ŠAMANOVO DOUPĚ: Paroubkovo dostupné bydlení
Paroubek, Paroubek. Kerejpa to je? Není to ten šíbr ze zlodějských Restaurací a jídelen Praha? Jo, jo, ten tam dělal čtrnáct let ekonomického náměstka. V době, kdy získat komunální hospodu v Praze se vyvažovalo zlatem. Nebo klíčky od auta. Aby se člověk stal hospodským („vedoucím restaurace“), to chtělo nějakou vstupní investici. A aby se stal ekonomickým náměstkem RaJ, to znamenalo být velké zvíře. Alespoň v nomenklatuře Československé strany socialistické. Nejmíň být v Ústředním výboru této partaje, věrného to údu Národní fronty. Což by nešlo, kdyby bratr Jiří P. před tím na partajní besedě zapálených mládežníků neobdivoval komunistický ozbrojený puč. („Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou,“ více viz zde na Psu.) Jak to lapidárně vyjádřil Miroslav Macek (ODS):
„Stát se za bolševika náměstkem v tomto ‚proslaveném‘ podniku, to nemohl být malá svině.“
Ale padla totalita a Jiří Paroubek se stal členem ČSSD. Nová malá Národní fronta, zvaná Opoziční smlouva, z něj v roce 1998 udělala náměstka primátora hl. m. Prahy pro oblast finanční politiky. Však měl na to pan inženýr studia. I praxi. Pád nešťastného premiéra Standy Grosse ho vymrštil na trajektorii premiéra a posléze i předsedy ČSSD. Po mnoha politických ostudách odešel od socialistů demokratických a z funkce předsedy se jal likvidovat socialisty národní (LEV 21). Načež začal pěstovat rodinný život, což skončilo druhým rozvodem. Nyní se – v této pro ČSSD „mimořádně složité situaci“ – snaží této straně „poskytnout morální pomoc“. Nu, nevím. Mám ve svém archivu přes stovku příspěvků, ve kterých se k panu expremiérovi (ba i presumptivnímu premiérovi) nelichotivě vyjadřuji. (Ne, že by to bylo mým záměrem. Ale když on byl pan bratr takovým zřídlem kravin!) Ovšem naposled jsem o něm psal v roce 2010. Proč se o něm zmiňuji teď? Protože ing. Paroubek si vzpomněl, že jako ministr pro místní rozvoj (2004) byl odborníkem na výstavbu bytů. A minulý čtvrtek svěřil listu Mladá fronta Dnes svou předvolební představu, jak by se mělo správně postupovat. Článek se zove Dostupné bydlení na dosah? a autor v něm poukazuje na zkušenosti z kalifornského San Diega.
Okamžitě jsem si vzpomněl na svůj 15 let starý článek, ve kterém jsem popisoval, jakým neobvyklým způsobem tuto situaci řešila Praha 13 ještě za starosty Petra Bratského. A jak toho papaláši z magistrátu zneužili. (Protože tehdejší pan náměstek jistě nebyl jediný, kdo se prohlásil za více důležita a více sociálně potřebna než nějaký hasič nebo učitelka.) A tak místo, abych napsal článek Dostupné bydlení na dosah? Ale pro koho?, dávám sem svou dávnou vykopávku. Jak je dávná, poznáte z tehdy aktuálních cen. Nicméně takhle by se mohlo stavět i dnes. Kdyby se odborníci, jakým je i bratr Jiří otec pražské chudiny Paroubek, neobraceli na San Diego, ale vzpomněli si na Velkou Ohradu, kde díky svému postavení a chucpe získali byt, určený pro sociálně potřebné. To chování je natolik paroubkovské, a natolik reálně socialistické, že sem svůj článek z února 2006 dávám, aniž bych čárku změnil – snad jen ty uvozovky. Jo – a fungují i staré odkazy. Ale už ne diskuse…
Soused Paroubek
Ve startovacím bytě pro mladé rodiny, který byl vystavěn s obecní podporou
Před pěti lety se rozhodla městská část Praha 13 (dříve Jihozápadní Město) sdružit finanční prostředky z různých zdrojů, aby mohla vystavět „levné startovací byty pro mladé rodiny“.
V únoru 2001 vyšel v místním časopise STOP článek Aby se o levném bydlení pořád jen nemluvilo:
„V lokalitě Velká Ohrada - Rotavská chystá společnost doma a.s. společně s MČ Praha 13 výstavbu deseti bytových domů o 270 bytových jednotkách a 190 garážových stání. Tyto domy budou postaveny s využitím systémové dotace Ministerstva pro místní rozvoj České republiky, určené pro podporu bydlení. Jedná se o bydlení družstevní, kde investorem bude Sdružení města a akciové společnosti doma a.s. Město vstupuje do sdružení prostředky státní dotace na nájemní bydlení a pokryje max. polovinu všech investičních nákladů.
Zbytek prostředků nutných pro dokončení výstavby pokryje společnost doma a.s. Po ukončení výstavby prodá doma a.s. svůj podíl na majetku Bytovému družstvu Rotavská, které vzniklo v prosinci 2000. Toto družstvo uzavře s doma a.s. smlouvu o koupi majetkového podílu společnosti doma a.s. po ukončení výstavby za cenu max. 14.800 Kč/m2 bytové plochy. Toto je cena, za kterou si budou kupovat družstevní podíly budoucí členové družstva....
První část prostředků tvoří státní dotace na byty a související inženýrské sítě. Druhou částí je akontace ve výši od 150 000 do 450 000 Kč (částka se vypočítává v závislosti na velikosti bytu) před zahájením výstavby jako finanční spoluúčast nájemníka, která tvoří splátku kupní ceny bytu.
Třetí část potřebných finančních prostředků je zajištěna hypotečním úvěrem, který budou splácet nájemníci po dobu dvaceti let formou nájemného a poté jim byt bude prodán za symbolickou cenu 1 Kč.“
Dále byl vykoupen pozemek zhruba za 18 milonů korun z peněz Prahy 13, a následně byl darován (včetně sítí) „družstevníkům/nájemníkům“.
Hlavním stavebníkem byla Městská část Praha 13. To znamená, že městské orgány zajistily veškerou dokumentaci včetně projektu, provedly výběrové řízení stavebních firem a novým nájemníkům zbývalo než platit a brát si hypotéky. Svůj význam měla i státní dotace 400 tisíc korun na každý byt, kterou může dostat právě jenom obec či město.
Samozřejmě, že po takovém náboru se dveře se zájemci netrhly. V příštím STOPu si bylo lze přečíst článeček Byty zvedly tajfun:
„Během jediného dopoledne bylo ‚rozebráno‘ všech 270 bytů včetně třetiny rezervované pro učitele, zdravotníky, policisty či mladé lidi z Prahy 13 a ještě se zaregistrovalo 100 náhradníků.“ Bodejť by ne! Zajímalo to každého jihozápaďana, protože i ti, kdo bydlí, mají zase své mladé, kteří chtějí vyletět. Aktivity naší radnice jsem sledoval se zaujetím. Též mám mladé. Proto mě poněkud pobouřilo zjištění, že část bytů schlamstl pro sebe magistrát – to jest pro své potřebné lidi, jako jsou učitelé, zdravotníci, policisté – a ekonomický náměstek primátora!
Já jsem dlouho držel pysk, i když jsem věděl, že současný náš premiér bydlí v bytě schlamstnutém ze „sociální výstavby“, protože jsem ctil jeho domácí klid („každý máme nějakou dotaci na byt“, jak se už někde vyjádřil). Jenže v neděli se Jiří Paroubek Moravcovi a televizními národu chlubil, že „bydlí v bytě za milion šest set tisíc“, (jako normální člověk), kdežto Topolánek bydlí za patnáct milionů (reálně osm?, s pětimiliónovou hypotékou)... Ano, pan náměstek/premiér nečerpal úplně všechny sociální výpomoce – protože na ně neměl nárok. (Ale ty byty byly plánovány pro lidi s nárokem!) Jenže stejně přišel k bytu levně. Poloviční byt, než má on, stavěný normálním dodavatelským způsobem, přijde ve stejné lokalitě (včetně podílu na pozemku, ale bez garážového stání) na asi 2 miliony + úroky z hypotéky. Paroubek totiž bydlí v bytě, který by normálně stál 3 miliony. Ale zaplatil jen polovičku!
Ale proč? Byl on mladý, či potřebný? Vždyť disponoval obecním bytem podobné kategorie na sídlišti Barrandov? Ale „vzdal se ho ve prospěch Prahy“. (Spekuluji: Že by ho magistrát přidělil někomu jinému potřebnému z přízně?)
A sebral startovací byt začínajícímu páru ze Stodůlek...
Stavba těchto sociálních ubytoven pro chudší občanstvo však měla ještě jeden dopad na městskou pokladnu. Zeminu ze stavby odváželi líní stavebníci přímo na přilehlou skládku. Načež ta se začala roztékat „po deštích v srpnu 2002“. O její likvidaci jsem se zmínil v Šamanově doupěti ze 3. března Konec čtvrtohor.
To jsem ještě nevěděl o stížnosti na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, že byl vybrán jediný dodavatel stavby (vlastně odnimatel deponie). Ale to bylo v pořádku, jak si můžete přečíst v oficiálním vyjádření magistrátu. No a už ta hromada aspoň nepřekáží ve výhledu...
Jo, a magistrát taky to havarijní odstranění deponie, která se tu bez problému tyčila skoro dvacet let, pochopitelně zacáloval. Není nad to, když na správném fleku sedí dobrý soused, který umí zařídit různé věci. Když se třeba začíná roztejkat hromada.
Na kterou zadělal...
Psáno v Praze ve Stodůlkách dne 20. února 2006
Díky za přehledný archiv patří redakci časopisu STOP
P.S. Není to byt v paneláku ve třetím patře, jak kdesi vyprávěla paní Paroubková. Domy mají jen tři podlaží včetně přízemí. A jsou cihlové. Ale může nás upokojit, že jsou opravdu hnusné - vypadají jako kasárna.
P.P.S. 2021: Ale Jiří Paroubek zde už dávno nebydlí. Takže zde nestojí ani auto ostrahy se spuštěným motorem, aby jeho posádka marnila špinavou energii na klimatizaci…
Převzato z Šamanovy hospůdky U hřbitova.