemí, na které se po analýze jejich zelené ideologie dokonale připravila kontrolou klíčových světových surovin, technologií i výroby. Příklad: 9 z 10 solárních panelů na světě se vyrábí v Číně, 77 % světové výroby baterií pro elektrická auta nese značku Made in China.

Už 28 speciálních konferencí OSN o klimatu bylo pod zkratkou COP pořádáno v minulých třech desetiletích na různých místech planety, aby se vypořádalo s klimatickou změnou. Naposledy se loni v prosinci do Dubaje, centra Spojených arabských emirátů, velkoryse rozvinutého díky bohatým zdrojům ropy a zemního plynu, na COP28, sletělo i soukromými letadly ze všech koutů světa 98 000 delegátů včetně králů, prezidentů, premiérů, ministrů a jejich početných štábů v doprovodu všude přítomných, nikým nevolených a nejmenovaných zástupců neziskových organizací. Všechny výsledky těchto konferencí, jako i klíčového summitu v Paříži 2015, jsou vágní, právně nezávazné a prostě nevymahatelné. Politici, kteří při běžné politice zapomínají na dobrou morálku, ale jde-li o záchranu planety, se rádi mravně chopí tohoto úkolu. Všechny další problémy, jako jsou stárnutí populace, neřešené reformy školství, zdravotnictví, důchodů, rozvoje vědy a techniky, stabilní energetiky, obrany či bytové politiky atd., jsou přece méně podstatné. Je to dokonalá kombinace politického oportunismu, nekompetentnosti, neschopnosti, alibismu a arogance vůči občanům svých zemí.

Samozřejmě mainstreamová média v područí politických zájmů, pokud ne přímo dotovaná vládami, neposkytují prostor ke kritickým názorům předních světových vědců na téma klimatu, kteří neustále zdůrazňují, že o výsledcích vědy se nedá hlasovat. Více než 1600 vědců podepsalo prohlášení, že „neexistuje žádná klimatická nouze“. Upozornili, že masová klimatická hysterie a destrukce ekonomiky ve jménu změny klimatu musí skončit. „Klimatologie by měla být méně politická a klimatická politika by měla být více vědecká,“ uvádí deklarace, kterou podepsali také dvama laureáti Nobelovy ceny John F. Clauser a Ivar Giaever.

Ptá-li se někdo, zda jsme v naší Evropské unii opravdu v zajetí nové ideologie, která nám opět slibuje „světlé zítřky“, pak vězte, že takhle to miliony Evropanů skutečně chápou. Co se ale za těmito vznešenými cíli, slibujícími udržitelnou budoucnost a prosperitu, skrývá? Podívejme se blíže na vyhlašovaná hesla a cíle.

Evropská komise 14. července 2021 vydala obsáhlý dokument, v němž Evropskému parlamentu a Evropské radě sdělila, jaké vidí podmínky pro plnění legislativního balíčku Fit for 55 pro rok 2030 na cestě k cílové klimatické neutralitě. Patnáctistránkový dokument plný hesel, vznosných řečí i planých frází ale obsahuje věty, které nutí k hlubokému zamyšlení a znepokojení. Mimo jiné se v dokumentu říká: „Dosažení klimatické neutrality bude vyžadovat sdílený smysl pro dosažení cíle, společné úsilí a uznání různých výchozích bodů a výzev. Mnozí občané, zejména mladí lidé, jsou připraveni po získání patřičných informací změnit vzorce spotřeby a mobility, aby omezili svou uhlíkovou stopu a žili v ekologičtějším a zdravějším prostředí. Na jiném místě se praví: „Přechod na klimatickou neutralitu může být jedinečnou příležitostí ke snížení systémové nerovnosti. Nástroje pro stanovení ceny uhlíku například zvyšují příjmy, které lze opětovně investovat do řešení problémů chudoby z hlediska energetiky a mobility zranitelných osob, podněcují inovace a hospodářský růst a vytvářejí pracovní místa. V další příručce Evropské komise pod názvem GreenComp, která slouží pro všechny země EU jako rámec pro výuku zelené transformace a udržitelnosti, se hovoří o potřebě „změnit člověka a společnost jako instituci“, že je nutno „změnit myšlení a chování“ a „posílit schopnost jednotlivců... zpochybňovat světonázory, na nichž je založen náš současný hospodářský systém“.

Pokud dříve narozeným čtenářům tohoto článku to něco připomíná, nemýlí se. Minulé totalitní režimy se pouze neodvážily tvrdit, že by jejich stoupenci měli mít v principu horší život, a to dobrovolně. Co nám říká Evropská komise s takovým apelem na mladé lidi? Možná tomu rozumíte podobně jako autor článku: Přestaňte podporovat kapitalismus, tedy svobodnou tržní ekonomiku, která v kombinaci s demokratickými institucemi přinesla nebývalý rozvoj naší západní civilizace. EU vyzývá hlavně mladé, aby „systém“ opravili, odmítli hospodářský růst, naopak požadovali ne-růst. Spotřebujte jen tu energii, kterou vyrobí slunce a vítr, přestaňte konzumovat výdobytky vědecko-technického rozvoje (vždyť mobily a tablety jsou přece produktem té hnusné ropy), přestaňte jíst hovězí maso, snad jen už jako sójový burger (tedy nebude ani dost mléka a mléčných výrobků), zrušte používání aut, nejlépe choďte jen pěšky a maximálně na kole, už nesmíte létat letadly na nějakou dovolenou, spokojte se s nízkou teplotou svého obydlí a s dvěma ekologickými svetry navíc. To je přece skryto pod apelem Komise „změňte vzorce spotřeby a mobility“!

To, co mladým lidem současní předáci EU neříkají, znamená také konec bezplatného školství, zdravotnictví, velkorysých sociálních transferů a zajištění jejich budoucích důchodů (jichž se asi v zelenější a chudé společnosti bez špičkové zdravotní péče stejně nedožijí), na něž zkolabované ekonomiky včetně rozpadlých institucí státu už nebudou moci generovat peníze. Nebude posléze možnost vyrábět umělá hnojiva a řadu léků, to povede ke zřejmě žádoucímu omezení počtu obyvatel. A co elektrifikované tanky a ekologizovaná armáda dobrá tak leda pro smích potenciálním agresorům? Nebo si fakt někdo soudný myslí, že novou, lepší společnost zajistí opět nějaká další sociální revoluce a vyvlastnění majetků s potrestáním úspěšných podnikatelů, maximální přerozdělování formou nějakých zelených žebračenek, nepodmíněný příjem a podobné levičácké recepty? Ty už stály životy desítek milionů lidí. Mají k nim snad přibýt další oběti?

Ne, nemylme se, kromě pohodlného alibistického života politiků existuje nová skupina mimořádně bohatých a vlivných lidí, které dánský klimatolog Bjørn Lomborg nazval „klimaticko-průmyslovým komplexem“ (v narážce na varování odstupujícího prezidenta Dwighta Eisenhowera před mocí vojensko-průmyslového komplexu USA). To je spojení politiků, napojených médií a průmyslových kruhů, které na dotované zelené tranzici vydělávají miliardy a ovládají lépe společnost šířením strachu. Příklad z ČR: prolobované vysoké výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů v letech 2010 až 2030 umožní z poplatků za OZE v ceně elektřiny například tzv. solárním baronům vydělat 800 miliard korun. To je největší finanční tunel v dějinách ČR a zřejmě i Československa. Za tuto cenu dostalo Česko zhruba 3% pokrytí elektrické energie v průběhu roku, v lednu 2023 ale jen 0,6procentní. Desítky nových miliard korun už dva roky utrácí vláda ČR na nové solární a větrné instalace, které v zimě nikomu řádně nezatopí a koly průmyslu neotočí.

Ani Evropská unie nezaznamenala za uplynulá léta stamiliardových investic v eurech do zelené tranzice vzestup ekonomiky. Naopak, EU začíná zaostávat ve všech oblastech činnosti (snad kromě toku zelených dotací) proti ostatním oblastem světa jako je Asie i USA. Z Evropy v čele s Německem rychle odchází klíčový hybatel prosperity - průmysl. Budování paralelní energetiky v řadě zemí EU, včetně ČR, složené z dotovaných solárů a větrníků a záložních zdrojů z plynu, a někde ještě z uhlí (pobírající subvence za svou „rezervní“ funkci doplněné o astronomické náklady na posílení a správu sítě) zavinilo v podstatě trojnásobný růst cen energie z doby před covidem. Potřebné jaderné zdroje jsou v nedohlednu. Slunce a vítr faktury neposílají, ale banky za úvěry za drahou práci, materiál a za další služby ano, pomineme-li neexistující nesmírně drahá úložiště energie v podobě baterií či zeleného vodíku a za subvence na činnost „rezervních“ turbínových zdrojů.

Nejnižší pokles spotřeby elektřiny a plynu za posledních 20 let v „zeleném“ Německu a jen o trochu emisně špinavějším Česku za rok 2023 není výsledkem nasazení nových technologií, ale poklesu ekonomiky a úzkostných úspor v konfrontaci s nepřijatelnými cenami energie jako zásadními hybateli inflace. Nad tím se radují extremističtí stoupenci boje s klimatickou změnou, protože pro ně je snížení emisí (kdyby planeta naši okamžitou nulu nepocítila ani v roce 2100) i za cenu hospodářského kolapsu přijatelnou, ne-li dokonce žádoucí cenou. Zvítězí v EU a v západních demokraciích opět racionalita, nebo nás ovládne ideologie Zelených Khmerů, tedy parafráze krvavého sociálně-ekonomického a také ekologického experimentu maoistických Rudých Khmerů z Kambodže 70. let?

Až se za 10 až 20 let naši jurodiví zelení svazáci poohlédnou zpět na to, co se tehdy (dnes) doslova šíleného dělo (děje), budou se nepochybně stydět, jako to posléze většinou říkali bývalí modrokošiláči z 50. let. Nejbohatší zelení oligarchové asi někam včas uletí. Viktor Kožený radí, že Bahamy nevydávají. Ovšem společnost může kvůli zelené ideologii doznat nenapravitelných škod. Proto musí voliči v národních i evropských volbách požadovat po svých volených politicích co nejrychleji zásadní revizi ideologie Green Deal. Zbídačení Evropané si v minulosti zvolili takové populistické vůdce a diktátory, na něž už chceme provždy zapomenout. Protože jen Evropan s dobrou životní úrovní a informovaností udělá pro udržitelné životní prostředí doma a nakonec i pro planetu maximum.



zpět na článek